Jdi na obsah Jdi na menu
 


Život po smrti - realita nebo fikce?

4. 11. 2018

clipboard.jpgDovolte, že dnes začnu citátem z médií, konkrétně ze stránky televize PrimaZoom. Tam jsem četl následující:

„Neexistuje snad jediné náboženství, které by nepracovalo s nějakou formou posmrtného života. Teprve moderní západní civilizace tuto představu odvrhla jako překonanou a nevědeckou. Jenže se ukazuje, že jsme možná vylili s vaničkou i dítě… Před týdnem (rok 2014) byly zveřejněny výsledky největší studie, která na toto téma kdy vznikla. Shromáždit data pro ni trvalo čtyři roky a probíhala na univerzitě v britském Southamptonu. Vědci (zejména neurovědci, ale v týmu byli i psychologové a chirurgové) zkoumali více než 2000 osob, které v poslední době zažily zástavu srdce. Zkraťme to: zjistili, že lidské vědomí, respektive jeho část, může pokračovat, přestože mozek je zcela nefunkční.“

Dalo by se pokračovat, ale tady už skončím. Lidé od nepaměti touží vědět, co bude po smrti. Hledají nejrůznější metody, jak to zjistit. Obecně vzato i v naší zemi přibývá těch, kdo věří, že po smrti něco bude. Mění se trendy. Ten klasický ateismus tady už tak nekvete, přibývá lidí, kteří věří, že jsme něco víc než jen trocha chemických prvků.

Jak se k tomu máme postavit my křesťané? Co je důležité si uvědomit? Přečtěme si rozhovor, který vedl Ježíš s těmi, kdo v život po smrti nevěřili.

 

V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz: "Mistře, Mojžíš řekl: 'Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.' U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru. Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm. Naposledy ze všech zemřela ta žena. Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!"

 Ježíš jim odpověděl: "Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží. Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé. A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil: 'Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?' On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých." Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením. (Matouš 22, 23-33)

 

Milí přátelé, zrovna jsme přečetli velmi zajímavý rozhovor Ježíše ze Saducei, tedy příslušníky takového liberálního proudu, který byl znám svoji svobodomyslností, volnými mravy a taky duchovní rozvolněností. To se projevovalo také tím, že nevěřili ve vzkříšení. Právě proto se odkazují na biblický zákon a pokládají Ježíši jednu z těch otázek, která jakoby neměla dobrou odpověď. Někdy to tak lidé dělají. Vůči Ježíši se o to pokoušeli i jiní lidé. I nám dnes občas lidé dávají takové otázky. Možná se i vás už někdo zeptal, zda Pán Bůh může stvořit tak těžký kámen, že by ho sám neunesl. Ať odpovíte ano nebo ne, tak vám řeknou, že to je důkaz, že Pán Bůh je slabý. Ale problém je ve špatně položené otázce.

Saduceové v našem textu se odvolávají na Mojžíšův zákon, ve kterém šlo o to, aby se zachovali potomci každé rodové linie. A tak když záhy po svatbě muž zemřel a stále neměl potomka, měl si vdovu vzít jeho bratr či nejbližší příbuzný. Možná se vám vybaví příběh Rút, která také byla vdovou. Nakonec si ji vzal Boáz, který byl nejbližší mužský příbuzný jejího zesnulého manžela. Přesně o tento princip tady saduceům jde.

První syn, který se potom narodil z takového vztahu, byl považován za potomka zesnulého muže. Ostatní děti zůstávaly potomky svých rodičů. Nevíme přesně, zda a jak se tento zákon dodržoval v době Ježíše. Nicméně, saduceové se odvolávají na tento starozákonní princip, aby dokázali, že vzkříšení nedává smysl, protože by v nebi byl velký chaos. A samozřejmě tento dotaz dává smysl. On dává smysl i v dnešní době. Stačí, aby někdo ovdověl a podruhé se oženil nebo vdal. S kým bude v nebi?

Dnes se chci zaměřit na Ježíšovu odpověď a hledat v ní podněty týkající se života po smrti. Chtěl bych zdůraznit dvě pravdy, které vyplývají z Ježíšovy reakce.

 

1. pravda: Bible je zdrojem informací o věčnosti

Saduceové dokončují příběh o sedmi bratrech, kteří vždy zemřeli bez potomka a o sedminásobné vdově, která byla postupně manželkou jich všech. Svůj příběh zakončují dotazem: „Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!" (v.28) Ježíš reaguje: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží.“ (v.29) Ježíš jim tedy říká, že žijí v omylu. To prví, co jim vyčítá je fakt, že naznají Písmo, tedy v té době část Bible, které říkáme Starý zákon, tedy to, co měli lidé v době Ježíše. A později ještě přidává: „A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil?“ (V.31)

Těmito odpověďmi Ježíš jasně ukazuje na to, že pokud chceme vědět něco o životě po smrti a o vzkříšení, pak máme odpovědi hledat v Bibli. A to je zcela zásadní. Věda to asi nevyřeší. Vzpomínky z klinické smrti asi také ne. Ježíš říká, že máme hledat odpovědi u Pána Boha, v Bibli. A to říká v době, kdy byl k dispozici jen ten Starý zákon, který ve věcech posmrtného života není zdaleka tak konkrétní jako Nový zákon, který nám říká mnohem více a také nám přináší výpověď toho jediného, který byl mrtev a který zároveň vstal k věčnému životu, tedy Ježíše Krista.

A tento Ježíš tedy říká, že ve věcech věčnosti, a já věřím, že i v mnohých dalších věcech, máme hledat odpovědi v Bibli. V Božím slově máme opravdu obrovský dar. Nezakopejme jej, ale naopak jej využijme. Nehledejme odpovědi jinde, když máme ten nejlepší návod k životu. Věřím, že ho mnozí využíváte. A pokud ne, tak vás k tomu moc povzbuzuji. Hledejte zásadní životní principy v Bibli. Garantuji Vám, že nebudete litovat.

A dovolte, že zmíním ještě jedno pozorování. Všimněme si toho, jak Ježíš pracuje s biblickým textem. Ježíš cituje to, jak se ve Starém zákoně představuje Pán Bůh. Říká: „'Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?' On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých.“ (v.32) Co to tady Ježíš dělá? Ježíš říká, že důkazem pro vzkříšení je mimo jiné i fakt, že Pán Bůh o sobě nemluví jako o tom, kdo byl Bohem Abraháma, Izáka a Jákoba, ale o tom, kdo je jejich Bohem. Ježíš tedy tím naznačuje, že pokud se Pán Bůh prohlašuje za jejich Boha, tak oni musí být živí. Nicméně jelikož tito lidé už byli v době těchto výroků po smrti, pak je to pro Ježíše důkaz pro vzkříšení. Ježíš nám tady ukazuje něco moc důležitého. Ukazuje, že i detaily v textu Bible nám mohou odhalovat důležité pravdy. To pro nás znamená, že Bibli opravdu můžeme důvěřovat v každém detailu a stavět na ní svůj život. I taková drobnost jako je použitý slovesný čas nás může naučit důležitým pravdám.

Takže pamatujme, Bible je, a to i ve svých nejmenších detailech, Božím slovem, které je tím zásadním zdrojem informací o vzkříšení.   

               

2. pravda: Boží moc převyšuje naše představy

Pán Ježíš na argument Saduceů řekl, že neznají Písma ani Boží moc. Proč to řekl? Protože jejich představy o nebi byli příliš lidské. Pán Bůh je mnohem mocnější a chystá něco mnohem většího, než si oni uměli představit, než si my umíme představit. A co se týká manželství, Ježíš jim řekl: „Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.“ (v.30)

Myslím si, že každý, komu působí manželství radost je z těch slov poněkud rozpačitý. Já se určitě také hlásím. Jsem moc vděčný za manželku, kterou mám a vztah s ní mi opravdu přináší obrovské množství dobrého. Na světě není člověka, který by mi do života vnášel více štěstí. Manželství je opravdu úžasný dar, který nám Pán Bůh dal.

Je mi jasné, že někdo to zrovna teď může prožívat jinak, pokud to manželství nějak zevšednělo nebo pokud dokonce v manželství zažívá nějakou krizi. Někteří lidé mi řekli, že se v manželství cítí jako ve vězení a že jim manželství působí mnoho bolesti. A potom tady jsou samozřejmě ti, kdo v manželství nejsou. Třeba proto, že o svého partnera přišli nebo partnera nikdy neměli.  Všichni tito lidé nacházejí své štěstí v něčem jiném. Nicméně to, co nám tady Ježíš chce říct je, že i ty nejskvělejší věci, které tady zažíváme, jsou jen předehrou k věčnosti a něčím, co při příchodu věčnosti pomine. Dovolte, že to zopakuji. I ty nejskvělejší věci, které tady zažíváme, a to včetně vztahů, jsou jen jemnou předehrou pro to, co pro nás Pán Bůh chystá na věčnosti.

Dovolte citát od apoštola Pavla. Ten napsal: „Jakmile přijde to dokonalé, tehdy to, co je částečné, zanikne.“ (1Kor 13,10) Tedy, jakmile přijde dokonalá věčnost, zanikne to, co bylo pouze předehrou k věčnosti, co je pouze částečné. A Ježíš ukazuje na to, že i manželství mezi tyto částečné „projekty“ patří. Tedy manželství, tak jak ho tady známe, už na věčnosti nebude, protože bude nahrazeno něčím neskonale větším.

Mezi to, co je částečné a pomine, patří třeba i slunce. Ve Zjevení Jana čteme: „Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků.“ (Zjevení 22,5) To úžasné slunce je pouze dočasné. Pán Bůh připravuje věčnost bez slunce a ta věčnost bude tak skvělá, že si na slunění na Chorvatské pláži ani nevzpomeneme.  Bible říká, že přítomnost Pána Boha způsobí, že nám nebude to slunce vůbec chybět. A tak stejně přítomnost Pána Boha bude tak veliká, že nás ani nenapadne myslet na manželství.

Samozřejmě je to zahaleno rouškou tajemství a Boží slovo ji nadzvedává jen trošku. Věčnost je totiž mimo naše chápání. My to tady na zemi vůbec nedokážeme pochopit a zpracovat. Jak jsem řekl, už tato informace o manželství nám spíše přivádí smutek než radost a to právě proto, že nedokážeme pochopit věčnost.

V prvním listu Korintským čteme: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“ (1Kor 2,9) Ano, my to si věčnost nedokážeme představit, ale Pán Bůh ve své moci připravil něco úžasného pro ty, kdo Ho milují.

A tak my to ve víře potřebujeme přijmout a nemusíme zvědavě toužit všechno pochopit, protože to nejde. Ale něco pochopit jde. Věčnost je pro ty, kdo Ho milují, kdo milují Ježíše Krista. Je Ježíš Kristus tím, jemuž vděčíte za své odpuštění a se kterým máte blízky vztah? Na tom totiž záleží, kde strávíme věčnost. Chcete vztah s Ježíšem rozvíjet? Tak to se vraťme na začátek. Vztah rozvíjí komunikace. A Ježíš k vám mluví skrze své slovo, Bibli. Tam se vám představuje jako ten, kdo vás tak moc miloval, že se stal člověkem a dal svůj život, aby vy jste mohli mít ten svůj věčně. Takže otevírejte Bibli a čtěte. Jistě si Jej zamilujete. A přidejte k tomu modlitbu, abyste měli více lásky k Ježíši.

Pamatujme tedy, Bible nám potvrzuje realitu věčnosti, která je díky Boží moci mnohem lepší než si vůbec dokážeme představit.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář