Život křesťana
Milí přátelé, často se v kázání díváme na jednotlivé oblatí lidského života ve vztahu k Bohu. Někdy hovoříme o konkrétních selháních a hříších, jindy mluvíme o tom, co Boží slovo mluví o církvi, o budoucnosti a podobně. Ježíš taky velmi často mluvíval o konkrétních situacích lidského života. Nicméně, dnes se chci podívat na život člověka jako celek. To znamená, že to dnešní kázání bude možná trochu více teoretické, ale nesmírně důležité. Je mou modlitbou, aby nám Pán tuto teorii v každodenním životě připomínal, protože by měla ovlivňovat vše, co činíme. Přečtěme si tedy text určený na dnešní neděli:
Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení. Když jste byli služebníky hříchu, měli jste svobodu od spravedlnosti; jaký jste tehdy měli užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec toho všeho je přece smrt. Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný. Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Římanům 6:19-23)
Především poslední verš dnešního textu patří k těm známějším. Chci ho teď společně s vámi prostudovat a budu hovořit o třech fázích života křesťana.
1.fáze života křesťana: Otroctví hříchu
Toto není jen první fáze života křesťana, toto je první fáze života každého člověka. Přicházíme na svět jako otroci hříchu. A pokud jsme otroci hříchu, jsme otroci ďábla. A když používáme slovo otrok, tak tím myslíme, že naše vůle je nesvobodná, zotročená. To byla jedna ze zásadních teologických pravd, které zdůrazňoval Dr. Martin Luther. Nerodíme se se svobodnou vůlí.
Žalmista David říká: „Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka.“ (Žalm 51:7) My lidé neseme dědictví takzvaného prvotního hříchu Adama a Evy. Všichni, kdo se narodili po nich, se rodí jako hříšníci. Všichni se rodíme s tímto dědictvím. Proto se tomuto hříchu říká dědičný hřích.
Potom tady jsou další hříchy, kterým se říká skutečné, protože my sami jsme je skutečně spáchali. My sami se jich dopouštíme dnes a denně. Každý z nás se dopouští hříchu. Já se k tomu hlásím jako první.
Jak se projevuje to otroctví hříchu? Vidíme to v našem textu. Ve verši 19 je řeč o nečistotě a nepravosti. A to slůvko nečistota znamená sexuální nečistotu. Dále, verš 20 říká, že člověk zotročený hříchem má svobodu od spravedlnosti. To znamená, že neusiluje o Boží spravedlnost. Jde mu jen o sebe. Nakonec, ve verších 22 a 23 čteme, že důsledkem otroctví hříchu je smrt a to nejen ta tělesná, ale také ta duchovní. Důsledkem otroctví hříchu je věčné zatracení, peklo. A právě proto tady apoštol hovoří o otroctví hříchu. Hovoří o něm proto, abychom si uvědomili tragické následky, které toto otroctví má. Ďábel nemá jiný cíl než nám uškodit, než nás zdeptat a zničit. On je nesmírně krutý, krutější než si dovedeme představit a pokud otročíme hříchu, tak máme ty nejstrašnější vyhlídky. On chce, aby náš život i naše smrt byly peklo.
2.fáze života křesťana: Otroctví Bohu
Druhá fáze života křesťana je otroctví Bohu. Verš 19 nás vyzývá, abychom se dali do služby spravedlnosti. Doslovně, abychom se stali otroky spravedlnosti. Verš 22 říká: „Když jste byli osvobozeni od hříchu ... stali se služebníky Božími...“ I tato věta doslovně znamená, že jsme se stali otroky Božími. Apoštol Pavel to ale neuvádí jako suché konstatování toho, že se pouze změnili naší pánové, ale píše to s obrovským nadšením.A později dokazuje, že otroctví Bohu je to nejlepší, co nás může potkat.
Za okamžik si řekneme, proč tomu tak je, ale teď si položíme jinou otázku. Jak se člověk dostane z otroctví hříchu do otroctví Bohu? Bible tuto událost nazývá mnoha způsoby. Hovoří o obrácení, znovuzrození, ospravedlnění, spasení, vykoupení. A určitě bychom našli ještě další termíny. Jde o to, co Pán Bůh už dávno udělal na kříži a co dělá v našich životech. Před dvěma tisíci lety poslal svého Syna Ježíše Krista, aby zemřel za náš hřích. Dnes se Pán Bůh svou mocí dotýká člověka a mění jeho život. My se Mu můžeme vydat, přijmout Ho za svého Spasitele, uvěřit Mu. Ale je to jen díky tomu, že to On sám způsobí v nás. Je to stoprocentně Jeho dílo. Důležité je uvědomit si, že ta změna je okamžitá. Nejde o nějaké dlouhé období. Protože každý člověk je buď otrokem hříchu nebo otrokem Božím. Nic mezitím není. My lidé možná nedokážeme přesně říci hodinu, kdy došlo v našem životě k této změně. Ale Bůh přesně ví, kdy jsme přešli ze smrti do života.
Takovým krokem ze smrti do života je to, když Pán Bůh začne působit v životě člověka. Vždy se to děje pod přímým nebo nepřímým vlivem Božího slova. Jsou lidé, kteří uvěřili na bohoslužbách. Jsou lidé, kteří zažili znovuzrození na nějakých evangelizačních setkáních. Někteří lidé dají svůj život do Božích rukou pod vedením svých rodičů. Jiní jsou zasaženi při soukromé četbě Bible a vydají se Bohu. Jsou lidé, kteří přešli ze smrti do života na nějakém táboře. Naposledy jsme to zažili na našem English campu, kde několik lidí prožilo Boží dotek a modlili se, aby si Pán Bůh vzal jejich životy do svých rukou. Jednou z těchto osob bylo děvče z dětského domova. Pán Bůh je tak milostivý. Těch svědectví jsou tisíce a my za ně děkujeme Bohu. I já jsem měl tu výsadu, že jsem mohl být jak v rodině tak ve sboru veden k důvěře v Pána. Přesto si dodnes velmi dobře pamatuji na to, jak jsem vědomě Pánu vyznal, že Jej chci následovat a že už nechci ve svém duchovním životě spoléhat na samého sebe, ale pouze na Něj. Bylo mi 14 let a stalo se to v Karviné. Do dnes za toto rozhodnutí Pánu děkuji, protože mělo obrovský dopad na můj život.
Pán Bůh ve své milosti dává milost i těm, kdo se pro Něj vědomě nedokážou rozhodnout, malým dětem. Přijímá je skrze křest a my můžeme mít jistotu, že takové dítě je v Božích rukou. Ale ta nevědomá víra dítěte musí časem přerůst ve vědomou víru. Člověk si potřebuje uvědomit, že touží následovat Krista, potřebuje se pro Něj rozhodnout. Neexistuje krásnější svědectví, než když někdo řekne, že v jeho životě nebylo období, kdy se k Bohu obrátil zády. A dovolte, že znovu připomenu, že obrátit se k Bohu zády neznamená stát se satanistou. Zády se k Bohu otočí ten, kdo na první místo ve svém životě dá cokoliv a kohokoliv jiného než Boha, třeba sebe.
Proč bychom ale měli být otroky Božími? Není lepší neotročit nikomu a stát se svobodným? Víte, člověk může být svobodný v mnoha oblastech. Ale jeho vůle svobodná nebude nikdy. Tady svoboda neexistuje. Musíme někomu sloužit a pokud to není Bůh, pak jsme otroky hříchu a ďábla. Ale otroctví Bohu není žádná tragédie. Naopak, je to něco úžasně nádherného. Jaký tedy máme užitek z toho, že jsme otroky Boha? Bible neslibuje bezproblémový život, zdraví a úspěch. Naopak, těch problémů možná bude víc. Ale Boží slovo nás zahrnuje nádhernými zaslíbeními o Boží pomoci. Ve verši 22 apoštol Pavel říká, že našim užitkem je naše posvěcení. Co je to posvěcení? Je to život s Bohem, láska k Bohu. A apoštol Pavel nám připomíná: „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.“ (Řím. 8:28) V tom nalézám obrovské štěstí. Ano, mluvím tady jako ten, kdo není nemocný rakovinou, jako ten, kdo nemusel pochovat své dítě, jako ten, kdo není nezaměstnaný. Ale i tak nalézám své štěstí v Bohu a v Jeho slovu. Přesvědčuji se o pravdivosti Božího slova, které říká: „Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.“ (Jer. 29:11) V takových verších nalézám štěstí a uspokojení, i když procházím náročnějším obdobím života. Právě proto se chci Bohu vydat a důvěřovat mu. Chci se vzepřít své přirozenosti, která mne žene k tomu, abych sám řešil své problémy a hledal jiné naplnění života. Mé já mne žene k tomu, abych se obklopoval věcmi a lidmi a toužil pořád po tom, co nenaplní. Ale jediné, po čem chci opravdově toužit je Bůh. Jedině On dokáže naplnit naši prázdnotu, naše touhy. Všechno ostatní je jen druhotné. Ježíš to řekl jasně: „Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Mat. 6:33) Bůh touží po tom, abychom měli všechno ostatní, co potřebujeme. Ale dává nám to často až tehdy, když nalezneme všechno své štěstí v Něm.
Bratři a sestry, Ježíš řekl: „Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ (Mat 6:21) Učiňme Ježíše Krista naším největším pokladem. Neberme Jeho smrt a Jeho přebývání v našich životech jako samozřejmost. Neberme Ho na lehkou váhu. Neberme Ho jen jako nějakou rutinu našeho života. Žijme pro Něj, protože On je hoden naší největší chvály, naší největší pozornosti. On je ten největší poklad. On jediný může naplnit náš život. Pokud On nebude naším největším štěstím, pokud Ho vytlačí zaměstnání, úspěch, peníze, manžel, dítě, vnuk či cokoli jiného, tak se dáváme zpátky do otroctví hříchu, do nesvobody. Pokud bude Ježíš Kristus naším největším štěstím, tak zažijeme mnohonásobně větší štěstí ze zaměstnání, z úspěchu, z peněz, z manžela, z dítěte z vnuka či z čehokoli jiného. A tohle vám garantuji. Protože tohle nám říká Boží slovo a já mu věřím. A zatím jsem nepotkal nikoho, kdo by mi řekl, že v jeho případě to tak nebylo. A proto chci být služebníkem či otrokem Božím.
3. fáze života křesťana: Život věčný
Život věčný je to poslední a konečné požehnání pro ty, kdo jsou otroky Boha. Tak zásadní rozdíl. Ďábel nás chce zničit. Ježíš Kristus nabízí život věčný.
Toto je třetí a poslední fáze života křesťana. První fází bude vždy otroctví hříchu. Následuje otroctví Bohu. Někdy se stane, že člověk od Boha opět odpadne. Ale Bůh je milostivý a dává novou šanci. Zásadní je to, abychom z tohoto světa odcházeli, jako ti, kdo jsou otroky Božími. Na tom totiž záleží, kde strávíme věčnost.
Stejně tak, jako všechny ostatní přechody, odchod do fáze věčného života je okamžitý. Není to žádný proces. Je to smrt. Hned následuje věčnost. Není žádný očistec, není žádné období spánku. Je tady věčnost. Pro toho, kdo odcházel ze světa ve víře, je to věčnost s Bohem.
Víte, když jsem si to kázání připravoval, tak jsem si říkal, že pro většinu z vás to nebude nic nového. Bylo to dnes opravdu hodně teoretické. Možná vám utíkaly myšlenky, možná jste se nemohli soustředit. Ale chtěl jsem to vše dát do jednoho kázání, protože toto je samotný základ naší víry. A moc vás prosím, neberme to na lehkou váhu. Neustále si to připomínejme. Přemýšlejme o tom. Pokud si toho moc nepamatujete, tak si vyzvedněte toto kázání v tištěné formě u sester prodávajících literaturu nebo si ho přečtěte či poslechněte zítra na internetu. Ale pamatujme, že všichni jsme byli otroky hříchu a že mnozí v našem okolí v tomto otroctví ještě jsou. Děkujme Bohu, pokud nás vytrhl z tohoto otroctví a pokud zažíváme radost z toho, že mu můžeme sloužit. A prosme, aby dal milost abychom ve víře mohli dobojovat až do posledního dne našeho života a strávit věčnost s ním v nebi.
Ale možná je tady dnes i někdo, kde neslouží živému, úžasnému Bohu? V listu Židům zní jasná výzva: „Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!“ (Židům 3:15) Pokud tvé srdce ještě nepatří Bohu, odevzdej Mu je dnes. Řekni Mu, že toužíš po tom, aby tě On sám naplnil. Vyznej a odevzdej Mu svou soběstřednost. Pros Ho, aby tvůj pohled zaměřil na Něj samého a ne na tebe. Pán Bůh je milostivý. A darem Jeho milosti je život věčný v Kristu Ježíš, našem Pánu. Učiň Ho dnes Pánem nad každou oblastí tvého života. Amen.
Dovolte, že vás znovu vyzvu, abyste využili příležitost a promluvili si o tom, co v duchovní oblasti prožíváte. Nenechte si to pro sebe. Sdílejte se s tím. Zase nabízím setkání přímo se mnou. Počkejte na mne po skončení bohoslužeb, tady v přední části kostela, zavolejte mi, napište mi email. Jsem tady pro vás.
