Učíme se nebýt lhostejní
Milí přátelé, tento rok je v naší církvi rokem výchovy a vzdělání. My se k tomu chceme připojit touto sérii kázání o Nehemjášovi, kterou právě začínáme. A chceme se od Nehemjáše učit. Dnes se tedy chceme učit nebýt lhostejní.
Jistě mi dáte za pravdu, že lhostejnost je něco, co ohrožuje každého z nás. Lhostejnost je vlastně projevem nelásky. Lhostejnost tedy jde proti Pánu Bohu, který je láskou. Lhostejnost je něco, co se může vkrádat i do života křesťanů a do vztahů mezi křesťany samotnými, do vztahu k církvi, k Božímu lidu. My se v našem příběhu seznámíme s Nehemjášem a uvidíme, že on opravdu k Božímu lidu nebyl lhostejný.
Dovolte, že si nejprve představíme, kdo Nehemjáš byl. Nehemjáš byl osobním číšníkem perského krále Artaxerxese. Osobní číšník neměl za úkol pouze nalévání vína, ale byl to osobní důvěrník a poradce krále. Byl jedním z lidí, kterým král nejvíce důvěřoval.
Král Artaxerxes, kterému Nehemjáš sloužil, byl synem Xerxese I, kterého z Bible známe pod hebrejským jménem Achašveroš. A to nebyl nikdo jiný než perský král, který si za ženu vzal biblickou Ester. Achašveroš byl významným králem, o kterém se učíme ve škole v dějepisu, protože se proslavil především svými významnými bitvami s Řeky. Například zvítězil ve velké bitvě u Thermopyl a naopak prohrál největší námořní bitvu starověku u Salamíny. Persie byla jednoznačně největší říší té doby.
Jeho syn Artaxerxes, kterému Nehemjáš sloužil, poněkud upustil od velkolepých válečných tažení. Není bez zajímavosti, že historikové považují jeho panování za období přechodu od válečné vlády k vládě kulturní. My samozřejmě můžeme jen spekulovat, jakou roli v tom hrál zbožný Nehemjáš, který tomuto králi, který byl v té době asi nejvlivnějším člověkem tehdejšího světa, sloužil jako číšník a rádce. Nehemjáš každopádně patřil mezi absolutně nejvlivnější osoby světa své doby.
Ale pojďme k našemu textu. Ten bude trochu delší a tak ho budeme číst postupně v průběhu kázání. Z toho textu chci poukázat na 3 projevy toho, že Nehemjáš nebyl lhostejný k Božímu lidu.
1. projev: Zajímá se o Boží lid
Nehemjáš byl Žid, který díky zajetí Izraelců žil v cizině, konkrétně na hradě Šušanu, dnešní město Shush v Íránu. Jak jsem již řekl, měl velmi významnou pozici v perské říši. Přesto mu záleželo na Božím lidu. Přečtěme si začátek jeho knihy:
„Příběhy Nehemjáše, syna Chakaljášova. V měsíci kislevu dvacátého roku, když jsem byl na hradě v Šúšanu, přišel Chananí, jeden z mých bratrů, s muži z Judska. Zeptal jsem se jich na Judejce, na ty zbylé, kteří ušli zajetí, a na Jeruzalém. Řekli mi: "Ti zbylí, kteří zůstali tam v té krajině a nebyli zajati, jsou vystaveni veliké zlobě a potupě. Jeruzalémské hradby jsou pobořeny a brány zničeny ohněm."“ (Nehemjáš 1,1-3)
V tomto textu vidíme, že Nehemjáši není jedno, jak žije jeho lid. On si žil svůj asyrský sen. Byl boháč, měl práci snů, byl někým. Přesto mu záleželo na jeho lidu. Zajímá se, doptává se, není lhostejný.
Přátelé, nám jako křesťanům by také mělo záležet na Božím lidu. Mělo by nás zajímat, jak žijí křesťané jinde. Mělo by nás zajímat, co se děje v naší církvi. Mělo by nás zajímat, co se děje v našem sboru. Mělo by nás zajímat, co se děje v životě našich bratří a sester ze sboru. Samozřejmě nemáme kapacitu sledovat všechno, ale na druhé straně bychom se měli chránit před lhostejností.
Vždy mne potěší, když se někdo zastaví a ptá se na nějaké oblasti života sboru, zajímá se. A myslím, že každého služebníka potěší, když se jich zeptáte na jejich službu a na to, jak se jim daří. Ať jde o učitele nedělních besídek nebo třeba o pracovníky kavárny.
Ale nejde jen o službu, jde o naše životy. V novém zákoně čteme: „Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům.“ (Židům 10,24) Nebuďme lhostejní. Prohoďme pár slov jeden s druhým, zeptejme se, co prožíváme, zavolejme si, zajímejme se. To je projevem vzájemné lásky. To nás chrání proti lhostejnosti.
2. projev: Pláče a modlí se za Boží lid
Přečtěme si, jak Nehemjáš reagoval na ty smutné zprávy z Božího lidu: „Když jsem slyšel ta slova, usedl jsem a plakal. Truchlil jsem několik dní, postil jsem se před Bohem nebes a modlil se k němu.“ (v.4) Nehemjáš je velmi zarmoucen. Pláče, truchlí, postí se a modlí se, protože není lhostejný.
Ten Nehemjáš se měl výborně, vše mu šlo skvěle. Přesto ho bolí bolest druhých, přesto ho bolí situace Božího lidu. A protože je člověkem důvěřujícím Pánu Bohu, tak se modlí a postí. Za tímto přečteným veršem následuje dlouhý odstavec, který popisuje právě tu jeho modlitbu. Ale to si necháme na samostatné kázání příště.
Milí přátelé, víte, jak pozná věřící člověk, že mu někdo nebo něco není lhostejné? Pozná to podle toho, zda se za to modlí. Modlitba je vyjádřením lásky k člověku. Modlitba je důkazem, že nejsme lhostejní. Bratři a sestry, vzepřeme se lhostejnosti a modleme se za druhé, za Boží lid.
V rámci aliančního týdne modliteb jsem jednou seděl před jednou sestrou. Byl čas společných modliteb a já jsem uslyšel, jak se ona šeptem modlí. A postupně vyslovovala mnoho jmen těch, za které se modlila. A nebylo jich málo. Udělalo mi to radost, protože to, jak rychle je všechny vyjmenovávala, ukazovalo, že se takto za tu spoustu lidí modlí pravidelně.
Někdy není problém naše lhostejnost, ale naše paměť. Povzbuzuji vás, pokud nemáte, udělejte si modlitební seznam, nebo si veďte nějaký modlitební sešitek a pište si tam jména, témata a modlitební náměty. Modlitba je silným nástrojem, který nám Pán Bůh dal. Nebuďme lhostejní a buďme lidmi modlitby. Modleme se za Boží lid.
3. projev: Obětuje se pro Boží lid
To je ten třetí důkaz toho, že není lhostejný. Přečtěme si začátek druhé kapitoly.
„V měsíci nísanu dvacátého roku Artaxerxova kralování, když před králem bylo víno, vzal jsem víno a podal je králi. Nikdy jsem před ním nebýval ztrápený. Tu mi král řekl: "Proč vypadáš tak ztrápeně? Vždyť nejsi nemocný! Bezpochyby se něčím trápíš." Velmi jsem se ulekl a řekl jsem králi: "Ať žije král na věky! Jak bych neměl vypadat ztrápeně, když město, kde jsou hroby mých otců, leží v troskách a jeho brány jsou zničeny ohněm!" Král mi na to řekl: "Co si tedy přeješ?" Pomodlil jsem se k Bohu nebes a odpověděl jsem králi: "Jestliže to král uzná za vhodné a jestliže tvůj služebník došel tvého zalíbení, propusť mě do Judska, kde jsou hroby mých otců, bych město znovu vystavěl." Král, vedle něhož seděla královna, se mě zeptal: "Jak dlouho potrvá tvá cesta a kdy se vrátíš?" Králi se zalíbilo mě propustit, jakmile jsem udal určitý čas. Řekl jsem králi: "Jestliže to král uzná za vhodné, nechť jsou mi dány doporučující listy pro místodržitele v Zaeufratí, aby mi poskytli doprovod, dokud nepřijdu do Judska, a také list pro správce královských obor Asafa, aby mi dodal dříví na trámy k branám hradu při domě Božím, na městské hradby i na dům, k němuž se mám vydat." Král mi je dal, neboť dobrotivá ruka mého Boha byla nade mnou. Když jsem přišel k místodržitelům v Zaeufratí, dal jsem jim královské doporučující listy. Král také se mnou poslal velitele vojska a jezdce. Jakmile to uslyšel Sanbalat Chorónský a Tóbijáš, ten amónský otrok, popadla je strašná zlost, že přišel někdo, komu jde o dobro synů Izraele.“ (Nehemjáš 2,1-10)
Jak jsme četli, král si jednoho dne všimne smutku v obličeji Nehemjáše. Čteme, že se Nehemjáš vylekal. Za to totiž mohl být velmi trestán, možná i na životě. Nehemjáš řekne, že ho trápí stav jeho lidu v Izraeli. A po krátké modlitbě připojuje prosbu, aby byl na nějaký čas uvolněn a mohl odjet do Izraele. To je opravdu šokující rozhodnutí. Vždyť on měl práci snů. On byl urozeným vysoce postaveným člověkem. On si klidně mohl říct, že on na to nemá čas, ať se starají jiní. Nebo když už to chtěl řešit, mohl prostě poprosit o to, aby tam král poslal nějakého nižšího služebníka. Ale on se hlásí do služby sám. A do jaké služby! Je to služba v nebezpečném území zmítaném konflikty. Je to služba vedení procesu výstavby hradeb. Vždyť to by zvládl i někdo obyčejnější. Ale on není lhostejný a žádá o povolení ujmout se tohoto úkolu, aby prospěl svému lidu. A víte, na jak dlouho tam odjel? Na 12 let. Vzdal se skvělé práce, protože mu nebylo jedno, v jakém stavu je Boží lid. Nehemjáš nebyl lhostejný a byl připraven přinést oběti.
Milí přátelé, někdy je třeba pro Boží lid přinést oběť. Co chce Pán Bůh po mně, abych obětoval pro Boží lid, pro naši církev, pro náš sbor, pro mé bratry a sestry? Dnes zní tato otázka směrem k nám.
Od Nehemjáše se učíme jak nebýt lhostejní a jsme povzbuzeni, abychom se zajímali o Boží lid, abychom se modlili o Boží lid a abychom přinášeli oběti pro Boží lid. Položme si konkrétní otázku, co já mohu udělat, aby v mém životě ubylo lhostejnosti vůči Božímu lidu. Tento rok se chceme učit. Poučme se od Nehemjáše a vzepřeme se naší lhostejnosti.
Nicméně tady nemůžeme skončit. Je tady totiž jeden problém. My všichni máme daleko k tomu, abychom dokonale milovali a nebyli lhostejní. Ale máme dobrou zprávu. Je tady někdo ještě větší než Nehemjáš. To, že Nehemjáš nebyl lhostejný, pomohlo Božímu lidu v Jeho době. Ale je tady jeden, který nebyl lhostejný a pomohl nám všem. Samozřejmě nemluvím o nikom menším než o Ježíši Kristu.
Ježíš byl ten, kdo se zajímal o Boží lid. A zajímal se až tak, že přišel do tohoto světa a stal se člověkem. Ježíš je ten, kdo se v modlitbách přimlouvá za Boží lid. I ve chvíli největší krize v Getsemane nemyslí pouze na sebe, ale modlí se za učedníky a za všechny, kteří skrze ně uvěří, tedy i za mne a za tebe. Ježíš je ten, kdo přinesl oběť nejvyšší, aby nám odpustil naši lhostejnost.
Tento Ježíš ovšem pro nás není pouze dobrým příkladem. Tento Ježíš přišel, aby nám svojí smrtí odpustil naši lhostejnost. Tento Ježíš vstal z mrtvých, aby nám ukázal, že má moc nad smrtí a každým hříchem i nad lhostejností. Tento Ježíš nám poslal Ducha svatého, nejen aby nás učil, ale aby nám dal sílu nebýt lhostejní. On mocí svého Ducha proměňuje naše lhostejné srdce v srdce milující. A tak díky Pánu Ježíši můžeme toto kázání zakončit prosbou, aby nám dal Nehemjášovo srdce lásky a umrtvoval naší přirozenou lhostejnost.
Od Nehemjáše se můžeme učit, ale Ježíš Kristus je ten, který nám dnes nabízí, že nás bude zbavovat lhostejnosti a bude nám dávat srdce, které miluje. Přijměme Jeho skvělou nabídku a staňme se požehnáním pro Boží lid. Amen.
