Michal Klus - Je psáno...

Máme za sebou Velikonoce. Připomínáme si, že Ježíš je živý. Určitě bychom teď mohli hovořit o nejrůznějších tématech, o tom, co vyplývá z faktu, že je Ježíš živý. Vybral jsem jednu z oblastí, které jsou snad nejdůležitější. Chtěl bych dnes mluvit o modlitbě. Přečtěme si jen jeden krátký verš z listu Efezským.

 „V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte.“ (Efezským 6:18)

Jak jsem již řekl. Máme po Velikonocích. Radujeme se z toho, že Ježíš je živý. A víme, že máme tu úžasnou výhodu, že máme spojení s tímto živým Bohem. Dovolte tedy, že dnes připomenu tři klíčové pravdy o modlitbě.

            1.pravda: Voláme k živému Bohu

Bratři a sestry, nikdy na to nezapomeňme. Nikdy nezapomeňme na to, co říkali andělé toho Velikonočního rána: „Není zde; byl vzkříšen, jak řekl.“ (Matouš 28:6) Ježíš je vzkříšený a za pár dnů si budeme připomínat, že vstoupil na nebesa a sedí po pravici Boha Otce. A ve jménu tohoto vzkříšeného Ježíše my voláme. Modlíme se ve jménu toho, kdo překonal smrt a slavně vstal mrtvých. To je úžasná výsada a my na to nikdy nesmíme zapomenout. Pamatujme na to, kdo je ten, ke kterému voláme. A v našich modlitbách se vždy odvolávejme na jméno Ježíš. Klidně volejme k Bohu Otci, ale i tak vždy  přidejme tu větičku, že voláme ve jménu Ježíše Krista. Protože v Jeho jménu je moc.

Bratři a sestry, když si uvědomíme, ke komu voláme, pak to promění i naše modlitby. Nebudou to jen naučené fráze. Nebudou to jen suchá vyjádření. Pokud si uvědomíme, že mluvíme s Tím, kdo stvořil tento svět, kdo nás na Golgatě vykoupil a kdo nás denně posvěcuje, tak nás ty naše modlitbu budou Bohu milou vůní kadidla, jak to viděl Jan při jeho zjevení. Jan zapsal: „Vtom jsem spatřil, že uprostřed mezi trůnem a těmi čtyřmi bytostmi a starci stojí Beránek, ten obětovaný; měl sedm rohů a sedm očí, což je sedmero duchů Božích vyslaných do celého světa. Přistoupil k tomu, který sedí na trůnu, a přijal knihu z jeho pravice. A když tu knihu uchopil, čtyři bytosti a čtyřiadvacet starců padlo na kolena před Beránkem; každý měl loutnu a zlatou nádobu naplněnou vůní kadidla, což jsou modlitby Božího lidu.“ (Zjevení 5:6-8)

To, co je před Boží tváří nejpříjemnější, co je přirovnáváno k vůni kadidla, to jsou modlitby Božího lidu. To jsou modlitby těch, kteří vědí, ke komu volají. Bratři a sestry, kdykoli zapřeme své ego a utíkáme se k Hospodinu v modlitbách, Bůh má v tom zalíbení. Tyto modlitby jsou pro Něj příjemnou vůní. Jsou tím, co stoupá až před Jeho oltář a z čeho On se raduje. Nikdy nezapomeňme, že se modlíme k živému Bohu a že tento Bůh se raduje z našich modliteb.

2.pravda: Modlitba nás proměňuje

Ta druhá pravda o modlitbě, kterou bych chtěl zmínit je to, že modlitba nás proměňuje. Zkusme se jen na chvíli zamyslet nad smyslem modlitby. Potřebuje Bůh naše modlitby? Potřebuje On poradit, koho má vyléčit nebo komu má poslat denní chléb? Potřebuje Bůh naše modlitby? Bůh je naprosto soběstačný a On naše modlitby nepotřebuje. Co je teda na modlitbě to důležité? Odpovím slovy Norského pietistického teologa Ole Hallesbyho. Ten ve své knize o modlitbě říká, že modlitba „dovoluje Ježíši vstoupit do našeho srdce.“ A tak ten, kdo je modlitbou požehnán je především člověk, ne Bůh. Ten, kdo má z modlitby především užitek, je ten, kdo se modlí, protože jeho srdce je proměněno a znovu naplněno přítomností Ježíše.

Autor listu Židům mluví o modlitbě jako o přistupování k trůnu milosti a říká: „Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.“ (Židům 4:16) Jsme tady ujišťování, že modlitba je nástrojem, díky kterému my přicházíme do Boží přítomnosti a přijímáme milosrdenství, milost a pomoc. A to je úžasný dar. Proč jsme tyto dary schopni přijmout právě tehdy, kdež se modlíme? Protože modlitba není nic jiného, než pokoření našeho já a odevzdání všeho do rukou Božích. Modlitba je tedy pokořování našeho srdce a vyvyšování Boha. A každá taková modlitba nás proměňuje a přibližuje Bohu. Každá taková modlitba k živému Bohu se pro nás stává obrovským požehnáním. Každá taková modlitba je vítězství Krista a prohrou ďábla. Každá modlitba nás tedy proměňuje.

3.pravda: Můžeme se modlit kdykoli

Toto je třetí pravda, kterou bych chtěl dnes zmínit. Dovolte, že znovu přečtu náš původní verš: „V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte.“ Tento text říká, že se máme modlit v každý čas a že máme bdít. A jsme tedy vyzývání k ustavičným modlitbám. Mnoho už bylo řečeno o tom, co to znamená. Vždyť se nemůžeme pořád pouze modlit. Mnozí poukazují na to, že je třeba naučit se modlit spontánně. A v modlitbách reagovat na to co se kolem nás děje. Ano určitě je třeba takových spontánních modliteb. Kéž bychom se takto modlili více. Například, když vidím autonehodu, modlím se o Boží ochranu. Když čekám ve frontě u pokladny, mohu se modlit za své přátelé. Když na ulici potkám nějakého známého, tak se po rozloučení za něj mohu modlit. A mohli bychom si tady dávat mnoho příkladů. Je určitě chvályhodné se takto modlit.

Nicméně dnes bych Vás chtěl povzbudit i k jinému praktikování této výzvu k neustále modlitbě. Myslím si, že potřebujeme více než spontánnost. Potřebujeme návyky. Mnohé z nás rodiče naučili modlit se před jídlem, modlit se před spaním. Myslím si, že si podobných zvyků můžeme vypěstovat i více. Modlitba je totiž úžasný nástroj na zahajování a zakončování čehokoli. A myslím si, že je dobré, když si vědomě tvoříme dobré návyky na modlitbu. A věřím, že je mnozí máte.

Co třeba se rozhodnout, že se budu modlit vždy než zapnu televizi a potom, co ji vypnu. Myslíte, že by se to Pánu líbilo a že by to bylo k našemu prospěchu? Já myslím, že to může být úžasný nástroj na naši ochranu. Dnes je tolik špatného v televizi. A mnozí z nás o tom špatném v televizi dokážou dlouze mluvit. Ale co kdybychom místo stěžováni si na dobu, ve které žijeme,  vždy zapínali a vypínali televizi s modlitbou. Myslím, že by nám to pomohlo. Myslím, že bychom se potom už na některé pořady přestali dívat. Věřím, že modlitba k živému Bohu před a po sledování televize nás může velmi proměnit a přinést nám mnoho požehnání.

Možná by nám mohlo pomoci dělat to stejné při zapínání a vypínání počítače. Možná bychom si mohli udělat zvyk, že kdykoli překročím práh domu, tak se pomodlím. Možná se můžeme pomodlit, kdykoli vkročíme nebo vykročíme z pracoviště. A určitě by nás napadly spousty dalších příležitostí. Nejde mi o dlouhé modlitby. Jde mi o kratičké zvolání k našemu Pánu. Taky mi nejde o to, že to vše zvládneme hned. Ale zkusme si vybrat jednu oblast, kdy se budeme modlit. A když si to tak zmechanizujeme, že to půjde samo, přidejme další. Jsem přesvědčen, že křesťan se stále musí učit modlitbě. Jsem přesvědčen, že křesťan se stále může učit novým modlitebním návykům.

Modlitba je rozhovor s živým Bohem a Bůh má v takové modlitbě zalíbení. Modlitba nás navíc úžasně proměňuje. Tak proč nehledat možnosti jak se modlit více? Proč nevyužít to obrovské požehnání? Využijme tento vzácný dar a určitě nebudeme litovat.

Audio záznam naleznete zde.