Jdi na obsah Jdi na menu
 


12. 10. 2009

Žijme připraveni!

Audio záznam naleznete zde. 
 

Milí bratři a sestry, drazí přátelé. Dnes tady mělo zaznít trochu jiné kázání než zazní. Dnes jsme tady měli zpívat i jiné písně. Ale vzhledem k událostem posledních dnů se mnoho muselo změnit. Přemýšlel jsem, jaký text vybrat na tuto neděli a má mysl se pořád vracela k jedné události ze života Ježíše Krista. Věřím, že to bylo vedení Božím Duchem a tak prosím povstaňte a vyslechněte text z Lukášova evangelia:

 

 

Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. On jim na to řekl: "Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?" Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. Nebo si myslíte, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma?Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“ (Lukáš 13:1-5)

 

 

 

 Milí shromáždění, zkuste se vžít do téhle situace. Za Ježíšem přijdou nějací lidé a popisují Mu, co se stalo v Jeruzalémě. Pilátovi vojáci vtrhli do chrámu a povraždili tam skupinu Galilejců, kteří zrovna přinášeli oběti. Padli mrtví mezi oběti, které sami přinášeli. Hrozná situace. Jak bychom asi reagovali my. Možná bychom začali proklínat Piláta, jakožto představitele totalitní moci. Možná bychom proklínali Římany, jako okupanty. Možná bychom se ptali, kdy už to skončí. Možná bychom začali mluvit o pozůstalých. Ale Ježíš přeskakuje všechna táto témata a využívá této situace, aby mluvil o tom nejpodstatnějším. On mluví o připravenosti na odchod z tohoto světa.

 

 My jsme v situaci, kdy Pán odvolal z tohoto světa našeho pastora Pavla. Taky by se našlo spousta věcí, o kterých bychom mohli diskutovat. Třeba bychom mohli diskutovat o tom, jak může nemocnice propustit pacienta, který hodinu potom zemře. Prostě bylo by o čem mluvit. Ale víte, co chce Ježíš? Pán Ježíš chce, aby se každý z nás (každý!) ve světle odchodu pastora Pavla zamyslel na tím nejzásadnějším. Máme se zamyslet nad tím, zda jsem připraveni jít. A náš dnešní text říká, že připraven je ten, kdo činí pokání. Ježíš nás tady učí tři zásadní lekce o umírání.

 

 

 

1.lekce: Tragická smrt není pro větší hříšníky

 

 To první co tady říká je to, že tragická nebo předčasná smrt není pro ty větší hříšníky. Na tu informaci o tragédii Ježíš reaguje slovy: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?“ (v.2) Sám Ježíš si na svou otázku odpovídá a říká, že ne. Tito lidé nezemřeli dříve, protože byli větší hříšníci než ostatní. Víme, že v době života Ježíše se objevoval názor, že postižený (případně někdo z jeho předků) spáchal nějaký těžký hřích. Ježíš tento rozšířený názor znovu vyvrací.

 

 Všimněme si ale jednoho. My bychom asi v této situaci řekli, že ti mrtví Galilejci či případně ti, na které se zřítila věž, nejsou až tak velcí hříšníci. Ježíš ve své reakci reaguje vlastně opačně, On říká, že my jsme stejně velcí hříšníci jako oni a stejně zahyneme, pokud nebudeme činit pokání. Ne že oni nejsou až tak velcí hříšníci, ale že my jsme stejně velcí hříšníci. Jsme hrozně hříšní a proto nás takové tragedie nemohou překvapit. Nemělo by nás překvapovat, že někdo zemřel, ale mělo by nás překvapovat, že máme další den milosti, abychom mohli činit pokání. To úžasné a překvapující nemá být to, že hříšníci umírají, ale to, že Bůh je pomalý v hněvu a dává každému z nás další den, abychom ho prožili v pokání. Takže tragická smrt není pro větší hříšníky. Tu si zasloužíme všichni. Z Boží milosti nám je však dáván na této zemi život a možnost činit pokání.

 

 

 

2.lekce: Hrozí, že zahyneme podobně

 

 Ta druhá lekce, kterou nám tady Ježíš dává je varování před tím, že můžeme zahynout podobně. Doslova říká: „Nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.“ (v.3) A ve verši pátém opakuje tu stejnou věc a říká, že právě tak zahyneme. Co tato slova znamenají? Znamenají, že Jeho posluchači, pokud nebudou činit pokání, zahynou násilnou smrtí? To asi ne, protože mnoho z nich pokání činilo a stejně zemřeli jako mučedníci víry.

 

 V čem je tedy ta podobnost? V čem nám hrozí, že zahyneme podobně jako ti Galilejci nebo lidé v Siloe? Jedinou možnou odpovědí je to, že nebudeme-li činit pokání, zahyneme stejně nenadále a nepřipraveně.

 

 Pro obě ty skupiny byla smrt náhlým překvapením. Galilejci šli obětovat. Ani je nenapadlo, že to bude jejich poslední hodinka. A tu najednou přišel konec. Lidé u rybníka Siloe možná přišli pro vodu. Najednou se zřítila věž a zemřeli. Smrt přišla nečekaně.

 

Ježíš tady říká, že pokud nebudeme činit pokání, smrt nás překvapí duchovně nepřipravené. A Ježíš to říká právě proto, abychom byli dnes a teď připraveni, protože smrt může přijít kdykoli a nečekaně.

 

Musíme si uvědomit, jak zde Ježíš používá slovo zahynout. Slovo zahynout tady používá ve stejném smyslu jako ve známem verši z Janova evangelia 3:16 „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Když tady Ježíš říká, že nás může překvapit smrt, tak nemluví pouze o smrti fyzické, ale mluví o smrti věčné, o věčném zahynutí. Jsme připraveni?

 

Už je tomu 10 let co proběhl tzv. Masakr v Columbine. Dva studenti vtrhli do školy se zbraněmi a začali po všech střílet. Zabili dvanáct středoškolských studentů a jednoho učitele. Snad nejznámější se stala smrt sedmnáctileté Cassie Bernall. Byla to dívka, která žila svou víru a každý to věděl. Rodiče Cassie o ní napsali knihu, ve které je spousta textů, které napsala i samotná Cassie do svého deníku. Z těchto textů vyplývá, že byla připravena. Dokazuje to i poslední rozhovor, který měla s jedním vrahem. Ten ji přiložil pistoli k čelu a zeptal se: „I teď věříš v Boha.“ S klidem odpověděla „ANO.“ Následoval smrtelný výstřel. Cassie byla připravena a je u Pána.

 

Nikdo z nás nečekal, že by nás pastor Pavel opustil tak brzo. Ale svědectví těch, kdo ho navštívili jsou velice silná. Téměř každý popisoval stejný rozhovor. I mně pastor Pavel říkal o tom, jak si uvědomil, že musí Pánu říct, že je připraven jít, pokud je to Jeho vůle. Dokonce to říkal i když se rádoby v dobrém zdravotním stavu vracel autem z nemocnice domů. Byl připravený a nenadála smrt ho nepřekvapila nepřipraveného.

 

Co kdybych byl náhle odvolán já nebo ty? Jsi připraven? A nemluvím teď o zajištění všech hospodářských či rodinných záležitostí. Pastor Pavel také říkal, že by ještě bylo dobré přepsat chalupu na děti a že by rád viděl osmého vnuka. Ale při tom všem říkal, že Pokud si ho Pán chce vzít, je připraven. Jsi připraven ty? Pokud ne, tak ti hrozí, že zahyneš nepřipraven. Neznáme den ani hodinu.

 

 

 

3.lekce: Záchranou je pokání

 

 Ježíš teda říká, že musíme být připraveni a říká také, jak se připravit. Už jsme to zmiňovali: „Nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.“ (v.3) Připraveni budeme tehdy, když budeme činit pokání. Pokud pokání činit nebudeme zahyneme a budeme podobně překvapeni, jako ti, ve zmiňovaném biblickém textu.

 

 Co to znamená činit pokání? Myslím si, že bychom tady mohli citovat další Ježíšova slova, kde jsou použity jiné formulace, ale znamenají vlastně totéž. Zmíním alespoň jeden text: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ (Jan 3:3) Volání k pokání je stejné jako volání k novému narození. Těmito slovy Ježíš popisuje z lidské strany ten nejzásadnější zvrat v životě člověka. Mluví o tom, kdy je člověk přenesen ze smrti do života, ze tmy do světla. Mluví o okamžiku, kdy je člověk spasen pro věčnost.

 

A přestože je tento bod zvratu nesmírně důležitý, to zásadní je to, jak žijeme teď. Náš život musí být charakterizován tím; že si uvědomujeme, že Bůh je svatý, že si uvědomujeme, že my jsme hrozní hříšníci; že svých hříchů litujeme a že prosíme o milost pro změnu a nápravu. To je pokání. To je něco, co bychom měli žít každý den.

 

 Milí přátelé. Už za chvilku toto kázání skončím. Uvědomuji si váhu Ježíšova varování. „Nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.“ (v.3) Nechci, aby kdokoli z nás zahynul. A tak chci dát příležitost všem, kdo žijí v nejistotě a těm, kdo vnitřně ví, že nejsou připraveni. Pozvu vás, abyste v době, kdy budeme zpívat píseň po kázání, přišli a klekli si tady dopředu k modlitbě a vyznali v tiché modlitbě Pánu své hříchy a poprosili o připravené srdce. Vím, že to je nesmírně těžký krok, přijít přede všemi dopředu. Pokud Vám věčnost za to nestojí, tak ještě stejně vaše srdce není připraveno. Přemýšlejte, zda Pán nevolá zrovna vás.

 

 Dovolte, že zakončím pro mne velmi nezvykle. Pastor Pavel tu a tam něco zazpíval z kazatelny. Já nejsem tak odvážný, třesou se mi kolena a budu muset mít doprovod, ale chci zazpívat píseň, kterou mám moc rád a kterou mám na rtech už několik dnů. Píseň se jmenuje „Když mír jako proud.“ Napsal ji v roce 1873 právník Horatio Spafford a to po sérii tragédií, které zasáhly jeho život. V roce 1871 mu zemřel jediný syn. O pár měsíců později při velkém Chicagském požárů přišel o veškeré úspory. V roce 1873 cestoval do Evropy. Na poslední chvíli musel učinit nějaké změny, a tak poslal manželku se 4 dcerami napřed a následoval je později. Loď kde cestovala jeho rodina se potopila, všechny čtyři dcery utonuly. Když hned pot té jel za manželkou do Evropy, tak napsal tuto píseň.

 

 „Když mír jako proud“ – Český kancionál č. 669

 

 Jsi připraven na setkání s Pánem? Pak Ho chval za milost, která se ti stala. Nejsi připraven? Pak teď, v době kdy budeme zpívat společnou píseň, přijď tady k oltáři a v pokání pros Boha o připravené srdce.


Audio záznam naleznete zde. 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář