V Boží škole
Milé děti, vážení rodiče, dnes si připomene biblický příběh o učiteli a žákovi. Je začátek školního roku a tak to je určitě vhodné téma. Jak by se vám děti líbilo, kdybyste měli svého vlastního učitele, o kterého byste se nemuseli s nikým dělit? Jak by se vám líbilo, kdybyste byli ve třídě sami? Představte si, že jeden chlapec, o kterém čteme v Bibli, to tak měl. A to nebyla jediná zvláštnost. Další zvláštnosti bylo, že nebyl ve škole jen dopoledne, ale někdy měl vyučování dokonce i v noci. Domů se dostal jen výjimečně. Ten chlapec se jmenoval Samuel a jméno jeho učitele bylo Élí. Poslechněte si, jak vypadalo jedno noční vyučování.
Mládenec Samuel vykonával službu Hospodinovu pod dohledem Élího. V těch dnech bylo Hospodinovo slovo vzácné, prorocké vidění nebylo časté. Jednoho dne ležel Élí na svém místě. Oči mu začaly pohasínat, takže neviděl. Boží kahan ještě nezhasl a Samuel ležel v Hospodinově chrámě, kde byla Boží schrána. Hospodin zavolal na Samuela. On odpověděl: "Tu jsem." Běžel k Élímu a řekl: "Tu jsem, volal jsi mě." On však řekl: "Nevolal jsem, lehni si zase." Šel si tedy lehnout. Ale Hospodin zavolal Samuela znovu. Samuel vstal, šel k Élímu a řekl: "Tu jsem, volal jsi mě." On však řekl: "Nevolal jsem, můj synu, lehni si zase." Samuel ještě Hospodina neznal a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno. A znovu, potřetí, zavolal Hospodin Samuela. On vstal, šel k Élímu a řekl: "Tu jsem, volal jsi mě." Tu Élí pochopil, že mládence volá Hospodin. I řekl Élí Samuelovi: "Jdi si lehnout; jestliže tě zavolá, řekneš: Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší." Samuel si tedy šel lehnout na své místo. A Hospodin přišel, stanul a zavolal jako předtím: "Samueli, Samueli!" Samuel odpověděl: "Mluv, tvůj služebník slyší." Hospodin řekl Samuelovi: "Hle, já učiním v Izraeli něco takového, že bude znít v obou uších každému, kdo o tom uslyší. (1.Samuelova 3:1-11)
V našem příběhu jsme slyšeli, jak Pán Bůh velmi neobvyklým způsobem volal Samuele. Až po třetím volání poradil učitel Élí svému žákovi Samuelovi, aby na toto volání reagoval tím, že řekne: „Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší.“ (v.9) A Samuel poslechl a uslyšel Boží hlas.
Dnes bych Vám chtěl, milé děti, studenti i všichni ostatní, připomenout, že Bůh mluví i k dětem. A to je to, co bych chtěl, abychom si dnes zapamatovali. Bůh chce mluvit ke každému člověku a to znamená i k dětem.
Jak mluví? Asi k málo komu z vás promluvil tak přímo, jak promluvil k Samuelovi. Bůh ale často mluví skrze rodiče a učitelé. Bůh může mluvit přes naše svědomí, přes to, co cítíme uvnitř sebe. Bůh ale především mluví přes své Slovo, přes Bibli. Tam nám říká všechno důležité pro náš život.
Co z toho všeho tedy vyplývá? Co máme dělat my?
1. Musíme být ochotni naslouchat
To platí pro vás nejmenší i pro ty větší, platí to i pro rodiče a prarodiče. Musíme chtít naslouchat Božímu hlasu. Musíme Pánu Bohu říci: Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší! Bůh je ten nejlepší učitel, a proto k nám mluví. Když nepřicházíme do té Boží školy, tak Boží hlas asi neuslyšíme. A co je tou Boží školou? Třeba hodina náboženství ve škole, třeba nedělní besídka u nás ve sboru. Boží školou je i to, že si čteme z Bible a že se modlíme. Tak nasloucháme Božímu hlasu.
2. Musíme být ochotni poslouchat
Když uslyšíme ten Boží hlas, tak je důležité, abychom ho nejen slyšeli, ale také poslechli. Když třeba uslyšíme, že nám Pán Bůh říká, že nemáme lhát, tak se musíme rozhodnout, že nebudeme lhát. Když uslyšíme, že nám Pán Bůh říká, že máme odpouštět, tak zajdeme za tím, na koho se hněváme, a řekneme mu, že mu odpouštíme. Když pán Bůh říká, že máme mít rádi všechny lidi, tak si nebudeme hrát jen s těmi, které máme rádi, ale i s ostatními. Nestačí jenom vědět, co Pán Bůh chce, musíme to i chtít vykonat. Když tedy někde uslyšíte nějaký příběh z Bible, vždy přemýšlejte, co to znamená pro vás, a jak byste se měli chovat.
Ale co máme dělat, když si někdy uvědomíme, že jsme neudělali to, co nám Pán Bůh říkal? Máme pořád naději? Bible nám říká, že Pán Ježíš Kristus za tu naši neposlušnost umřel na kříži a tak ji odpustil. Kdykoli tedy upřímně litujeme našeho hříchu a vyznáme jej Pánu Bohu, On nám jej odpustí a dá nám sílu, abychom jej neopakovali.
Pamatujme tedy! Musíme si udělat čas, abychom naslouchali, ale také abychom poslechli.
Dovolte ještě několik slov k dospělým. I my potřebujeme naslouchat. I my potřebujeme shromáždění křesťanů, i my potřebujeme otevírat Boží slovo a modlit se. Pokud si myslíte, že to nepotřebujete, tak tím Bohu říkáte, že jste chytřejší než On. Nejen, že i my potřebujeme Bohu naslouchat, potřebujeme jej i poslouchat. Poslouchat to, co říká o našem životě. Nechtějme žít podle svých vlastních plánu, poslouchejme Boha, nechme se vést Jeho slovem!
