Jdi na obsah Jdi na menu
 


Věčnost (Husova stopa č. 12)

21. 9. 2015

p2270660.jpg

Dostáváme se k poslední ze dvanácti stop Jana Husa, tak jak je autoři projektu nadefinovali. Tou poslední stopou, tím odkazem, který Hus zanechal následujícím generacím je tedy věčnost. Autoři projektu to popisují takto:

„Jan Hus věřil ve věčný život, a proto měl odvahu se vydat na smrt beze strachu z budoucnosti. Když tehdejší církevní autority vydávaly jeho duši ďáblu, věděl, že nad jeho duší nemá moc žádný člověk, protože ji on sám daroval Bohu. Proto mohl klidně a nahlas odpovědět, že svou duši odevzdává nejmilostivějšímu Ježíši Kristu. Říkal totiž, že smrt je pro něj ziskem, a těšil se, že brzy bude se svým Pánem, který mu dal sílu zůstat věrný až do smrti. Smrti se nebál, při popravě na hranici zpíval Bohu chvály a modlil se i za své nepřátele. Odešel smířen s Bohem i s lidmi.“

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

A my se můžeme ptát, jak je to s námi? Máme jistotu pro den smrti? Žijeme pro věčnost? Nebo je naším cílem šťastné manželství? Nebo je naším cílem dožít se dobrého důchodu? Nebo je naším cílem žít v bezpečí středoevropské civilizace a užívat si klídek? To všechno mohou být dobré věci, ale nesmíme u nich skončit. Náš cíl je věčnost!

V době Husa, téměř všichni věřili v posmrtný život a ve věčnost. Nicméně perspektiva věčnosti měla zásadní dopad na život pouze některých. Ale co dnes?

Často slyšíme, že moderní člověk už v Boha a věčnost nevěří. Ale proč? Má nějaké nové důkazy, že Bůh není? Nemá a nikdy nebude mít. Včera večer jsme o tom něco slyšeli a dnes večer ještě uslyšíme, takže přijďte. Mnozí podlehli fikci.

A přestože je v naší zemi dost ateistů, je tady většina těch, kdo v nějaký posmrtný život věří. Věří v druhý břeh. Lékaři, když konstatují smrt pacienta, hovoří o jeho exitu, tedy o odchodu, ne o konci. I zkušenostně nějak mnozí zažívají a očekávají realitu věčnosti. I mnozí z těch, kdo k otázce věčnosti přistupovali z filozofického směru, k existenci věčnosti došli. Jak napsal C. S. Lewis ve své knize K jádru křesťanství: „Když zažíváme touhu, kterou v tomto světě nic nemůže uspokojit, pak nejpravděpodobnější vysvětlení je, že jsme byli stvořeni pro jiný svět.“ Ano, byli jsme stvoření pro jiný svět. Ale jaký je ten druhý svět? Jaký je ten posmrtný život? Máme dvě možnosti. Buď řekneme, že nevíme nebo se spolehneme na to, že nám to Bůh nějak zjevil. Já volím to druhé. Spoléhám se na slova toho, kdo v tom druhém světě už byl, na slova Ježíše Krista. Přečtěme si dnešní text.

 

Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe, stejně, jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný. A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista. Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil. A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět. (Jan 17:1-5)

 

                Bratři a sestry, milí přátelé, vybral jsem tento počátek Ježíšovy modlitby, abychom nad ním přemýšleli o věčnosti. A chtěl to přemýšlení definovat třemi slovy: cíl, cesta, důsledek.

 

1. slovo: Cíl

                Ježíš tady popisuje svoji službu a říká, že přišel, aby lidem dal vše, co Mu Bůh svěřil. A to všechno shrnul do dvou slov: život věčný. „… aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný.“ (v.2) Milí přátelé, dovolte abych znovu připomenul, že Ježíš nepřišel, aby pouze vyléčil několik stovek či tisíc lidí z jejich nemocí. Nepřišel, aby pouze povzbudil ubité Židy. Dokonce nepřišel ani pouze proto, aby povzbudil jejich víru a posílil je v konání dobra. Ježíš Kristus přišel na tento svět, abyste vy a já měli věčný život. To je jeho cílem. On přišel, protože jsme nebyli stvořeni pro tento svět, ale pro věčnost.  

                Věčnost je reálná. A Boží slovo nás jasně ujišťuje, že jsou dvě možnosti. Buď tu věčnost prožijeme s Bohem v Jeho přítomnosti, tomu Bible říká nebe. Nebo tu věčnost prožijeme bez Jeho přítomnosti, bez Boha, který já láska, dobro, krása a vše pozitivní, co si dokážeme představit. A věčnost bez tohoto Boha, tomu se říká peklo. Ani nebe, ani peklo si my lidé nedokážeme reálně představit.

                Dovolte alespoň jeden citát Ježíše, který o těchto dvou možnostech věčnosti mluví: „Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.“ (Matouš 7:13-14) Ježíš jasně říká, že jsou dvě životní cesty. Jeden typ života vede k záhubě – to je ta věčnost bez Boha. Ta druhá cesta vede k životu, k věčnému životu.

                Ale co tady čteme? Čteme tady, že záleží, po jaké cestě jdeme. Čteme tady, že záleží na tom, jakou bránou vejdeme. Tady je tedy řeč o tom, co se odehrává v tomto pozemském životě. Za našeho pozemského života se rozhoduje, kde strávíme věčnost.

                I tady je Bible jasná. Čteme: „Každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud.“ (Židům 9:27) Tam se totiž sám Ježíš zeptá, jakou branou jsme přišli. Jakou cestou přicházíme.

                Takže vlastně tou nejdůležitější životní otázkou je, jak jít tou dobrou cestou. Jak projít tou správnou branou. A víte co je největší tragédie? Víte, co je tím největším Ďáblovým podvodem? Prostě to, že chce, abychom se zaměřili na ten život tady na zemi.

                Tedy tím prvním, co se od Ježíše učíme, je to, že cíl je věčný život. Nic menšího. Ježíšova zemská mise měla tento cíl. Naše zemská mise musí mít tento cíl. Jinak máme zaděláno na tragédii.

 

2. slovo: Cesta

                Ale Ježíš v tom našem textu nemluví pouze o cíli svého poslání. On mluví také o tom, jak do tohoto cíle může člověk dojít. Poslouchejte: „A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista.“ (v.3)

                Ježíš tady velice jasně a zřetelně deklaruje, že tou cestou do věčného života, tou branou do věčného života je Bůh Otec a On, Bůh Syn, Ježíš Kristus. Respektive, On říká, že do toho cíle, kterým je věčný život dojde ten, kdo pozná Boha Otce skrze Ježíše Krista.

                Co to znamená poznat Ježíše? Nejde o to, že bychom snad v den soudu, jako v té pohádce uviděli 10 zahalených osob a měli poznat, kdo je Ježíš. Jde o to, abychom v Ježíši Kristu našli svého zachránce. Jde o to, abychom vírou přijali fakt, že On přišel na tento svět, abychom my měli věčný život.

                A většina z vás zná ten základ naší víry velmi dobře. My lidé jsme totiž hříšní a přirozeně jdeme na té široké cestě, která vede do záhuby. A co je ještě horší, my z té cesty nedokážeme odbočit a ani se nedokážeme vrátit. Jsme totiž hříšní, chybující lidé. My všichni. Já jsem. Já jsem člověk, který ubližuje druhým. Já jsem člověk, který je hrdý, arogantní a lenivý. My všichni jsme postiženi tou chorobou zla a hříchu a nedokážeme se tomu plně vzepřít. A protože jsme takoví, nemůžeme strávit věčnost s Bohem, protože v Jeho přítomnosti nic dokonalého nemůže být.

                Ale Ježíš přišel jako Zachránce a na kříži svojí smrtí přijal trest, který byl určený nám, aby nám mohlo být odpuštěno. A tento Ježíš Kristus nabízí každému toto odpuštění. Otázkou je, co s tím uděláš. Poznat Ježíše Krista, znamená vírou přijmout, že On za mé hříchy zemřel. Vírou přijmout, že přestože si to nijak nezasloužím, On sám mi nabízí, že mne milostivě přenese na tu úzkou cestu a nakonec do věčnosti s Ním.

                A moje otázka dnes zní: Jsi už na této cestě? Žiješ vírou v Ježíše Krista? Patříš Mu? Je On Tvým Pánem, tím, kdo zásadně vede Tvůj život? Pokud ne, dnes se to může změnit. Stačí, když Ho poprosíš o odpuštění toho, že žiješ bez Něj a poprosíš Ho, aby tě zachránil. On to může udělat i dnes. Na konci vám to ještě připomenu.

 

3. slovo: Důsledek

                Všimněte si také toho, že Ježíš tady také připomíná, jaký je důsledek té Jeho poslušnosti. On ve své modlitbě říká: „Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil. A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět.“ (v.4-5)

                Když Ježíš dokončil svoji misi, kdy přišel, aby připravil cestu k věčnému životu, důsledkem byla Boží sláva. Boží sláva se projevila v tom, že Ježíš zjevil lidem Boží charakter. Bůh je láska, záleží Mu na člověku. Není to jen nějaký bezcitný nadčlověk. Dokázal, že je milujícím osobním Bohem. Dokázal tedy, že věčnost s Ním, je to nejlepší, co se člověku může přihodit. Dokázal, že jsme nebyli stvořeni pro život na této zemi, ale pro věčnost s Ním.

                A Bůh také oslavil svého Syna, Ježíše, tím, že Jej vzkřísil z mrtvých. To křesťanské poselství nekončí křížem. Ono končí prázdným hrobem, který nám pouze znovu potvrzuje, že i my jsme věčnými bytostmi.

                A tento text je zároveň zaslíbením, že pokud i my dobře dokončíme svoji cestu tady na zemi, tak i my přijmeme tu Boží slávu, protože na ní budeme mít podíl na věčnosti.

Dovolte, že se vrátím k Husovi a přidám poslední citát této série. Hus používal pro nás až skoro nepochopitelné obrazy. Ve svém Výkladu víry napsal: „Mějme touhu už odejít z tohoto světa jako plavci z lodi, která se potápí, jako poutník z cizí země, jako obyvatel z hroutícího se domu, jako vězeň z krutého vězení; neboť jsme na moři, na cestách v cizí zemi, v hroutícím se světě a ve vězení těla, které je těžkým žalářem.

To skoro zní, jako bychom měli pohrdat tímto životem. To určitě ne, máme ho chránit a ctít. Ale v porovnání s věčným životem máme považovat tento život za brak. Není to volání k tomu, abychom si tohoto života vážili méně, ale abychom si věčného života vážili více!

Milí přátelé, pro co žijete? Co je vaším cílem? Co ukazuje to, jak žijete? Co ukazují vaše činy? Žijete pro tu krátkou dočasnost v tomto světě nebo žijete pro věčnost? A jaká ta věčnost bude? Bude s Bohem v Jeho slávě nebo bude temná? V Husově životě bylo jasně vidět, že žije pro věčnost. Smrt ho neděsila. To, že ho zatracovali, ho neděsilo. Protože věděl, komu uvěřil. Patřil Ježíši. Ježíš Kristus byl tím, na koho jasně spolehl. Ježíš Kristus byl Jeho cestou do věčnosti. Pokud Ježíš ještě není vaší cestou do věčnosti, jak jsem již řekl, dnes Ho o to můžete poprosit. Ale i pokud Ježíš je vaší cestou do věčnosti, tak si možná uvědomujete, že žijete moc pro současnost. Možná jste si uvědomili, že mnoho vašich činů je motivováno pouze starosti o současnost a ne o věčnost. Vyznejme to dnes Pánu Bohu v pokání a prosme o novou sílu žít pro věčnost!

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

Otázky k zamyšlení:

1. Věřím ve věčný život nebo očekávám, že po smrti přijde konec? Jak si mohu být jistý?

2. Po jaké cestě jdu a kde mne ta cesta vede? Je to ta cesta úzká s Ježíšem nebo cesta široká bez Ježíše?

3. Když dělám zásadní rozhodnutí, přemýšlím pouze o tom, co bude za několik dní či let nebo vidím i perspektivu věčnosti.

4. Co ještě mohu udělat, abych prožil věčnost s Bohem já, moje rodina, moji spolupracovníci, sousedé či přátelé?

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář