Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zarmoucen Bohem

12. 11. 2006

Příští neděle je neděle pokání a já se chci dnes společně s vámi podívat do Bible na to, co je to pokání. Před jistou dobou jsem začal své kázání oznámením, že vám prozradím něco na jednoho z presbyterů. Neřekl jsem nic, dělal jsem si legraci. Nicméně jsem se rozhodl, že na rozdíl od minula, dnes vám opravdu řeknu, s kým mám v tomto sboru rozhodně největší problémy. Jeho jméno je Michal Klus. Ano, nejvíce problémů mám se sebou samým, s mým hříchem, s mých charakterem, s mým chováním. Se sebou samým mám rozhodně nejvíce práce. Ale tohle by měla být pravda o každém z nás. Nejvíce času by nám mělo zabrat napravování samých sebe a potom je prostor k napravování druhých. Přečtěme si dnešní text a snažme se najít význam pokání.

 

A jestliže jsem vás svým dopisem zarmoutil, už toho nelituji, i když jsem toho chvíli litoval. Vidím totiž, že vás ten dopis na čas zarmoutil, ale nyní se raduji, ne že jste se zarmoutili, ale že zármutek vás vedl k pokání. Byl to zármutek podle Boží vůle, a tak jsme vám nezpůsobili žádnou škodu. Zármutek podle Boží vůle působí pokání ke spáse, a toho není proč litovat, zármutek po způsobu světa však působí smrt. Pohleďte, k čemu vás vedl tento zármutek podle Boží vůle: jakou ve vás vzbudil opravdovost, jakou ochotu k omluvě, jaké znepokojení, jakou bázeň, jakou touhu, jakou horlivost, jakou snahu potrestat viníka! Tím vším jste prokázali, že jste se v té věci zachovali správně. A tak: Když jsem vám psal, nepsal jsem kvůli tomu, kdo se dopustil křivdy, ani kvůli tomu, komu bylo ukřivděno, nýbrž proto, aby se u vás před Bohem projevila vaše oddanost k nám. To je pro nás povzbuzením. (2.Kor 7:8-13)

 

V tomto textu je řeč o zármutku, o zármutku, který způsobil apoštol Pavel korinťanům svým tvrdým dopisem. Snad každý z nás už někdy řekl něco tvrdého, snad každý z nás už zažil bolest a zármutek, který nám někdo způsobil tím, že poukázal na naši chybu. Přečtený tento text mluví o dvou typech zármutku. Mluví o zármutku podle Boží vůle a o zármutku po způsobu světa. Podívejme se do tohoto textu na to, co nám říká o zármutku podle Boží vůle. Vidíme zde, že takový zármutek nepůsobí škody, vede k pokání a to vede ke změně chování. Podívejme se společně na tyto tři pravdy o zármutku podle Boží vůle.

 

1.pravda: Nepůsobí škody

                To první, co tady čteme o zármutku podle Boží vůle, je to, že nepůsobí žádné škody. Tohle je zásadní pravda o zármutku, který přivodil Pán Bůh. Podívejte se na první dva verše čteného textu: „A jestliže jsem vás svým dopisem zarmoutil, už toho nelituji, i když jsem toho chvíli litoval. Vidím totiž, že vás ten dopis na čas zarmoutil, ale nyní se raduji, ne že jste se zarmoutili, ale že zármutek vás vedl k pokání. Byl to zármutek podle Boží vůle, a tak jsme vám nezpůsobili žádnou škodu.“ (v.8-9) Ten zármutek nezpůsobil žádnou škodu. Než se zeptáme proč, podívejme se na to, o co v této situaci šlo. Apoštol Pavel byl nesmírně rozhořčen chováním některých lidí v korintském sboru. Nevíme, o co přesně šlo, ale víme, že jim napsal nějaký dopis. Co bylo přesně obsahem, také nevíme. Víme jen, že tam konfrontoval hříšné chování korinťanů. Sám Pavel na chvíli zapochyboval, zda to bylo k užitku nebo ne, ale nakonec říká, že to jeho napomenutí vedlo k zármutku podle Boží vůle a tento zármutek nezpůsobil žádné škody.

Jak je to možné, že zármutek nezpůsobí škodu? Je to možné pouze tehdy, když je ten zármutek způsoben Bohem. Když není způsoben Bohem, tak se stane, že když nás někdo napomene nebo opraví, tak zahořkneme, uzavřeme se a s daným člověkem nechceme mít nic společného. Chyba může být také na straně toho, kdo napomíná a činí to necitlivě a hrubě. Takové napomínání působí zármutek, který působí škodu, protože není z Boha. Ale když je přítomen Boží Duch, tak sice také prožíváme zármutek, ale nezůstaneme v tomto zármutku a Boží Duch nás vede dále. Je to Bůh, kdo způsobí, že my dokážeme citlivě a uváženě napomenout. Je to Bůh, kdo působí, že dokážeme přijmout napomenutí a uvědomit si, že jsme opravdu žili v hříchu. Potom zažíváme  zármutek podle Boží vůle. To není zármutek z toho, že náš hřích vyšel najevo, ale zármutek, že jsme svým hříchem ubližovali Bohu. A to je dobrý zármutek.

Někdy propadáme zármutku, který určitě není způsoben Bohem. Má dcerka se včera rozplakala u oběda, protože chtěla čaj do červeného hrníčku, ale ten zrovna nebyl k dispozici. My se tomu můžeme zasmát, ale někdy děláme stejné věci. Chceme něco a když to nemáme tak jsme strašně zarmouceni. Já jsem teď v posledních dvou dnech prožíval takový zármutek, protože jsem byl trochu přetížený. V pátek jsem byl už o půl šesté ráno na faře a domů jsem se vrátil v jedenáct večer a věděl jsem, že mám v sobotu plný kalendář a nepřipravené kázání na neděli. A tak jsem se tím rmoutil, že jsem se z toho nemohl vzpamatovat. A tento zármutek mi způsobil, že místo toho, abych zabral a rychle udělal, co bylo třeba, tak jsem sám sebe litoval a neměl jsem sílu něco udělat. Způsobilo mi to mnoho škody a já jsem včera z toho musel činit pokání.

Naproti tomu jsem zažil tento týden i zármutek, když jsem si uvědomil, jak málo povzbuzuji členy sboru, jak málo vám projevuji vděčnost. A taky mi ze sebe samého bylo smutno, ale tento zármutek mne vedl k pokání. Byl to zármutek podle Božího Ducha. Jak často vás Pán Bůh zarmucuje? Jak často se vás Boží Duch dotýká, aby vám ukázal na váš hřích.  My se tomu snažíme vyhnout, protože nás to zarmucuje. Ale pamatujte takový zármutek není na škodu, takový zármutek vede k pokání.

 

2.pravda: Vede k pokání

                To je ta druhá pravda. Zármutek podle Boží vůle vede k pokání. Bůh dovolí, abychom prožívali zármutek, protože chce, abychom činili pokání a obrátili se k Bohu. Toto říká apoštol Pavel v našem textu: „Zármutek podle Boží vůle působí pokání ke spáse, a toho není proč litovat, zármutek po způsobu světa však působí smrt.“ (v.10) Tento verš nám vlastně říká, že potřebujeme být zarmoucení svým hříchem, potřebujeme prožívat pokání, protože to nás vede ke spasení.

                Co je to tedy pokání? Někdy jednoduše odpovíme, že je to lítost nad hříchem. Ale právě tento text nám říká, že je to více než to. Pokání je rozhodnutí ke změně. V pokání vyznávám Bohu, že mi je líto mého hříchu a že se rozhoduji v Boží moci se hříchu vzepřít. Oba tyto aspekty jsou v pokání zahrnuty. Jak je to ve vašem životě? Jak je to v životě našeho sboru? Bohu nejde jen o to, abychom uronili nějakou tu slzu. Mu jde o změnu myšlení. Mu jde o to, abychom se rozhodli, že budeme žít jinak.

                S lítostí vidím, že v dorostu máme několik mladých, kteří si sice uvědomují Boží existenci, ale nepochopili pokání. A proto se modlí, aby jím Pán Bůh odpustil, ale potom naprosto bez problému hned běží za svými kamarády kouřit a věří, že jim to Pán Bůh určitě zase odpustí. Někdy se tak chováme všichni. Činíme pokání z toho, že jsme někoho pomluvili, podvedli, že jsme se nevyhnuli špatné společnosti, že jsme nepomohli potřebnému, že jsme leniví, ale nerozhodneme se pro změnu a zůstáváme ve stejné řece.

                Učitel nedělní školky se zeptal dětí, co je to pokání. Jedno děvčátko odpovědělo: „Pokání je lítost nad našimi hříchy.“ Přihlásil se také jeden chlapec a řekl: „Ale musí mu být dost líto, aby už to nikdy nedělal.“ Tento chlapec přesně vystihl, o co tady jde. Lítost sama nám nepomůže. Je třeba pokání, které si položí otázku: „Co mohu dělat, aby se to neopakovalo?“ Když si všichni budeme pokládat tuto otázku, pak budeme zažívat to, že nás Bůh mění a přibližuje nás k věčnosti s Ním. A to všechno je možné ne proto, že činíme pokání, ale proto, že Ježíš Kristus za ten náš hřích zemřel, že nás miluje a že nám dal svého Ducha, který nás vede k pokání. Pokud všichni budeme činit takové pokání, pak uvidíme změnu v našem chování a v chování celého sboru.

 

3.pravda: Vede ke změně chování

A tady máme tu třetí pravdu: Zármutek podle Boží vůle vede ke změně chování. Zase se můžeme podívat do našeho textu: „Pohleďte, k čemu vás vedl tento zármutek podle Boží vůle: jakou ve vás vzbudil opravdovost, jakou ochotu k omluvě, jaké znepokojení, jakou bázeň, jakou touhu, jakou horlivost, jakou snahu potrestat viníka!“ (v.11). Není to neuvěřitelné, co všechno může být důsledkem toho, když jsme zarmouceni Bohem? Modleme se, aby Bůh přinesl takovýto zármutek do naších srdcí. Modleme se, aby nás Bůh napomenul, abychom si uvědomili svůj hřích a abychom se rozhodli v tomto hříchu nesetrvávat. Potom nás čeká nádherné zaslíbení, ovoce pokání.

Dívejme se, co přijali korintští. V tom našem textu čteme, že Bůh v nich vzbudil opravdovost. V jiných překladech se vyskytuje spojení opravdová horlivost. Když nás Bůh provede pokáním, pak nám dá chuť do služby. Každému z nás chce Bůh dát novou chuť do služby. Novou chuť k dodělání Hutníku, novou chuť ke zpěvu a chválení Hospodina, novu chuť dorostu a mládeži, novou chuť k vydávání svědectví sousedům. Tohle způsobí pokání v našem životě. Budeme proměněni, budeme s radostí přicházet do shromáždění a budeme pozývat i další.

Dále čteme, že nám dá ochotu k omluvě. Pokud budeme žít pokáním, tak nás Boží Duch učiní pokornými, abychom se omluvili za to, kdy jsme někomu ublížili. Boží Duch nám ukáže lidi, za kterými musíme přijít a poprosit je o odpuštění. Tímto Bůh dokáže vyléčit vztahy. A pokud jsou ve sboru funkční vztahy, tak sbor může žít. To je obrovské požehnání. Pokud budeme činit pokání, Bůh obnoví naše vzájemné vztahy.

Pavel potom říká, že zármutek podle Boží vůle v nás způsobí znepokojení. O jaké znepokojení jde? Jde o to, že nás Bůh nenechá v klidu, když se do našeho středu bude vkrádat lhostejnost, otupělost a vlažnost. Bůh nás nenechá v klidu, když se mezi nás bude vtírat falešné učení. A to je požehnání, které ani neumíme docenit. Pokud si projdeme procesem pokání, pak budeme citliví na nebezpečí a Bůh nás ochrání od mnohých nebezpečí.

Další efekt pokání je bázeň. Jde o bázeň před Hospodinem, jde o to, že se budeme bát zarmoutit našeho Boha. A díku tomuto daru, této bázni budeme ochráněni od mnohých hříchů.

A Pavel zmiňuje další důsledky pokání: touhu, horlivost, snahu potrestat viníka. Mohli bychom dále mluvit o těch důsledcích, ale už nebudeme. Potřebujeme si uvědomit jedno. Zármutek podle Boží vůle nás vede k pokání a pokání přináší ovoce, které znamená obrovskou změnu v životě jednotlivce i v životě sboru.

Příští neděle je neděle pokání. Já vás chci postavit před výzvu. Rozhodněme se ne pro den pokání, ale pro týden pokání. Začněme od zítřka a prosme každý den, aby nás Bůh zarmoutil tím, že nám ukáže náš hřích. Proste Boha, aby vám ukázal váš hřích. On říká, že nám dá, oč prosíme v Jeho jménu. A prosba o ukázání na hřích je určitě prosbou ve shodě s Jeho vůlí. Otvírejte Bibli a ptejte se, co je vaším hříchem. Uvidíte, co všechno Bůh udělá. Potom potřebujeme činit pokání a rozhodnout se, že s tímto hříchem budeme bojovat. Pokud do takového boje vstoupíme jako sbor, pak vám zaručuji, že to bude mít na nás velký dopad a že uvidíme velké změny.

Pán Ježíš bude s námi, po nás požaduje jen to rozhodnutí. Rozhodněme se činit pokání a budeme proměněni. Bude proměněn náš sbor.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář