Víc než chtěli říct
Kolemjdoucí ho uráželi; potřásali hlavou a říkali: "Když chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej znovu postavit, zachraň sám sebe; jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!" Podobně se mu posmívali i velekněží spolu se zákoníky a staršími. Říkali: Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský - ať nyní sestoupí s kříže a uvěříme v něho! Spolehl se na Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj. Vždyť řekl: 'Jsem Boží Syn!'" Stejně ho tupili i povstalci spolu s ním ukřižovaní.(Matouš 27:39-44)
Text, který jsme dnes přečetli ukazuje na tu spoustu nenávisti, která byla kolem kříže. Posměch, urážky, potupování. Neovládli se ani veleknězové, kteří se měli připravovat na službu o svátcích a přišli se také posmívat. Zapomněli na svou důstojnost a vysmívají se Ježíši. I v tomto se naplňuje proroctví vyřčené králem Davidem. V Žalmu 22 jsou popsány pocity Mesiáše. Čteme: „Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou: "Svěř to Hospodinu!" "Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!" (Žalm 22:8-9) Dnes jsme tedy četli velmi smutný text o lidech, kteří tupí Ježíše Krista. Přesto jsem si v tomto textu všiml něčeho velmi zajímavého. Všiml jsem si totiž, že veleknězové, aniž si to uvědomovali, vyslovili tři velmi důležité pravdy o Ježíši Kristu. Aby se Ježíši posmívali, tak s výsměchem řekli, že zachránil jiné, že je králem Izraele a že se spolehl na Boha. Mojí touhou je, abychom dnes odcházeli z tohoto místa s přesvědčením, že Ježíš zachránil i nás, že Ježíš je naším králem a že spolu s Ježíše spoléháme na Boha.
1.pravda: Jiné zachránil
Veleknězové na Ježíše křičí: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže.“(v.42) Oni to neříkají proto, aby vydávali svědectví o tom, jaké zázraky Ježíš dělal. Naopak, oni je tady zpochybňují a říkají, že pokud by to opravdu byly zázraky, tak by jistě teď udělal zázrak taky. Bible nám říká, že farizeové byli často přítomní těm zázrakům, které Ježíš dělal. Přesto se teď vysmívají. Nicméně Ježíš vskutku zachránil mnohé.
Vzpomeňme si třeba na dceru Jairose. Tento Jairos přišel za Ježíšem s prosbou, aby uzdravil jeho dceru. Než však Ježíš přišel do jeho domu, dcera byla mrtvá. Ale ani smrt nezabránila tomu, aby ji Ježíš přivedl zpátky k životu a vyléčil. Ježíš ji zachránil.
Nebo si vzpomeňme na Lazara, který už byl čtyři dny pohřben. Ani to nezastavilo Ježíše a Lazar byl zachráněn. Byl vzkříšen.
Připomeňme si ale i jiné druhy záchrany. Ježíš zachránil samařskou ženu, se kterou se potkal u studny. Ona neumírala, ani netrpěla žádnou fyzickou nemocí. Ona trpěla jiným typem nemoci. Hřích zničil její život. Žila promiskuitním životem, měla několik partnerů a byla vnitřně prázdná. Ježíš ji ale nabídl odpuštění hříchů a nový život a takto ji zachránil. Tato žena přijala nabídku Ježíše a byla zachráněna pro věčnost.
Ale Ježíš zachraňuje i v této době. Zrovna tento týden jsem četl životopis Miloše Šolce. Člověka, který se narodil v roce 1911 a který vyrůstal v azylovém domě, protože jeho otec byl těžký alkoholik. Do jejich azylového domu v Brně však přicházeli misionáři z USA a zvěstovali evangelium. Nejprve uvěřila jeho maminka a ve svých 16 letech i on sám. Už v té době se věnoval tenisu, ke kterému se dostal tak, že dělal sběrače míčků. Postupně se stal českým reprezentantem a jedním z nejlepších hráčů světa. Později byl trenérem třeba i Jana Kodeše. Po ukončení kariéry nastoupil cestu kazatele evangelia a přivedl k Pánu Ježíši mnohé. Pán Bůh ho zachránil, přestože k tomu jako syn alkoholika neměl mnoho předpokladů. Ježíš totiž zachraňuje.
Já se taky považuji za člověka zahraněného Ježíšem Kristem. Přestože jsem se narodil do křesťanské rodiny a celý svůj život jsem věděl o Bohu, musel jsem pochopit to, že se nezachráním tím, jak slušný křesťan jsem, ale tím, že jsem přijal to, že Ježíš Kristu mne zachránil, když na velký pátek před asi 1977 lety za mne zemřel na golgatském kříži. Bible popisuje, co pro mě a pro vás Ježíš Kristus vykonal: „Ve svém pozemském těle podstoupil smrt, aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a bez úhony – pokud ovšem pevně zakotveni setrváte ve víře a nedáte se odtrhnout od naděje evangelia, jež jste slyšeli.“ (Kol.1:22-23)
Ježíš nás zachránil tím, že nás svou smrtí přinesl před Boží tvář očištěné od naších hříchů a pokud my setrváme ve víře, pak strávíme věčnost v nebi. Milí přátelé, jste mezi těmi zachráněnými? Máte tu jistotu, že si vás jednou Bůh vezme sebou do nebe? Můžete ji mít. Ježíš Kristus ji nabízí. On je ten jediný, kdo dokáže zachránit člověka pro věčnost.
2.pravda: Je král izraelský
Veleknězové se Ježíši posmívali. Dělali si legraci z toho, že by On někoho mohl zachránit. Ale pravdou bylo, že právě v té chvíli Ježíš zachraňoval celé lidstvo. Dále se mu veleknězi vysmívali, že je král izraelský.
Poslední Izraelský král ukončil své kralování v roce 586 před narozením Krista. Byl to král Sidkijáš, za jehož vlády bylo zničeno Babylóňany Izraelské království. Od té doby Izraelci vlastního krále neměli. Vždy jim vládl někdo cizí. Židé žili v očekávání krále, který je zachrání a který bude naplněním proroctví.
Židé nechali Ježíše ukřižovat za to, že se vydával za izraelského krále a takto se vzepřel římské moci. To bylo ostatně napsáno nad Jeho hlavou. A teď se mu vysmívají, protože král by měl vypadat úplně jinak. Ale i tady je vidět, jak nechtěli přijmout pravdy Božího slova, které mluvilo naprosto jasně: „Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.“ (Zacharjáš 9:9)
Přesně tohle se odehrálo několik dní před Ježíšovým ukřižováním. Ježíš vjel v pokoře do Jeruzaléma jako král. Tohle říkal ten biblický text: „Přichází k tobě tvůj král.“ Ježíš je tím králem. Mnozí Ho jako svého Krále nepřijali. A co my? Je Ježíš naším Králem? Pokud je Král, pak má ve všem hlavní slovo. Rozhoduje o všem co děláme? Nebo v našem životě hraje jen druhotné role?
Četl jsem jednu legendu o člověku jménem Fidus. Tento Fidus jednou přišel do Nazaréta a prosil Josefa, aby ho vyučil tesařem. Při jednom rozhovoru se společně bavili o králi, který má přijít, aby zachránil všechny Židy. V té chvíli Ježíš Fidusovi řekl, že to bude právě on, kdo udělá trůn pro největšího ze všech králů. O čtvrtstoletí později tento Fidus dodával v Jeruzalémě pro Římany kříže. Ano, kříž Ježíše Krista je trůnem. Místem, kde byl vyvýšený Král králů, Ježíš Kristus.
3.pravda: Spolehl se na Boha
To třetí, co pod křížem zaznělo, bylo zpochybnění faktu, že Ježíš spoléhal na Boha. Jak asi Ježíši bylo, když Ho veleknězové tak hrozně pokoušeli. Muselo to být strašné. Přesto Ježíš obstál a opravdu spolehl na Boha. Nesestoupil ze kříže, aby všem dokázal, že měl pravdu. Neseslal na ně hromy a blesky. Jednoduše se spolehl na to, že ten Boží plán je nejlepší. Tím Božím plánem bylo, aby obstál v tom hrozivém mučení a aby obstál i v tom, že na Něj budou vloženy hříchy celého světa. A to se skutečně stalo. Ježíš zemřel za hříchy všech lidí, co kdy žili. Dokázal to, zemřel za hřích každého z nás, kdo jsme dnes v tomto chrámu a také za všechny, co jsou vně.
I my potřebujeme spolehnutí na Boha. Potřebujeme se spolehnout na to, že ten Jeho plán záchrany člověka je jediný možný a zároveň dokonalý. My tomu musíme věřit. Na tomto světě je určitě více než 90% lidí, kteří by řekli, že věří v Boha. V naší republice je jich poměrně málo, ale pořád to bude více než polovina. Jenže věřit v boha nestačí. Věřit v boha nám dokonce vůbec v ničem nepomůže. Víte, v boha věřili ti Židé, kteří křičeli ukřižuj, v boha věřili ti Římané, kteří probodávali Ježíšovy ruce, v boha věřili ti veleknězové, kteří se posmívali Ježíši. Věřit v boha totiž nestačí. Tak, co ještě je třeba? Vždyť víme, že Bible říká, že budeme zachráněni vírou. Je třeba věřit Bohu, spolehnout se na Něj. Věřit Mu, že Jeho plány pro náš život jsou ty nejlepší. Věřit, že mi dokáže odpustit moje hříchy a vzít mne do nebe. Věřit Mu, že ctít své rodiče se vyplatí. Věřit Mu, že zůstat poctivý se vyplatí. Věřit Mu, že chodit mezi další křesťany se vyplatí, věřit Mu, že žít ve věrném a trvalém vztahu s manželem či manželkou se vyplatí. To je ten rozdíl. Nevěřme pouze v Boha, věřme Bohu!
Ježíš věřil svému Otci. Ježíš se spolehl na svého Otce. První zaznamenaná slova Ježíše Krista v Bibli jsou ta, které řekl svým pozemským rodičům, když se jim ztratil v Jeruzalémě. On jim řekl: "Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?"“ (Lukáš 2:49) A Poslední zaznamenaná slova před smrtí Ježíše jsou tyto: „Dokonáno jest.“ (Jan 19:30) Ježíš od začátku do konce činil vůli svého Otce. A obstál. Mnohé zachránil, stal se Králem Izraele a spolehl se na svého Otce. Takového máme Vykupitele. Díky tomuto Ježíši máme naději věčného života. Pokořte se před Ním. Změňte svůj způsob života. Stojí to za to. Pokud se rozhodnete pro změnu, vyhledejte mne nebo kohokoli jiného, kdo vás bude podpírat.
