Vánoce, jaké se Oslavenci líbí
Audio záznam naleznete zde.
Stalo se vám někdy, že jste byli na nějaké oslavě, která se dělala na Vaši počest a vy jste se tam vůbec necítili dobře? Vím, že se to stává a slyšel jsem o takových případech. Slyšel jsem o překvapivé narozeninové párty, kde se oslavenec vůbec necítil dobře, protože připravený program mu, jako křesťanu, zrovna nebyl příjemný. Slyšel jsem o svatebních hostinách, které novomanželé tak trochu protrpěli, protože se účastníci svatby opili a chovali nedůstojně.
Proč to všechno říkám? Říkám to, protože v minulosti také proběhlo spousta slavností, které měly být na Boží počest a Pán Bůh v nich nenalezl žádné zalíbení. Nás už za pár dnů čekají Vánoce a my už teď slavíme. A je tady jedno nebezpečí. Je zde nebezpečí, že přestože tím oslavencem je Ježíš Kristus, tak se Mu naše oslava nemusí líbit. Podívejme se spolu na jeden biblický text a hledejme v něm rady, abychom věděli, jak prožít Vánoce, které se Ježíši líbí.
Slyšte slovo Hospodinovo, sodomští náčelníci, naslouchejte naučení našeho Boha, lide gomorský. "K čemu je mi množství vašich obětních hodů, praví Hospodin. Přesytil jsem se zápalných obětí beranů i tuku vykrmených dobytčat, nemám zájem o krev býčků, beránků a kozlů. Že se mi chodíte ukazovat! Kdo po vás chce, abyste šlapali má nádvoří?Nepřinášejte už šalebné obětní dary, kouř kadidla je mi ohavností, i novoluní, dny odpočinku a svolaná shromáždění; ničemnost a slavnostní shromáždění, to nemohu vystát. Z duše nenávidím vaše novoluní a slavnosti, jsou mi jen na obtíž, jsem vyčerpán, když je musím snášet. Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve. Omyjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo. Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy. (Izajáš 1:10-17)
Milí shromáždění, projděme spolu tu první část tohoto textu. Od samého počátku jsou zde použita velmi silná slova. Všimněme si už oslovení, které Bůh používá: „Slyšte slovo Hospodinovo, sodomští náčelníci, naslouchejte naučení našeho Boha, lide gomorský.“ (v.10) Hospodin tady volá k pozornosti Judejce, svůj lid, ale nazývá je lidmi sodomskými a gomorskými. Přezdívá jej jmény dvou měst, která v Bibli stojí jako ta Bohu nejodpornější. Svým lidem říká, že jsou sodomští a gomorští. Používá tak silná slova, aby jimi zatřásl.
Co tak asi přišlo na mysl Izraelcům, když je takto Pán Bůh skrze proroka Izajáše častoval. Možná si říkali: „Ale my přece, děláme to, co jsi po nás chtěl. Přinášíme Ti oběti, chodíme pravidelně do chrámu, světíme svátky a dny odpočinku a opravdu hodně se modlíme. Co víc bys ještě Bože mohl chtít? Vždyť se podívej jak žijí ti pohané! My jsme tady samí zbožní lidé!“
A Pán Bůh, který přesně ví, co je v srdci člověka, ukazuje Judejcům jak strašlivě se mýlí. Poslouchejme co říká: „K čemu je mi množství vašich obětních hodů, praví Hospodin. Přesytil jsem se zápalných obětí beranů i tuku vykrmených dobytčat, nemám zájem o krev býčků, beránků a kozlů.“ (v.11) A dále přidává: „Nepřinášejte už šalebné obětní dary, kouř kadidla je mi ohavností.“ (v.13) Co se to tady dovídáme? Ti lidé se vzdávali toho, co si mohli užít sami, pro Boha. Přinášeli a obětovali býky, berany, kozly. Přinášeli další dary a kadidlo. A Bůh jim říká, že ty jejich dary jsou pro Něj ohavnost. A Bůh ve svém rozhořčení pokračuje dále: „Kdo po vás chce, abyste šlapali má nádvoří? Nepřinášejte už šalebné obětní dary, kouř kadidla je mi ohavností, i novoluní, dny odpočinku a svolaná shromáždění; ničemnost a slavnostní shromáždění, to nemohu vystát. Z duše nenávidím vaše novoluní a slavnosti, jsou mi jen na obtíž, jsem vyčerpán, když je musím snášet. Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším.“ (v.12-15)
Opět velice tvrdá slova. Bůh říká, že nenávidí zbožné chování, že Mu je to na obtíž, že Ho to unavuje. Dokonce říká, že si před tím zakrývá oči a uši. Jak je to možné? Co se stalo?
Dvakrát zde Hospodin ukazuje, proč je tomu tak. Říká, že v jejich srdci je „ničemnost“ ale přitom se tváří hrozně pobožně (v.13). A dále říká: „Vaše ruce jsou celé od krve.“ (v.15) A jaký je důsledek? Pán Bůh říká: „To nemohu vystát.“ (v.13)
Došlo k tomu, že Judeji dělali všechny pobožné úkony, slavili svátky, modlili se, ale uprostřed to ho byli ničemní. Dělali to, co člověk náležící Bohu dělat nemá. Jejich chování v běžném životě nešlo ruku v ruce s tím, co dělali v chrámu či při bohoslužbě. A to Hospodin tak tvrdě kritizuje.
A jelikož je zde řeč především o slavení svátků, tak jsem tento text vybral na toto období, kdy se blíží Vánoce. Ono totiž i dnešnímu člověku hrozí, že se může od Hospodina dočkat stejné reakce. Mně, tobě, každému z nás se to může stát. Kdy? Když žijeme v nějaké formě zbožnosti, ale ve skutečnosti žijeme po svém, a v našem životě je hřích, se kterým se nechceme vypořádat.
Nejhorší na tom všem je, že to nikdo nemusí vidět. Vždyť, kdybychom my měli hodnotit ty Judejce, tak bychom možná řekli, že jsou vzorní. Však jsou obětaví, pravidelně chodí do shromáždění, hodně se modlí, účastní se všech akcí. Přesto v Božích očích selhali. Stejné to může být i u nás o těchto svátcích. Možná si sami o sobě myslíme, že jsme tak obětaví, vždyť jsme dali na židle a na Tanzanii. Vždyť plánujeme přijít na všechny ty bohoslužby a setkání. Možná sice trochu „pomamřeme“, že těch akcí je strašně hodně, ale prostě přijdeme a nějak to na těch setkáních vydržíme. Možná se dokonce budeme modlit více než obvykle, protože se pomodlíme i u štědrovečerního stolu. No to všechno vypadá skvěle. Ale je možné, že by mnohým z nás Ježíš dnes řekl stejně tvrdá slova. Možná by i nám řekl, že se Mu tyto naše aktivity hnusí, že je nemůže vystát? Proč by to řekl? Kdy by to řekl? Říká to dnes každému z vás, kdo ve svém srdci nosíte hřích, se kterým nechcete nic udělat. A my tady nemluvíme jen o hříchu cizoložství nebo nějaké závislosti. Může to být podvádění, lež nebo třeba i lenost a lakomství, kterých se nechceš vzdát, přestože tě Boží Duch z toho obvinil.
Pokud jsi dneska ve stejné pozici jako Judeji, tak i tobě Pán ukazuje na tři kroky, které můžeš učinit, abys mohl prožít Vánoce tak, aby se líbily Oslavenci, Ježíši Kristu. Ale tyto tři kroky nejsou jen pro ty, kdo se poznali v této situaci, ale jsou stále aktuální pro každého křesťana.
1.krok: Očisti své srdce
Hospodin tuto potřebu v našem textu definuje velice jednoduše: „Omyjte se, očisťte se.“ (v.16) To je ta první zásadní potřeba. Každý člověk potřebuje být čistý, takže je to výzva pro nás. Ale o to silněji ta výzva platí pro ty, kdo žijí ve vědomém hříchu a přitom s ostatními radostně slaví Vánoce, přicházejí do shromáždění, možná zpívají či mluví na Boží chválu. Pokud je tady někdo, kdo do dnes žil takhle falešně, tak vás zvu, abyste s tím skoncovali. Není ostudou nechat hřích vyplavat na povrch a vyznat jej. Ostudou je, když slyšíte tuto výzva, která není jen mou výzvou, ale výzvou Ducha svatého a nic s tím neuděláte. To je ostuda, to je tragédie. A je úplně jedno, zda je člověk dirigent, kostelník, presbyter nebo pastor. Je třeba hřích vyznat a poprosit o odpuštění. Ježíš Kristus přišel jako děťátko na tento svět, aby zemřel za každý hřích a aby každý vyznaný hřích odpustil. Rozhodni se přijmout tuto nabídku. Pokud dnes zatvrdíš své srdce na volání Božího Ducha, tak si ještě více ubližuješ a stáváš se prokletím také své rodině, svému okolí, tomuto sboru. Všichni potřebujeme čisté srdce. Já na prvním místě. Ale určitě jsou i mezi námi takoví, kteří potřebuji zlomit spoutanost některými konkrétními hříchy a dnes je vydat Ježíši. Duch svatý tě volá, ať jsi kdokoli. Vydej se Ježíši, aby tě očistil. Potřebuješ to!
2.krok: Přestaň vědomě hřešit
To je druhý krok, který následuje po očištění. Náš text říká: „Odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo.“ (v.16) Ano z hříchu musíme činit pokání, musí být odpuštěn a potom je třeba s nim přestat. To vlastně vyznáváme při třetí zpovědní otázce. Vyznáváme, že už vědomě nechceme hřešit více. Znamená to, že už budeme bez hříchu? Rozhodně ne! Znamená to však, že budeme chtít nehřešit.
Dnes hovořím především k těm, kdo vědomě skrývali svůj hřích. Dovolte tedy malý příklad. Představte si manžela, který vědomě lže své manželce. Třeba ji tvrdí, že dává peníze na sbírku a ve skutečnosti je utratí až v pondělí, třeba sázením na sportovní zápasy. Nestačí, kdyby tento člověk přišel v modlitbě k Pánu a poprosil o odpuštění. Je třeba přestat lhát. A mohli bychom dát celou spoustu dalších příkladů. Nestačí činit pokání z flirtování na pracovišti, je třeba s tím přestat. Nestačí činit pokání ze závislosti na televizi, je třeba s tím přestat. Nestačí činit pokání z toho, že jsem opsal testy ve škole, je třeba s tím přestat. Nestačí činit pokání z daňových podvodů, je třeba s tím přestat. Nestačí činit pokání z toho, že se nemodlím, je třeba to změnit.
A mohli bychom mluvit dlouho. Jasně, jsme si vědomi, že přestat často není jednoduché. Právě proto je často důležitá pomoc někoho dalšího. Většinou je také třeba se ke svému hříchu přiznat a poprosit o odpuštění i lidi. Někdy bude nezbytné vyhodit něco hodnotného, někdy dokonce může být třeba změnit práci. Hlavní je ale nastavení srdce. Je touhou tvého srdce před Bohem nic netajit a poslouchat Ho? Pak jsi na dobré cestě k vítězství.
3.krok: Začni činit dobro
Potom tady Pán Bůh dává Izraelcům i nám třetí a poslední radu: „Učte se činit dobro.“ (v.17) Nestačí být očištěn! Nestačí bojovat s hříchem! My jsme byli stvořeni, abychom oslavili Boha a milovali Jej. Jak to nejlépe můžeme udělat? Tím, že budeme usilovat být jako On. V našem textu máme několik konkrétních rad. Opět připomínám, ony přišly do velmi konkrétní situace Judejců. Možná by nám dnes Pán dal jiné rady, ale přesto myslím, že i ty zmíněné jsou pro nás velmi aktuální. Poslouchejte k čemu nás Pán vyzývá: „Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy.“ (v.17)
To je několik konkrétních výzev. Já k nim nebudu už nic víc říkat, jen vás znovu vyzvu, modleme se, abychom viděli, jak můžeme činit více dobra, dobrých skutků k oslavě Pána. Jak hledat právo, jak zakročit proti násilníkovi, jak pomoci k právu sirotkovi, jak se ujmout pře vdovy. Ale možná jsou tady i jiné věci. Mně se v posledních týdnech velmi dotýká otázka hladu a světové chudoby. Slyšel jsem, že průměrná česká rodina utratí za Vánoce více, než si dvě miliardy obyvatel této planety vydělají za rok. A tak se ptám, co dobrého můžu udělat pro hladové v Africe, ale třeba bezdomovce u nás. Ale zároveň se musím ptát, co dobrého mohu udělat i pro ty, kdo v mém sousedství žijí zdánlivě dobrý život. Ptejme se Pána a začněme činit dobro.
Milí přátelé, bratři a sestry. Jsou dva způsoby jak prožít Vánoce. Můžeme je prožít tak, že Oslavenec, Ježíš Kristus, bude plakat nad našim pokrytectvím. Nad pokrytectvím, kdy budeme zpívat Gloria in Excelsis Deo, ale přitom budeme pokrytci žijící ve vzpouře proti Bohu. Nebo je můžeme prožít k Boží radosti a k Jeho vyvýšení, kdy budeme zpívat úplně stejné písně, ale budeme je zpívat s očištěným srdcem a s touhou žít v poslušnosti Kristu. To je oslava, nad kterou zaplesá srdce Ježíše.
Skloňme své hlavy k modlitbě. Ještě než se však budeme modlit, dovolte, že zakončím velice konkrétní otázkou a výzvou pro všechny ty, kdo se v dnešním textu poznali. To není otázka pro pohany. To není otázka pro křesťany, kteří zažívají lítost nad svým hříchem a snaží se nehřešit více. To je otázka pro ty, kteří o Bohu ví všechno, ale dovolili, aby jejich život ovládlo něco jiného, hřích, ďábel. Je to otázka pro ty, kdo navenek pořád žijí jako křesťané a zároveň maskují svůj hřích a nechtějí s ním nic udělat. Je to otázka pro ty, kdo žijí jako Judejci v dnešním textu.
Mějme stále skloněné hlavy a já se ptám, zda je tady dnes někdo, kdo se z Boží milosti v tomto textu poznal, kdo žije takovýto falešný křesťanský život a kdo by chtěl s tou falší přestat. Vás, o kterých je to pravda chci vyzvat, abyste teď zvedli ruku. Já vím, že to vyžaduje spoustu odvahy, ale musíte se rozhodnout, zda to překonáte a začnete cestu obnovy nebo zda zůstanete ve svém tajném hříchu.
Dovolte, že teď zakončím několika verši, které na ten dnešní text navazují, a které patří mezi vůbec nejkrásnější v celé Bibli. „ Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. Budete-li povolní a poslechnete, budete požívat dobrých darů země. Když však odmítnete a budete se zpěčovat, bude vás požírat meč." Tak promluvila Hospodinova ústa.“ (v.18-20)
