Jdi na obsah Jdi na menu
 


7. 11. 2013

Ukaž mi svou víru bez skutků

2013-09-09-0708.jpg

Před dvěma týdny jsme měli kázání o prvotním či dědičném hříchu. Minule jsme měli hosta, ale i on zmínil jeden z dalších článků Augsburského vyznání a to článek o svobodné vůli. Dr. Yri se dotkl toho, že v otázkách vztahu k Bohu se člověk svobodně rozhodnout nemůže, protože je zotročen hříchem a je závislý na Boží milosti. I dnes se chceme podívat na další téma, které zmiňuje i Augsburské vyznání. Dnešní kázání bude totiž o souvislosti mezi vírou a dobrými skutky. Tohoto tématu se týká dvacátý článek Augsburského vyznání.

Audio záznam naleznete zde.

                Celý článek začíná těmito slovy: „Naši jsou neprávem obviňováni, že zakazují činit dobré skutky.“ Kde se takové obvinění vzalo? Byla to reakce ne učení reformace, že jsme spaseni pouze vírou. Byla to reakce na to, že reformátoři učili, že člověk je spasen z Boží milosti a ne díky tomu, že si koupí odpustek, vykoná nějakou pouť nebo si jakkoli jinak snaží zasloužit věčnost s Bohem.

I v tom citovaném článku Augsburského vyznání naši otcové vysvětlují základ učení reformace: „Předně, že naše skutky nemohou smířit Boha ani nám přivodit odpuštění hříchů a milost, ale že toho docházíme jenom vírou, věříme-li, že jsme bráni na milost pro Krista, který je nám jako jediný ustanoven za Prostředníka a Smírce, skrze něhož může být Otec smířen. A proto ten, kdo se spoléhá, že si milost zaslouží svými skutky, pohrdá Kristovými zásluhami a jeho milostí a hledá lidskou mocí, bez Krista, cestu k Bohu, ačkoli Kristus o sobě řekl: Já jsem cesta, pravda i život (J 14, 6).“

                Ano, reformátoři znovuobjevili      tu základní biblickou pravdu, že spasení je Božím darem, který Bůh milostivě nabízí člověku. Člověk je pro věčnost zachráněn tím, že z Boží milosti vírou tento dar přijímá. Spása není výsledkem naší houževnaté snahy žít dobré životy, ale je Božím darem.

Stejně jako na reformátory, tak už i na apoštoly se snesla kritika. I jim bylo vyčítáno, že pokud je spasení Božím darem, pak by skutky ztratily význam. Právě proto už apoštolové a potom znovu reformátoři, důsledně vysvětlují vztah víry a dobrých skutků. A dnes se tedy společně na jedno takové vysvětlení podíváme. Ale tentokrát to nebude text z Pavlovy epištoly, ale podíváme se na epištolu Jakuba. Díváme se na Jakuba i proto, že ten text je složitější a mnohdy nepochopen.

 

Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: "Buďte s Bohem - ať vám není zima a nemáte hlad", ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. Někdo však řekne: "Jeden má víru a druhý má skutky." Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích. Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho. Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu? Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka? Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti? Tak se naplnilo Písmo: 'Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost' a byl nazván 'přítelem Božím'. Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry! Což nebyla i nevěstka Rachab podobně ospravedlněna ze skutků, když přijala posly a propustila je jinou cestou? - Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.“ (Jakub 2:14-26)

 

                Rozeberme si tento text a připomeňme si, jaký je vztah víry a skutků a proč je tak důležité tento vztah dobře pochopit. Uděláme to dnes tak, že zdůrazníme 2 základní pravdy ze čteného textu.

 

1. pravda: Mrtvá víra nespasí

                Přečtěme si znovu ten první odstavec toho našeho textu. Čteme zde: „Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky?“ (v.14) Toto asi známe i z naší praxe. Je dost těch, kteří řeknou, že jsou také věřící, ale jako bychom v jejich životě neviděli žádný náznak víry. Ne, nechci říct, že mají být dokonalí, ale Jakub tady říká, že ta víra se musí nějak projevovat. Jakub dále pokračuje: „Může ho snad ta víra spasit? Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: "Buďte s Bohem - ať vám není zima a nemáte hlad", ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.“ (v.15-17) Jakub to říká celkem zřetelně a jasně. Pokud není víra doprovázená nějakými skutky, činy, tak je to mrtvá víra. A taková víra nám není k ničemu.

                Když se někteří lidé takto nazývají věřícími, tak to je někdy vyjádřením toho, že vědí, že je Bůh. Možná dokonce vědí, kdo je Ježíš a možná také vědí, že zemřel za hříchy lidí. Ale tady jejich víra končí. Na toto reagovali už naší otcové, a proto v Augsburském vyznání napsali: „Lidem se také připomíná, že slovo ,víra‘ tu neznamená pouhou znalost toho, co se událo, takovou mají i bezbožní i ďábel, ale znamená víru, která věří nejen v to, že se událost stala, ale také v její účinek: věří v odpuštění hříchů, tj. že skrze Krista máme milost, spravedlnost a odpuštění hříchů. … Tak i Augustin upozorňuje čtenáře na slovo víra a učí, že v Písmech se toto slovo nemá chápat jako znalost, jakou mají i bezbožní, ale jako důvěra, která potěšuje a pozvedá zdeptanou mysl.“

                A právě o tom mluví Jakub. On sám připomíná ty stejné pravdy a říká: „Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho. Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu?“ (v.19-20) Jakub jednoznačně ukazuje na to, že víra je více než informace. A připomíná, že opravdová víra se projeví skutky. Víra bez skutků je absolutně zbytečná a do nebe nikomu nepomůže. Pokud je tedy naše víra pouhou vírou bez skutků, pokud je pouhou mrtvou vírou, pokud je vírou bez spolehnutí na Krista, tak nám ke spasení nepomůže. Taková víra nás nezachrání.

                Dovolte tedy zásadní otázku. Jaká je dnes vaše víra? Co byste dnes odpověděli? Řeknete, že jste evangelík? Tak mi to často řeknou lidé, když sepisujeme pohřeb. Ano, on byl evangelík. Ano, on byl katolík. No to je sice hezké, ale to moc neznamená. Řeknete, že věříte v Boha. Možná řeknete, že věříte, že Ježíš Kristus zemřel za vaše hříchy. To už zní opravdu dobře. Ale toto všechno mohou být jen naučené fráze. Jaká je vaše víra? My tady vyznáváme každou neděli vyznání víry. To je určitě důležité. A ten, kdo víru nevyznává či odmítá vyznat, určitě věřící není. Ale na druhé straně, to že něco v kostele odříkám, ještě neznamená, že má víra je živá. Mohu být jen pokrytcem či člověkem, který už mechanicky něco opakuje, bez toho aby přemýšlel. Jaká je vaše víra?

 

2. pravda: Spásná víra se projevuje skutky

                Jakub ve svém textu dává dva příklady. Jde o příběh Abraháma a potom o příběh Rachab. V tom prvním příkladu Abrahám přináší jako oběť svého syna Izáka. Pán Bůh ho nakonec zastavil. Ale projevila se Abrahámova poslušnost. Když apoštol Pavel mluví o tomto příběhu v listu Římanům, tak poukazuje na to, že Bůh Abraháma nezachránil pro ten skutek, ale pro jeho víru. A zde v našem textu jakoby Jakub hovořil opak: „Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka? Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti? Tak se naplnilo Písmo: 'Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost' a byl nazván 'přítelem Božím'. Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry!“ (v.21-24)

                Co to tedy tady vidíme. Jak to tedy je? Zachránil Abraháma jeho skutek nebo jeho víra? Jakub tady ukazuje, že ten skutek byl důkazem, že Abrahám věří a proto byl zachráněn.

Dovolte příklad. Když Ježíš hovoří o této problematice, tak používá příklad stromu a ovoce. Představte si zahradníka, který má v zahradě dvě jabloně. A jeho Pán mu řekne, aby vytnul tu nedobrou jabloň a zachoval tu dobrou. Ale jak může člověk vědět, která jabloň je dobrá? Poznáte to podle ovoce. Ovoce je důkazem toho, že strom je dobrý. Ježíš pragmaticky říká: „Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce.“ (Matouš 7:18)

A tak jestli je naše víra dobrá, živá, tak poneseme dobré ovoce. Pokud není živá, tak tomu tak nebude. Co je ale tím ovocem? Dojde nám to, když si připomeneme Ježíšovu výzvu: „Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: 'Náš otec jest Abraham!'“ (Lukáš 3:8) Co je tedy tím ovocem? Vezmu to odzadu a řeknu, co tím ovocem není. Tím ovocem není to, když se jen hlásím k historickému odkazu předků nebo dokonce k historii sebe samého. Neneseme dobré ovoce, když se jen hlásíme k nějaké víře, k našemu evangelictví nebo třeba dokonce k odkazu Ježíše Krista. Neneseme dobré ovoce, když se jen odvoláváme na něco, co se stalo, na náš křest, na den, kdy jsme vědomě uvěřili. Dobré ovoce nese ten, na kterém je v přítomnosti vidět, že činí pokání. Co je pokání? Pokání je lítost nad tím, co děláme špatně, přiznání se k tomu, prosba o odpuštění a snaha o změnu. To je to nejzásadnější dobré ovoce. Ale ruku v ruce s ním jde ovoce lásky, radosti, pokoje, trpělivosti, laskavosti, dobroty, věrnosti, tichosti, sebeovládání a mohli bychom jmenovat mnoho dalších. A tak z víry pramení pokání a z pokání vychází proměna chování, dobré skutky.

Augsburské vyznání mluví o motivaci k dobrým skutkům takto: „Dále naši učí, že je nutné konat dobré skutky, ne abychom se spoléhali, že si jimi zasloužíme milost, ale pro Boží vůli. Odpuštění hříchů a milosti se dosahuje jedině vírou. A poněvadž se vírou přijímá Duch svatý, obnovuje se tím srdce a odívá se novými náklonnostmi, aby mohlo rodit dobré skutky.“ Čteme tady, že motivací pro dobré skutky je poslušnost Bohu a snaha plnit Jeho vůli. A také je zde zdůrazněno, že tím, kdo nás vede k činění dobrých skutků je Duch svatý, který v nás přebývá.

Když první křesťané prožili pokání a uvěřili v Ježíše, tak brzo potom je lidé identifikovali jako ty, kdo se měli navzájem rádi. Pokání mění vztahy mezi lidmi. Přátelé, které jsme tu měli z Afriky, nám opakovaně vypráví, jak hluboce mnozí lidé v Africe prožívají pokání. Když si uvědomí svoji hříšnost, padají na kolena, pláčou. Vírou se drží Ježíše, věří v jeho odpuštění a jejich životy se mění. Lidé jsou zachraňování od alkoholizmu, nemorálního sexuálního života, vedou spořádaný rodinný život. Kmeny, které si kdysi ubližovaly, okrádaly se a válčily proti sobě, najednou jsou schopny žít vedle sebe v pokoji a ve spolupráci. A to je ovoce, které vyrůstá z víry v Ježíše Krista.

Říkají něco podobného lidé i o nás? Je vidět, že jsme jiní? Jsou vidět nějaké praktické činy, které ukazují, že jsme jiní? Milujeme druhé více než ostatní? Měli bychom, protože nás k tomu vede Kristus? Jsme smířlivější než ostatní? Měli bychom, protože Bůh je smířlivý s námi. Jsme soucitnější než ostatní? Měli bychom být, protože Bůh byl soucitný s námi. Jsme obětavější než druzí? Jsme schopni přinést větší oběť, abychom pomohli druhým lidem? Měli bychom, protože víme, že se za nás Kristus obětoval. Naše víra by měla být vidět na skutcích! A nejde o tom, že to já teď někomu přikážu. Jde o to, že pokud věřím, tak to Bůh ve mně bude dělat, bude mne k tomu motivovat a dá také sílu.

Kdy člověk vidí takové ovoce ve svém životě? Opakujeme, že takové ovoce člověk ve svém životě najde tehdy, když tam najde živou víru a tedy ovoce pokání? Znovu připomenu ta slova Ježíše: „Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: 'Náš otec jest Abraham!'“ (Lukáš 3:8)

To je moc důležitá výzva. Vidíte ovoce pokání a ta další ovoce, která z něj vychází? Umíte litovat svých hříchů? Prosíte pravidelně Boha o odpuštění? Prosíte Ho o sílu, abyste se mohli měnit a nehřešit stále stejně? Kéž bychom dnes nebo v nejbližší budoucnosti uměli odpovědět ano. Takové ano totiž dává kredibilitu našemu vyznání, že věříme Bohu. Kéž bychom opravdově věřili, a kéž by byl Bůh oslaven skutky plynoucími z našich proměňovaných životů.

Audio záznam naleznete zde.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář