Zápas o vizi
Je už tomu několik let, co jsme měli jako rodina mimořádnou výsadu navštívit naše přátele v Norsku. Jeden z výjimečných zážitků bylo řízená motorového člunu ve spleti norských ostrůvků. Vzpomínám si na jeden okamžik, kdy náš přítel instruoval našeho Bena, jak řídit. Ukázal mu na červený majáček na jednom z ostrůvků a řekl, aby jel přímo v tom směru. Připomenul, že je důležité pořád se dívat, kde je majáček, abychom nekličkovali, ale jeli přímo.
Dnešní biblický text nám připomíná, že stejné je to i v životě. Musíme mít nějaký trvalý smysl života, nějakou životní vizi. Když máme takovouto vizi, pak naše životní cesta nebude klikatá, nebude poskakováním od jedné vize k druhé, ale bude přímá, jako má být plavba člunu.
Dnešní text nás vezme k Izraelcům, kteří putují z Egypta do zaslíbené země. Pán Bůh jim dal vizi. Byla to vize země hojnosti, která bude jejich svobodným domovem, kde jim Pán Bůh bude Bohem a oni Mu lidem. Jenže i ti Izraelci občas zapomínali. Přečtěme si text určený na dnešní neděli.
Z hory Hóru táhli dál cestou k Rákosovému moři, aby obešli edómskou zemi. Avšak lid propadl na té cestě malomyslnosti a mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi: "Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili? Vždyť tu není chléb ani voda! Tato nuzná strava se nám už protiví." I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo. Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: "Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil." Mojžíš se tedy za lid modlil. Hospodin Mojžíšovi řekl: "Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu." Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu.
(Numeri 21,4-9)
Přečetli jsme známý příběh. Možná si to ani neuvědomujeme, ale je možné, že hned po kříži je tento had na kůlu jeden z biblických symbolů, který v dnešní společnosti vidíme nejčastěji. Vidíme je na lékárnách nebo třeba i jako symbol záchranné zdravotnické služby. Často se hovoří, že symbol kůlu a hada je tzv. Aeskulapova hůl. Tedy, že jde o řecký symbol boha zdraví. Ale náš příběh se odehrává někdy kolem roku 1400 před Kristem. Kdežto řecká kultura začala vznikat až o 600 let později. Takže myslím, že v těch znacích můžeme směle vidět odkaz na náš příběh.
Pojďme se tedy společně zamyslet, co nám tento znak může připomínat na základě našeho textu. Já v tomto příběhu vidím Izraelce, kteří ztratili vizi, vidím důsledky toho, když tu svoji vizi ztratili a také vidím, jak ta vize byla obnovena. Pojďme tedy společně přemýšlet.
1. Realita ztracení vize
Dovolte, že ještě více přiblížím kontext našeho příběhu. Izraelci jsou na poušti asi 38 let. A teď už definitivně směřují do cíle, do zaslíbené země. Před nimi je země Edómců, přes kterou vede tzv. Královská cesta. Dnes bychom řekli mezinárodní dálnice. Mojžíš žádá edómského krále o povolení průchodu a garantuje, že nezpůsobí žádné škody. Edómský král odmítá povolit průchod. Dnes bychom řekli, že Izraelci nedostali přestupní víza. Navíc Edómci staví na hranici mohutnou armádu. Izraelcům tedy nezbývá než udělat čelem vzat a vracet se, aby velkým obloukem jejich zemi obešli. Po těch velkých útrapách, kdy už je cíl na dohled, musí zase zpátky. Jistě si dokážeme představit, jak zdrcující to bylo. To putování bylo už tak strašně dlouhé. Už se tak těšili. A zase nic. A oni se prostě sesypali. Čteme, že propadli malomyslnosti. (v.4). Úplně to chápu a myslím, že se mi už často staly podobné věci, i když v mnohém menším měřítku. Někdy stačí doslova maličkost, která nás dokáže dovést k malomyslnosti.
Letos v lednu jsem psal jeden článeček. Nic dlouhého. S pocitem dobře odvedené práce jsem to odeslal emailem člověku, který to měl zpracovat. O pár dnů později mne ještě napadlo jedno vylepšení, a tak otevírám v počítači ten soubor a nebylo tam ani písmenko. Tak otevírám přílohu odeslaného emailu a tam také není ani písmenko. Volám tedy člověku, který ode mne ten email dostal, a on říká, že tam nic není, ani písmenko. Já jsem měl za to, že jsem v cíli a najednou jsem zjistil, že musím zase znovu. Taky jsem zmalomyslněn. A to šlo možná o hodinu práce. Izraelcům šlo o měsíce putování. Nedivím se, že zmalomyslněli. Taková zklamání s námi dokážou pořádně zamávat a asi by bylo divné, kdyby tomu tak nebylo. Jsem si jist, že Pán Bůh to chápe.
Nicméně, tato jejich krize je vede k jednání, které už v Božích očích tak pochopitelné není. Čteme, že lid „mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi: "Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili? Vždyť tu není chléb ani voda! Tato nuzná strava se nám už protiví."“ (v.5)
Lid se otočil proti Pánu Bohu a začal Mu zase vyčítat. V té malomyslnosti ztratili svoji vizi zaslíbené země, přestali ji věřit, přestali věřit Pánu Bohu.
Mnohokrát už ztratili vizi. Mnohokrát reptali. Z počátku s nimi Pán Bůh jednal po dobrém. Dal jim zázračně manu – nebeský pokrm, dal jim křepelky, dal jim vodu. Byli takovými nemluvňaty, a když brečeli, Pán Bůh jim zacpal ústa tím pomyslným dudlíkem. Ale Pán Bůh čekal, že se něco naučí a stále nic. A tak když se vůči Němu znovu a znovu rouhali, přicházeli tresty. A některé byly hrozné. Jendou přišel oheň z nebe, který sežehnul reptaly. Jindy se rozevřela země a pohltila další nevěrníky. Když se proti Mojžíši a Bohu stavěla dokonce Mojžíšova sestra Miriam, přepadlo ji malomocenství. Ale Izraelci se nepoučili. Přestože viděli tyto zázraky, i teď znovu reptají proti Pánu Bohu.
Milí přátelé, tento text je pro nás moc důležitý. Izraelci se opakovaně nepoučili. Jak je to s námi? I my asi zažijeme situace, kdy nás Pán Bůh životem povede nějakou oklikou. I my zažijeme těžkosti. I my možná nebudeme chápat, proč už Pán Bůh nezasáhne a nevyřeší to či ono. I nás možná přepadne malomyslnost.
Co nám může pomoct, abychom nebyli reptalové, kteří se otočí k Pánu Bohu zády? Co nás může ochránit, abychom neztratili vizi či víru? Jsem přesvědčený, že nám může pomoct, když si budeme připomínat, jaký je Pán Bůh a jaký je člověk. Potřebujeme si připomínat, že Pán Bůh dopustí, ale neopustí. Potřebujeme si připomínat, že my lidé, tak lehce padneme a že se musíme mít na pozoru před samým sebou. A přesně to dnes děláme, když hovoříme i o tomto příběhu. Potřebujme si připomínat pravdy Božího slova. To nás ochrání, když je vše v pořádku i tehdy, když přijde malomyslnost.
Ale dovolte, že připomenu ještě jednu důležitou věc. Jde o dar společenství. Učme se být lidmi, kteří se vzájemně povzbuzují. Učme se povzbudit ty, kdo procházejí těžkostmi a krizemi. Učme se těšit malomyslné. Buďme tady pro ně. Jendou můžeme potřebovat, aby tady oni byli pro nás.
2. Důsledky ztracení vize
Ten náš příběh pokračuje a popisuje ty děsivé důsledky ztracené vize. Tím důsledkem bylo to, že to jejich reptání proti Pánu Bohu nezůstalo bez trestu. Čteme: „I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo.“ (v.6) Pán Bůh je už varoval tolikrát. Tentokrát však trestá.
Možná by někdo mohl říct, že hadi prostě na poušti jsou. Ale ta reakce lidí potvrzuje to, co popisuje i Mojžíš. Lidem bylo hned jasné, že toto je Boží trest.
My křesťané chceme dělat reklamu Pánu Bohu, tedy chceme Ho obhajovat a vytvářet Jeho obraz ve společnosti. Často Ho popisujeme jako toho, který je s námi, záleží Mu na nás, pomáhá nám, pečuje o nás, povzbuzuje nás, pláče s námi, apod. A to všechno je pravda. Nicméně On je také Bohem trestajícím. To už se nám neříká tak lehce. A někteří to pro jistotu neřeknou ani z kazatelen. Tady vidíme Boha, který trestá a trestá okamžitě a trestá tvrdě.
Ta symbolika hadů je tady samozřejmě velmi silná. Had je symbolem ďábla. Jako by tedy Pán Bůh řekl, tak vy Mne nechcete? Tak já jsem ten, kdo vám ubližuje? Já jsem ten, kdo vám dělá problémy? Dobře, tak já se stahuji z vašeho života a nechám vám tu jedinou druhou možnost. Pokud tady totiž nebudu já, bude tady ten druhý – ďábel. A o něm Ježíš řekl, že přišel, aby „kradl, zabíjel a ničil.“ (Jan 10,10) A tím Božím trestem je prostě to, že On se stáhne. On stáhne svoji žehnající ruku. Jako by řekl, nechcete Mne, tak zkuste jaký je život beze Mne. On trestat vlastně nemusí. On se stáhne. A tam, kde nepřebývá Pán Bůh, tam přebývá ďábel.
I dnes mnozí lidé Pánu Bohu dávají najevo, že Ho už nechtějí. Možná se Jim nechávali vést, jako to dělali Izraelci. A možná ani nereptali, ale tím jak žili, dali Pánu Bohu najevo, že už nebudou žít tak, jak chce On, ale budou si žít po svém. A potom přicházejí různí hadi, kteří koušou. Přichází rozbité vztahy, přichází závislosti, přichází absence pokoje, přichází pavučiny lží a podvodů a člověk je živý a přesto umírá.
Možná tady je dnes někdo s námi, kdo už vidí tyto hady ve svém životě. Možná je tady dnes někdo s námi, kdo se otočil k Pánu Bohu zády. Možná ještě chodíte do kostela, ale ve skutečnosti nežijete pro Pána Boha, ale pro sebe. A možná to ještě Pán Bůh toleruje a ještě pořád nad vámi drží ruku. Možná si řekl, že počká ještě tuto neděli, zda se něco nezmění. Možná už ty hady vidíte, možná už se objevují.
Nechcete s tím něco udělat? Pán Bůh chce. A chtěl také v našem příběhu.
3. Cesta k obnovení vize
Co je vlastně tou základní křesťanskou vizí? Tou vizí je to, že chci žít život, který řídí Pán Bůh. Když se objevili hadi, Izraelci si hned uvědomili, jak urazili Pána Boha i Mojžíše. Čteme: „Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: "Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě.“ (v.7) Mojžíš nemusel nic říkat, oni věděli. Zhřešili jsme. To je jediná cesta k obnovení vize křesťana. To je jediná cesta, jak se vrátit k Pánu Bohu. Je třeba pokání.
Pokud dnes vidíš, že žiješ bez Pána Boha, potřebuješ se zachovat jako ti Izraelci. Pokud se považuješ za křesťana, ale přitom si žiješ po svém, potřebuješ se zachovat, jako ti Izraelci. Pokud jsi v kostele, ale Bible a modlitba jsou ti cizí, potřebuješ se zachovat, jako ti Izraelci. Pokud už vidíš ty hady ve svém životě, potřebuješ se zachovat, jako ti Izraelci. Ale i v případě, že toužíš žít život, který řídí Pán Bůh, ale ve tvém životě se usídlil nějaký hřích, na který ti teď Duch svatý ukázal, potřebuješ se zachovat, jako ti Izraelci.
Oni činili pokání. A Pán Bůh připravil cestu záchrany. Záchrana přišla přes pohled víry na vyvýšeného hada na holi. Kdo se podíval, byl zachráněn.
Ano pro záchranu potřebujete pokání a víru v toho, kdo vás chce zachránit. Tím, kdo vás chce zachránit je Ježíš Kristus. On sám ukázal, že vyvýšený had na kůlu byl předobrazem Jeho vyvýšení. Ježíš při rozmluvě s Nikodémem řekl: „Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.“ (Jan 3,14-15)
Ano, Ježíš byl vyvýšen. Ale tady není řeč o tom, že Ho Pán Bůh vyvýšil, protože v Něm našel zalíbení. Tady je řeč, že jej lidé vyvýšili, aby Ho bylo vidět z daleka. Ukřižovali Ho na golgatském kopci, aby bylo vidět, že je zničen.
Pán Bůh Mojžíšovi řekl, aby na hůl připevnil bronzového hada. Had byl symbolem ďábla, hříchů Izraelců. Ďábel je přibit na holi, hřích Izraelců je přibit na holi. Je to symbol, že Pán Bůh vítězí nad zlem, že potrestá hřích, zničí hřích, odpustí hřích. A každý, kdo uvěřil a pohleděl, byl zachráněn.
O 1400 let později je Kristus přibit na kříži, Boží Syn, ale v té chvíli je On ztotožněn s našim hříchem. Na kříži nevisí pouze nevinný Boží syn, na tom kříži visí nevinný Boží Syn, který je ztotožněn se vším hříchem světa. On tam visí, kvůli mému a tvému hříchu. Pán Bůh vítězí nad hříchem, trestá svého Syna ztotožněného s hříchem a tak ničí hřích, odpustí hřích. I ten můj. I ten tvůj. Otázka je, zda se na Něj podíváš a svým pohledem řekneš, že věříš, že odpouští i tobě a že toužíš, aby tě On vedl životem, až do zaslíbené země.
A tak když zase jednou uvidíte znak lékárny, vzpomeňte si, že Pán Bůh vyvýšil svého syna Ježíše Krista, abychom Ho my mohli vírou uvidět a následovat. To je křesťanská vize.
