Jdi na obsah Jdi na menu
 


Věřím v Ježíše Krista

10. 7. 2017

img_1142.jpgA Petr se ujal slova: "Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je Mu milý ten, kdo v Něho věří a činí, co je spravedlivé. To je ta zvěst, kterou Bůh poslal synům izraelským, když vyhlásil pokoj v Ježíši Kristu. On je Pánem všech. Dobře víte, co se dálo po celém Judsku: Začalo to v Galileji po křtu, který kázal Jan. Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s Ním. A my jsme svědky všeho, co činil v zemi judské i v Jeruzalémě. Ale oni Ho pověsili na kříž a zabili. Bůh Jej však třetího dne vzkřísil a dal Mu zjevit se - nikoli všemu lidu, nýbrž jen svědkům, které k tomu napřed vyvolil, totiž nám; my jsme s Ním jedli a pili po Jeho zmrtvýchvstání. A uložil nám, abychom kázali lidu a dosvědčovali, že je to On, koho Bůh ustanovil za soudce živých i mrtvých. Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že pro Jeho jméno budou odpuštěny hříchy každému, kdo v Něho věří."

(Skutky 10, 34 – 44)

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

Chceme si připomenout některé zásadní pravdy o Ježíši Kristu a uděláme to tak, že se krátce zamyslíme nad části apoštolského vyznání víry.

  • Věřím v Ježíše Krista,

Pán Bůh se zjevil v osobě Ježíše Krista. Bible vyzdvihuje význam osoby Ježíše a také význam Jeho jména. Křesťanství je jasně spojeno s Ježíšem. Je to právě vztah s Ježíšem, který je rozdílem mezi mrvou vírou v nějakého boha a mezi spásnou vírou v Pána, který se zjevil v Ježíši Kristu.

Připomeňme si tedy význam jmen, které náš Pán obdržel. Jmenuje se Ježíš. Slovo Ježíš pochází z hebrejštiny a bylo to poměrně časté jméno, které znamená „Vysvoboditel, Spasitel, Zachránce“. I Ježíšovo jméno tedy připomíná, kým Ježíš je. On je vskutku Spasitelem světa.

Pak je tady slovo Kristus. Slovo Kristus není ani druhým jménem ani příjmením. Slovo Kristus je titulem. Kristus znamená „Pomazaný“ a pochází z řečtiny. Má stejný význam jako hebrejské slovo Mesiáš. Tedy ukazuje, že jde o někoho, kdo byl vyvolený, předpovězený, očekávaný. Pomazáni byli proroci, kněží a králové. A Ježíš se opravdu stal prorokem – tím, který nám přinesl slovo od Hospodina, knězem – tím, který přinesl oběť, i králem – tím, který se stál Králem králů a Pánem pánů.

  • Syna Jeho jediného,

Bible vydává svědectví, že Ježíš Kristus je jediným Božím Synem. Vyznání víry je postaveno kolem svaté trojice. A to, že je Ježíš Božím Synem ukazuje na vzájemné vztahy v trojici. Ježíš se sám nazývá Synem Božím a o Bohu hovoří jako o Otci. Připomeňme si jednu známou pasáž, tedy slova Ježíše: „Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno." (Jan 10, 27-30)

Ježíš je zároveň jediný a jedinečný Boží Syn. Nikdy nebyl nikdo jako On a nikdo další jako On tady nikdy nebude. On je jediným Božím Synem. Ano, i křesťané jsou zváni Božími syny a dcerami. Sám Ježíš nás učí oslovovat Boha titulem Otče. Nicméně, naše pozice, jako pozice Božích dětí, je nesrovnatelná s pozicí Ježíše Krista. On je jediným Synem s velkým „S“. On je jediným Synem, který je zároveň Bohem.

  • Pána našeho,

Ve vyznání víry vyznáváme, že Ježíš je naším Pánem. Tedy nevyznáváme pouze nějakou historickou osobu, ale vyznáváme to, kým Ježíš Kristus pro nás je. Vyznáváme, že je našim osobním Pánem. Vyznáváme tedy, že je svrchovanou autoritou, které se radostně podřizujeme, protože jsme v Ježíši našli svého Zachránce. Není křesťanství bez skloněného kolene a vyznání, že Ježíš je Pán. Tím samozřejmě nenegujeme to, že Ježíš může být Pánem i nemluvňat nebo mentálně postižených lidí. Důležitost vyznání toho, že Ježíš je Pán, je zdůrazňována v celém novém zákoně. Například apoštol Pavel říká: „Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“ (Řím. 10:9)

Martin Luther ve Větším katechismu zdůrazňuje, že právě tento fakt je nejdůležitější z celého vyznání víry týkajícího se osoby Ježíše Krista. Zapsal: „Zeptá-li se tedy někdo: co věříš ve druhém článku o Ježíši Kristu? Odpověz ve vší stručnosti: Věřím, že Ježíš Kristus, pravý Boží Syn, se stal mým Pánem. – A co znamená ono „stát se Pánem“? – Tolik, že mne vysvobodil od hříchu i ďábla, smrti i všeho neštěstí. Neboť před tím jsem neměl ani Pána ani Krále, byl jsem zajat ďáblovou mocí, odsouzen na smrt, zapleten v hříchu a zaslepenosti.“

Je Ježíš i mým Pánem a Králem? To je ta otázka, kterou si nutně musíme položit.

Následující části jsou částmi, které si připomínáme v době velkých křesťanských svátků, takže to už jen stručněji.

  • který se počal z Ducha svatého.

Bible přináší jasně svědectví, že Ježíš nebyl syn Josefa, ale že Marie počala z Ducha svatého. Šlo tedy o nadpřirozené, zázračné početí. Jak to bylo geneticky a jak Pán Bůh Ježíši dodal chromozomy typu Y, není asi tak podstatné. Je jasné, že Ježíš byl muž a že Pán Bůh byl přímo aktivní v Jeho početí. To je důležité, abych nebylo zpochybněno božství Ježíše Krista. To, že byl Ježíš počat ženou z Ducha svatého, znamená, že byl jak člověkem, tak Bohem. A to je moc důležitá součást křesťanského učení.

  • Narodil se z Marie panny,

To je další významná část našeho vyznání. Vyznáváme to nejen proto, abychom podpořili ten fakt, že Ježíš byl počat z Ducha svatého a že je tedy Božím Synem. Vyznáváme to také proto, že je to jasné naplnění proroctví, které mělo lidem pomoci rozpoznat Mesiáše. Dovolte, že připomenu, co zapsal prorok Izajáš: „Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh).“ (Izajáš 7, 4) Žel i ekumenický překlad opustil v tomto textu slovo panna a v překladu použil slovo dívka. Kralický překlad i Bible 21 století zde překládají slovem panna.

  • trpěl pod Pontským Pilátem,

Pilát Ponský je tím, kdo Ježíše soudil, nechal ho zbičovat a nakonec Jej vydal k ukřižování. Pilát byl prefektem dosazeným Římem. V Judsku vládl v letech 26 – 36 po narození Krista. Zdá se, že situaci v Judsku moc nezvládal. Docházelo ke vzpourám a konfliktům. Je možné, že nechal Krista odsoudit ze strachu z nových nepokojů.

Raný křesťanský teolog Justin zvaný Mučedník, který žil pravděpodobně v letech 100 – 165 zapsal: „Že byl Kristus ukřižován, se můžete dovědět z protokolů sepsaných pod Pontiem Pilátem.“ Zdá se tedy, že ještě za života Justina existovaly sto let staré písemné záznamy Piláta o soudu a popravě Ježíše.

Tato část vyznání víry každopádně život Krista zasazuje do konkrétního historického rámce. Zároveň však také ukazuje na Kristovo lidství a Jeho utrpení. To utrpení bylo dáno především bičováním, ale také bitím, posměšky, naražením trnové koruny a dalším krutým zacházením.

Bičování se provádělo římskými důtkami. Ty měly na konci řemenů uvázány kousky kostí nebo kovu, které se zabodávaly do kůže a trhaly ji. Nebylo výjimkou, když takto bičovaný člověk zemřel.

Ve vyznání si připomínáme Kristovo utrpení s vědomím, že On to připustil kvůli nás. Jak píše prorok Izajáš: „Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.“ (Izajáš 53, 5)

  • byl ukřižován,

Kristovo utrpení došlo vrcholu v Jeho ukřižování. Ukřižování bylo vynálezem Římanů. Ukřižovaný člověk umíral pomalu a ve velkých bolestech. Navíc, kříž byl dobře vidět a to i díky tomu, že Římané kříže umisťovali na dobře viditelných místech u cest, aby jasně komunikovali, co se stane těm, kdo se jim protiví. Tak tomu bylo i s Kristovým křížem. Byl umístěn na vyvýšené Golgatě, která byla blízko cesty, protože evangelisté zaznamenali i reakce kolemjdoucích.

Ukřižování umírali často až po několik dnech. Ve dne byli vystaveni nemilosrdnému slunci, v noci zase chladu. K tomu se přidávaly útoku hmyzu a ptactva. Bojovali doslova o každý nádech, protože když viseli za ruce, svíralo jim to plíce. Někdy byli ke kříži vázání, jindy přibiti hřeby. V těch případech přicházela smrt rychleji. Římané tuto techniku ještě vylepšovali a víme, že později byli křesťané křižování v arénách, kde byli vpuštěná divoká zvířata, která jim trhala nohy. Nebo byli na kříži politi smolou a zapálení jako živé pochodně určené k osvětlení města.

Ježíš dobrovolně přijal tuto krutou smrt, protože nás tolik miloval a věděl, že svojí smrtí nám připraví cestu záchrany k věčnému životu. Kéž by nikdo z nás Jeho velikou obětí nepohrdl.

  • zemřel

Vyvrcholením ukřižování byla smrt. To, že Kristus zemřel, je velmi důležité. Bez smrti není vzkříšení. A bez vzkříšení, jak říká Pavel, je naše víra klamná. A právě proto bylo historicky nejvíce útoků věnováno zpochybnění Ježíšova vzkříšení a také Jeho smrti.

Někteří tvrdili, že Ježíš přežil ukřižování a v chládku hrobu se probudil. Toto však odporuje historickým záznamům. Římští vojáci byli profesionálové. Jan nám potvrzuje, že jeden z vojáku propíchl Ježíši bok, aby se ujistil, že je opravdu mrtev. Tito chlapíci chyby nedělali. Ale i kdyby Ježíš přežil, těžko očekávat, že by probodenými rukama odvalil zevnitř hrobu kámen, který by nedokázaly z venku odvalit tři zdravé silné ženy.

Ježíš zemřel. A my to vyznáváme, protože On zemřel za nás a na našem místě, abychom my mohli žít.

  • a byl pohřben.

To je poslední část, které se dnes budeme věnovat. Evangelia přinášejí záznam o tom, že Ježíš byl pohřben a že ženy viděly, kde to bylo. Byl pohřben do hrobky Josefa z Arimatie, která byla vytesána ve skále. V té hrobce ještě nikdo pohřben nebyl. Tento typ hrobky fungoval tak, že v první části byly kamenné pohřební lavice, kde se položilo tělo, které se pouze zabalilo do pláten. Když se potom tělo rozložilo, posbíraly se kosti do speciální kamenné schránky, která se uložila do zadní části hrobky. V takovýchto hrobkách mohly tedy být uloženy ostatky desítek osob.

Hrobka býval uzavřena velkým kruhovým kamenem, který se přivalil ke vchodu. Bylo třeba skupiny mužů, aby kamen odvalili.

V evangeliích čteme, že se velekněží báli, protože si vzpomněli, že Ježíš mluvil o vzkříšení. Požádali tedy Piláta, aby k hrobu poslal ozbrojenou stráž. Pilát tedy nechal hrob zapečetit, aby se poznalo, kdyby někdo s kamenem u vchodu pohnul a nechal tam také postavit ozbrojenou stráž. A jak to bylo dál, to si povíme za týden.

Dovolte, abych závěrem opět přidal citát Martina Luthera z Většího katechismu, který nám opět připomíná, že tím zásadním je to, že Ježíš je náš Pán. Luther píše, že Ježíš je „ten, který nás převedl od ďábla k Bohu, ze smrti k životu, z hříchu ke spravedlnosti, a tak nás i zachová. Ostatní části tohoto článku … nečiní nic jiného, než že toto vykoupení vysvětlují a líčí, jak a čím se to událo. To jest, co Ho to stálo, co musel vynaložit a podstoupit, aby nás vydobyl a přivedl pod své panování. Tedy, že se stal člověkem, bez hříchu byl počat Duchem svatým a narodil se z panny, aby opanoval hřích. Dále, že trpěl, umřel a byl pohřben, aby za mne učinil zadost a splatil, co jsem já byl dlužen, nikoli stříbrem a zlatem, ale svou vlastní, drahou krví. A to všechno, aby se stal mým Pánem, protože pro sebe nic z toho nepotřeboval.“

Je Ježíš Kristus Tvým Pánem? Pokud ano, děkuj Mu! Pokud ne, dnes se to může změnit. Přijď k Němu v pokání a popros Ho, aby převzal tvůj život do svých rukou.

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář