Jdi na obsah Jdi na menu
 


Věřím v svatou církev obecnou

13. 8. 2017

1.jpg„Věřím v Boha, ale nepotřebuji chodit do kostela, kde chodí ti pokrytci, co si hrají na svaté.“ Už jste někdy slyšeli takovou nebo podobnou větu? Možná pramení i z toho, že v Apoštolském vyznání víry vyznáváme, že věříme ve svatou církev obecnou a ve společenství svatých. Tak jsme svatí nebo ne?

Právě o tom budeme dnes hovořit. Budeme přemýšlet, co vyznáváme o církvi a co je na ní tak svatého. Přečteme k tomu text, který se čte často, když je řeč o manželství, ale dnes tuto aplikaci přeskočíme a podíváme se na ten text, abychom se učili něco o církvi.

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům. Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. Tak i Kristus pečuje o církev; vždyť jsme údy jeho těla. 'Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo'. Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev. A tak i každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu. (Efezským 5, 21-33)

 

Všimněme si důrazů, které zde nacházíme. Apoštol Pavel říká, že hlavou církve je Kristus. Dále říká, že církev je podřízená Kristu, který si církev zamiloval a obětoval se za ni, aby ji posvětil a očistil. Sám Kristus učinil církev slavnou, svatou a bezúhonnou a sám o ni dále pečuje. Dokážeme z toho vydedukovat jeden důležitý závěr. Vším čím církev je, je pouze díky Pánu Ježíši Kristu.

Znamená to tedy, že náš třinecký sbor je svatý? Nebo že naše SCEAV je svatá? Musíme si nejprve vysvětlit, o jaké církvi je tady řeč. Slovo církev Bible používá v minimálně dvou základních smyslech. Toto slovo je opakovaně použito pro lokální společenství křesťanů, tady pro místní sbor. Ale na druhé straně, a pravděpodobně mnohem častěji, je v Bibli slovo církev použito ve smyslu společenství všech těch, kteří jsou křesťané. Ale samozřejmě nejde o ty, kdo se za křesťany považují, ale o ty, kdo jsou znovuzrozeni, tedy o ty, které Pán Bůh vytrhl ze smrti do života a dal jim dar víry. Tedy všichni opravdově věřící v Pána Ježíše tvoří dohromady církev. Právě v dnes přečteném textu je řeč o této celosvětové Kristově církvi. Také apoštolské vyznání víry hovoří o této celosvětové Kristově církvi. Co o ní v tomto vyznání víry říkáme? Vyznáváme, že tato církev je svatá, že je obecná a že je společenstvím svatých. Podívejme se tedy na tyto tři vlastnosti církve.

 

  1. Svatá církev

Ve verši 27 dnešního textu jsme o Kristu četli, že „si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná.“ Tady, čteme tady, že je to Pán Ježíš Kristus, kdo činí církev svatou.

Nejprve si zase musíme připomenout, co znamená, že je něco svaté. Už jsme to říkali vícekrát. Zkusme si to zapamatovat. Svatý znamená oddělený od něčeho a oddělený pro něco. Vezměme to od konce. Pro co je církev oddělena? Církev je oddělená pro to, aby se stala nevěstou Krista. To je symbolika, kterou nacházíme v Bibli. Kdo je nevěsta? Nevěsta je ta, kterou si ženich vyvolil a které slibuje, že ji bude milovat a že ji bude věrný, dokud je smrt nerozdělí. Bible říká, že na věčnosti už smrt nebude a tak církev je oddělena k tomu, aby byla navěky milována Kristem, ale také, aby navěky milovala a byla věrná Kristu. Proto je církev svatá.

A od koho nebo čeho je církev oddělená? Církev je oddělená od světa. Tedy ti, kdo věří Kristu, jsou odděleni od těch, kdo Jemu nevěří. Ten, kdo ji oddělil, je Pán Ježíš Kristus, když na sebe vzal naše hříchy a nepravosti a dal nám milost, abychom byli Jeho. Nejsme to my, kdo jsme lepší. Nejsme to my, kdo si to nějak zasloužili. Sám Pán Bůh nás skrze Pána Ježíše Krista milostivě vyvolil a přijal za své. Proto jsme svatou církev.

Nejsme svatou církví, protože už tak moc nehřešíme. Nejsme svatou církví, protože žijeme podle desatera. Třinecký sbor jako takový není svatou církvi. V naší kartotéce žel je mnoho těch, kteří Kristu nepatří. Já si to nedovoluji posuzovat a nejsem schopen to poznat, ale Pán Bůh to ví. Dokonce je velmi pravděpodobné, že i na naše bohoslužby chodí ti, kdo Kristu nepatří a nejsou součástí svaté církve. Jsem rád, že takoví lidé jsou v našem kostele. Chceme, aby jich tady chodilo co nejvíce. Ale zároveň se modlíme o to, aby nezůstali stejní a aby byli znovuzrozeni a patřili Kristu, aby se stali součásti Jeho svaté církve.

Je totiž mnoho těch, kdo jsou členy různých církví a nejsou členy té církve Kristovy a na druhé straně mohou být ti, kdo nejsou členy žádné církve, ale patří do církve Kristovy.

Takže shrnujeme, svaté církev je celosvětová církev, která není ohraničena denominacemi, ale která se skládá z těch, kteří díky Boží milosti patří Pánu Ježíši. 

 

  1. Obecná církev

Vyznáváme víru ve svatou církev obecnou. Co si pod tím máme představit? Když je něco obecné, tak potom ještě většinou existují nějaké další neobecné druhy. Tak třeba máme blechu obecnou a potom máme další druhy blechy jako blecha morová, blecha písečná, blecha psí, apod. Ale nic takového si u církve nepředstavujte.

Co více, kdybychom se dokonce dívali do jiných jazyků, tak bychom zjistili, že tam, kde my používáme slovo „obecný“ se používá slovo „katolický“. Jinými slovy, to vyznání může znít „věřím ve svatou církev katolickou.“ A toto je velmi dobrý překlad, který odráží víru nás všech. Je důležité si ale uvědomit, že to neznamená, že věříme v jednu denominaci, tedy Římskokatolickou církev. Slovo katolický totiž znamená obecný, celosvětový. Tedy, věřím ve svatou církev celosvětovou.

Dovolte trochu historie. Slovní spojení „katolická církev“ použil poprvé už Ignác z Antiochie, který byl pravděpodobně učedníkem apoštolů Petra a Jana. Ten v jednom ze svých dopisů píše: „Kde je přítomný Ježíš Kristus, tam je katolická církev.“ Když se tedy mluvilo obecně o církvi a ne o konkrétním sboru či skupině sborů, tak se zažil termín katolická církev.

V jedenáctém století došlo k rozdělení církve na východní a západní. Východní přijala označení pravoslavná neboli ortodoxní a západní přijala označení katolická. Už poměrně brzy se však ke slovu katolická občasně přidávalo římskokatolická. Nicméně Římskokatolická církev se tomuto termínu pořád trochu vyhýbá, protože se stále považuje za jedinou pravou katolickou církev a jiné církve nepovažuje za církve, ale za skupiny, které se vzdálily a potřebují se vrátit zpět do jediné katolické církve. Právě proto třeba na webových stránkách Římskokatolické církve na doméně cirkev.cz najdete podtitulek Katolická církev v České republice.

Nicméně opakuji, když vyznáváme, že církev je katolická či obecná, tak vyznáváme, že je celosvětová. A jak jsme již řekli, patří do ní všichni, kdo jsou vykoupeni Pánem Ježíšem Kristem. Patří tam ti, kdo již zemřeli i ti, kdo se ještě nenarodili. Patří do ní Češi i Poláci, Romové i Vietnamci, Němci i Britové, Židé i Arabi, černoši i indiáni. Se všemi, kdo jsou vykoupeni Ježíšem Kristem, tvoříme Jeho tělo. A právě i proto v církvi není žádný prostor pro rasismus či jiné snižování rasy, národa či jakékoli jiné skupiny. Je tady pouze jedna obecná Kristova církev.

 

  1. Společenství svatých

To je to třetí, co o církvi vyznáváme. Církev je společenství svatých. Už jsme na počátku hovořili o tom, že církev je svatá. Tady je řeč, že je to společenství svatých. Tedy nejen že je svatá církev, ale každý její člen je svatý. Svatí nejsou pouze ti, kdo byli kanonizování v Římskokatolické církvi a tak byli prohlášeni za svaté. Podle Bible je svatý každý, kdo patří Kristu. Když píše apoštol Pavel své listy, tak říká, že píše svatým. A je jasné, že tím myslí všechny křesťany. Každý, kdo je vykoupen Pánem Ježíšem Kristem, je prohlášen za svatého. Pokud dnes patříš Pánu Ježíši Kristu, jsi svatý. Ne proto, že jsi dobrý. Ne proto, že hřešíš méně. Ne proto, že se neopíjíš nebo nekradeš. Svatý je ten, kterému Pán Bůh odpustil jeho hřích, ospravedlnil ho a prohlásil ho za spravedlivého.

Církev je tedy společenstvím takovýchto svatých. Církev tedy nejsou jen biskupové. Církev není jen organizace. Církev nejsou jen předpisy a pravidla. Církev je společenstvím svatých, tedy společenství všech, kdo patří Kristu.  

Dovolte, že přečtu, co o tom společenství svatých říká Martin Luther ve Velkém katechismu. Podle něj tím, že vyznáváme víru ve společenství svatých, říkáme: „Věřím, že na zemi existuje svatý zástup, obec samých svatých, spojená jednou hlavou, jíž je Kristus, i jednotou víry, smýšlení a porozumění, ke kterým ji svolal Duch svatý, při zachovávání rozmanitostí všelikých obdarování, přece však ve svornosti vycházející z lásky, bez sekt a rozkolů. I já jsem části této obce, jejím členem, podílníkem a účastníkem všech jejich pokladů; i mne přivedl Duch svatý a přičlenil mne k ní, když jsem vyslyšel a stále poslouchám slovo Boží, které je počátkem vcházení do této obce.“ Mohli bychom číst i dále, protože i dále jsou velmi vzácná slova. Doporučuji k osobnímu čtení.

Boží slovo každého věřícího ujišťuje: „Již tedy nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané svatých a členové Boží rodiny.“ (Ef 2,19; B21)

Dcera našeho spolubratra Czeslawa už delší dobu žije ve Spojených státech. Ale až do nedávna tam žila jako cizinec a přistěhovalec. Ale teď už ne. Už se stala občanem této země. Dostala občanství. Apoštol Pavel říká, že když jsme uvěřili, přestali jsme byt cizinci, ale stali jsme se členy Boží rodiny, církve, těla Kristova. Ten, kdo uvěřil, je součástí společenství svatých. Tím, že se člověk nechá zapsat do církve nebo chodí do kostela, se občanem nestane. Stejně tak se nestane občanem ten, kdo žije v cizí zemi. Musíte dostat občanství. Musíte dostat nebeské občanství. A to vám dokáže dát jen Pán Ježíš Kristus.

Jaká je tedy ze dneška aplikace? Ta první je samozřejmě ta, že si musíme položit otázku, zda máme to nebeské občanství, zda jsme součásti společenství svatých.

A ta druhá aplikace, která mi přicházela na mysl, vychází z toho slova společenství. My, jako křesťané, máme tvořit společenství. Máme si v lásce sloužit, v lásce se podpírat, modlit se jeden za druhého, odpouštět si, společně sloužit Hospodinu a mohl bych dlouze pokračovat. Vždyť jsme jedno tělo. Věřím, že každý z nás si uvědomuje své slabosti ve vztahu k druhým. A tak je dnes příležitost, abychom činili pokání z toho, že tak málo sloužíme jeden druhému a prosili, aby nás Pán proměňoval a učil nás být lepším bratrem či sestrou ostatním členům církve Kristovy. Kéž nám k tomu dá sílu Pán!

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář