Michal Klus - Je psáno...

Už se vám stalo, že jste někým pohrdali? Jak se chováte, když vidíte opilce? Jak se chováte, když cítíte bezdomovce? Jaký je váš vztah k Romům? Co si myslíte o polodivokých obyvatelích Amazonie? Někdy máme pocit, že když se někdo liší od standardu, že k nám nepatří. A dnešní text nás učí přesný opak. Ten text nás vede k tomu, abychom se učili od žebráka.

Když se Ježíš přiblížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral. Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se to děje. Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský. Tu zvolal: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" Ti, kteří šli vpředu, ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli. Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: "Co chceš, abych učinil?" On odpověděl: "Pane, ať vidím." Ježíš mu řekl: "Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila." Ihned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu. (Lukáš 18:35-43)

                Milí bratři a sestry, od tohoto žebráka, respektive z této situace, se chci učit 5 důležitým principům. Zvu vás, abyste se ke mně přidali a poslouchali, co chce Bůh říci i vám.

1. princip: Neumlčujme druhé

                To první, čeho si v tomto textu všímám, je fakt, že ti, kdo šli vpředu, okřikovali slepého žebráka a přikazovali mu, ať mlčí. To je děsivá věc. Představte si, jaký by to mělo dopad, kdyby je poslechl. Minul by Krista. Je hrozivé, když ti, kdo jdou s Ježíšem, umlčují druhé. Je hrozivé, že to je něco, co se může stát každému z nás. My se můžeme stát překážkou tomu, aby k někomu přišel Kristus. Z toho mi naskakuje husí kůže. Moji největší touhou je, aby lidé ke Kristu přišli, aby Jej poznali a setkali se s Ním. A teď si uvědomuji, že moje chování může být takové, že odmítnu nebo umlčím někoho, kdo se chce setkat s Kristem.

                Přiznám se dnes dobrovolně, že jsem toto kázání připravoval hodně na poslední chvíli. Až včera večer po konferenci pro muže. A když jsem přemýšlel o těchto věcech, připomněla se mi situace, kterou jsem zažil v pátek. Měl jsem toho hodně, byl to náročný týden. Sloužil jsem tři pohřby a měl jsem stále mnoho úkolů spojených s přípravou, které jsem chtěl stihnout. A v tu chvíli přišel mladý muž, který řekl, že by se mnou potřeboval mluvit. Hned. Sedli jsme si a povídali. Bylo to důležité, akutní. Potřeboval Krista. Dychtivě po Něm toužil. Vyprávěl, co prožil a prosil o pomoc. Myslím, že bylo důležité jej neodmítnout. Říkal, že už mluvil se třemi faráři a nikde uspokojivě nepochodil.

                Bratři a sestry, žijme s otevřenýma očima a prosme, abychom se v nevědomosti nestali překážkou tomu, aby se lidé setkali s Kristem. Nepohrdejme nikým pro to, kým je. Oni pohrdli slepým žebrákem. Nezdál se jim hoden Kristova smilování. Nedělejme stejnou chybu.

2. princip: Volejme o milost

                To je ten druhý princip, který se učím. Žebrák volá o milost. Říká: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ (v.38) Všimněme si dobře jeho přístupu. On volá Ježíše a prosí Ho o milost. Nevím, co přesně si o Ježíši myslel, ale věděl, že Ježíš může pomoct.

                Žebrák se neptá: „Jak mi to ten Bůh mohl udělat? Jak to, že jsem slepý? Jak to mohl dovolit?“ Žebrák volá o milost. Žebrák ví, že je jen žebrák. Ví, že si nic nemůže nárokovat či vynucovat, vždyť je žebrák a proto volá o milost.

                Bratři a sestry, kdy jste naposledy k Bohu volali v modlitbě o milost? Kdysi jsem od jednoho člověka slyšel, že je to špatně, když v naší tradiční liturgii opakovaně voláme: „Pane, smiluje se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se.“ Tvrdil, že se nad námi Bůh už smiloval a my to nepotřebujeme znovu opakovat. Určitě měl pravdu v tom, že se Bůh už smiloval. Ale my to jeho smilování potřebujeme každý den. Každý den potřebujeme odpuštění hříchů. Každý den potřebujeme ochranu před pokušením. Každý den potřebujeme moudrost do vztahů s lidmi kolem nás.  

                Lidé, kteří mají o sobě vysoké mínění, nevolají o milost. Myslí si, že si to zaslouží. Myslí si, že jim je Bůh mnohým povinován. Ale to je tragédie. To je nevýhoda toho, že nejsme žebráci. To je nevýhoda naší sebejistoty. „Bože dej, Bože tamto, Bože ještě toto.“ Ne, to není modlitba. Modlitba vždy stojí na prosbách: „Bože smiluj se. Bože buď milostivý. Vím, že si to nezasloužíme, ale přidávej nám milostivě víry.“ Milí bratři a sestry, učme se v modlitbách volat o milost. Nezapomínejme, že na nic nemáme nárok. Prosme jako žebráci.

3. princip: Popisujme své touhy

                To třetí, co se učíme, je pojmenovat své potřeby a předkládat je Bohu. Když jsem mluvil o tom, že máme prosit o milost, tak tím nevylučujeme to, že máme prosit o konkrétní věci. Naopak, Bůh nám říká, že máme popisovat své touhy. On se ptal žebráka, co pro něj může udělat. A On se ptá také nás. On čeká, že Mu řekneme, co máme na srdci. Jen nezapomeňme, že to má vycházet z kontextu volání o milost a o Boží vůli.

                Ano, Bůh přesně ví, co potřebujeme. Přesto nás povzbuzuje k tomu, abychom Mu to v modlitbách říkali. Čteme to třeba i v listu Filipským: „Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.“ (Filipským 4:6)

                Takže, když se modlíme, nemá být naše modlitba omezena na to, že Boha poprosíme, aby „všichni vždycky všechno měli dobré.“ On se i nás ptá, co chceme, aby učinil. A očekává, že budeme konkrétní. Očekává, že Mu vylejeme naše srdce a řekneme, co nás tíží a po čem toužíme. On zároveň očekává, že se budeme učit prosit o to, co chce On a ne my. Takže neustávejme v konkrétních prosbách.

4. princip: Jděme za Ním

                Po tom, co byl žebrák uzdraven, „šel za ním a oslavoval Boha.“ (v.43) To je úžasné svědectví. On následoval Ježíše, protože se Ježíš nad ním smiloval. To je zároveň výzva pro nás. Je to výzva, abychom Ježíše následovali. V Bibli máme spoustu veršů, které nás k tomu vyzývají. Co to však znamená následovat Ježíše? Následovat Ježíše znamená, mít Ho jako svého Pána, kterého chceme poslouchat. Následovat Ježíše znamená neomlouvat si svůj život, ale hledat, jak mohu žít každý aspekt svého života tak, jak chce On. Následovat Ježíše znamená modlit se, aby mi ukázal, jak žít lépe. Následovat Ježíše znamená, modlit se abychom viděli, v čem Jej nenásledujeme, abychom se mohli měnit. Následovat Ježíše znamená modlit se, aby On proměňoval naše touhy, abychom toužili po tom, co chce On. Tak moc se to stále musím učit.

5. princip: Oslavujme Boha

                To poslední, co se chci učit od žebráka je to, že on oslavuje Boha. Tento žebrák možná ani nechápal, kdo Ježíš je. Ale věděl naprosto jasně, že vše dobré přichází jedině od Boha. V reakci na uzdravení následuje Ježíše a velebí Boha. A to se chci učit taky. Chci se učit Boha více chválit. Chválit Boha znamená děkovat Mu za to, co činí a jaký je. A přestože v kostele zpíváme děkovné písně, modlíme se, tak vděčnosti nikdy není dost. A myslím, že se stále vděčnosti musíme učit. Samozřejmě všichni máme své modlitební návyky. Ale zamyslete se, zda by nestálo za to se více vědomě zaměřit na vděčnost a oslavu Boha. Buďme křesťany, kteří jsou vděčni. Buďme křesťany, kteří jsou vděčni a kteří to Bohu říkají.

                Dnes odpoledne máme zase večer chval a modliteb. Minule bylo plno, protože přijeli hosté. Jak tomu bude dnes? Chodíme se modlit a zpívat písně vděčnosti jen tehdy, když je to dost na úrovni? Pokud by to tak bylo, tak by tu bylo něco špatně. Buď jsme měli špatnou motivaci minule, nebo ji máme špatnou dnes. Projevovat vděčnost máme asi z jiného důvodu než z důvodu toho, že nás v tom povedou dobří zpěváci. A tak vás zvu i na dnešní večer. Buďme křesťany, kteří jsou vděčni. Máme být za co vděčni. Vždyť Bůh nás dokonale miluje a smilovává se nad námi.    

Bratři a sestry, já se z toho příběhu učím pět důležitých principů. Učím se, že nemám umlčovat druhé, že mám volat o milost, že mám popisovat své touhy, že mám jít za Ježíšem a že mám oslavovat Boha. Chci to dělat proto, že Ho miluji. Chci to dělat proto, že to je to nejlepší, co se svým životem mohu udělat. A smím to dělat jen proto, že On mi k tomu dává sílu. Kéž by ji dával každému z nás.