Zpívejte!
Bratři a sestry dnes máme neděli Cantate a jsme tedy vyzývání, abychom zpívali. Člověk by si mohl položit otázku, zda to v dnešní době má ještě cenu. Ano, každý starší člověk nám řekne, jak se doma zpívalo, jak se zpívalo při práci, jak byl zpěv nedílnou součástí života. Dnes je tomu jinak. V rodinách se nezpívá téměř vůbec a to i v těch křesťanských. Zpěv se stal doménou těch, kteří se mu věnují a ostatní jen poslouchají. Poslouchají zpěv v rádiu, v televizi, na koncertech.
Jistou výjimku v dnešní době tvoří církev. Na bohoslužbách zpívá každý nebo téměř každý. Pro ty, kdo nejsou znalí života církve, to může vypadat až nepřirozeně a zvláštně, právě proto, že lidé už nejsou zvyklí zpívat. A tak by se někdo mohl zeptat, zda není čas změnit formu a přestat zpívat. A někdo to může myslet i dobře, protože mu záleží na návštěvnících z řad nevěřících a nechce, aby se cítili divně, když všichni zpívají a oni neví co a jak. Nicméně Bible má pro píseň a hudbu velmi speciální místa a zrušit zpěv by bylo skoro jako zrušit modlitby. Připomeňme si dnes znovu, proč zpíváme a jak by měl náš zpěv vypadat. Přečteme si jen jeden krátký verš, který o zpěvu hodně poví.
„Mluvte k sobě navzájem v žalmech, chvalozpěvech a duchovních písních; zpívejte a hrajte svým srdcem Pánu.“ (Efezským 5:19, NBK)
V tomto jediném verši se dozvídáme spoustu informací o zpěvu v církvi. Nemáme dnes čas to rozebrat dopodrobna, ale alespoň si některé věci připomeneme. A já bych chtěl zmínit čtyři aspekty zpěvu, které tady máme.
1.aspekt: Zpívejte Pánu
Apoštol Pavel končí tento verš tím, že říká, že máme zpívat Pánu. A přestože Pavel tímto končí, já s tím tentokrát začnu. Tady se totiž dovídáme, komu zpíváme. Náš zpěv má být Pánu. Co to znamená zpívat Pánu?
V tom užším slova smyslu to znamená zpívat tzv. vertikální písně. To jsou písně, které zpíváme Pánu Bohu, jsou to tedy takové modlitby. Velké množství dnešních písní je právě zaměřeno takto. Ale i mnoho starých písní je takovými modlitbami. V minulosti to byly především modlitby za Boží pomoc v utrpení a v těžkostech. Dnes, protože utrpení a těžkostí nemáme tolik vidíme, že autoři písní jsou zaměření především na děkování a oslavu Pána Boha za Jeho dobrotu a milost.
Ale potom tady máme i širší význam toho, co to znamená zpívat Pánu. Jsem přesvědčen, že k Boží chvále zpíváme, když zpíváme písně, které nesou biblické poselství. Každá taková píseň oslavuje Hospodina a je dobré zpívat takové písně. A může to být píseň, která hovoří o tom základním, o Boží lásce, která se projevila v Pánu Ježíši Kristu, ale stejně tak to mže být píseň o kráse Božího stvoření nebo třeba manželství a věrnosti. Všechny takové písně mohou oslavovat Hospodina. Dnes je svět plný písní, které oslavuji kde co, jen ne Hospodina. A proto je tak důležité, aby vznikaly dobré písně k Boží chvále. A je také důležité uvědomit si, jaké písně poslouchám. Jsou to písně k Boží chvále nebo jsou to písně oslavující hřích a bezbožnost?
A ještě něco bych tady zmínil. Je tam řeč o tom, že můžeme i hrát Pánu. A tak nejen písně, ale i instrumentální skladby, kde žádná slova nejsou, mohou oslavovat Hospodina, když jsou hrány k Jeho slávě. A především v minulosti tomu tak bylo velmi často. Vždyť mnozí světoznámí skladatelé ve své hudbě odráželi právě svůj vztah k Bohu.
A tak pamatujme, komu máme hrát a zpívat – Pánu!
2.aspekt: Zpívejte jeden druhému
Toto je druhá výzva tohoto verše, kterou bych chtěl zdůraznit. Máme zpívat jeden druhému. Doslovně je tady řečeno: „Mluvte k sobě navzájem v žalmech, chvalozpěvech a duchovních písních.“
Jsme tedy vyzýváni, abychom mluvili, tedy zpívali k sobě. A opět i zde je úzký a široký význam toho slova. V úzkém chápání tohoto vyjádření lze říci, že zpívat jeden druhému, znamená zpívat tzv. horizontální písně. To znamená, že zpíváme písně ne přímo Bohu, ale o Bohu. A zpíváme je proto, abychom si připomněli, jaký je Bůh, abychom si připomněli pravdy Božího slova.
A potom tady máme široký význam tohoto slova. A ten široký význam nám mimo jiné ukazuje na obrovský význam společných shromáždění - bohoslužeb. Ano člověk si může zpívat i sám. A je to určitě dobře, když si zpíváme a kéž bychom si častěji zazpívali třeba v autě nebo při vaření. Kéž bychom se ve chvílích samoty více povzbuzovali a modlili slovy písní. Nicméně, zpěv je úžasný dar pro společenství. A to právě proto, že společným zpěvem můžeme jeden k druhému mluvit. A všem nám je jasné, že jinak mluví píseň jednotlivce a jinak píseň společenství.
Jsou známé ty příběhy husitů, kteří mohutným společným zpěvem zahnali na útěk armády. Představte si, jak by to vypadalo, kdyby si řekli, že nezpívají moc dobře, ale že mají jednoho skvělého zpěváka, a že tedy nechají jeho, aby zpíval sám. Ten efekt by byl ztracen. Síla jejich zpěvu byla ve společném mohutném zpívání.
A to je dar, který má společenství, že se můžeme sjednotit a zpívat jeden s druhým a tento společný zpěv pro nás může být obrovským požehnáním. A tohle nejde realizovat, když sedíte doma a posloucháte kázání na internetu. Samozřejmě jsme rádi, když ti, kdo nemohou přijít do shromáždění poslouchají naše bohoslužby na internetu. Ale pokud někdo přijít může a jen ze svého pohodlí a lenivosti nepřijde a aby ospravedlnil svoje svědomí, tak si zapne bohoslužby na internetu, tak ten se asi míjí Božím požehnáním. A jeden z důvodů, který ukazuje na slabost takového počínání je ten, že jsme voláni, abychom se vzájemně povzbuzovali i zpěvem. Jde o to, aby ten zpěv byl slyšet, aby byl silný a mohutný a aby k nám mluvil. Takový zpěv sebou nese jisté pozitivní emoce. Přináší nám radost, povzbuzení, dokáže nás nadchnout. Ano, naše víra nestojí na emocích, ale emoce ji mohou učinit krásnější. A i proto potřebujeme být ve shromáždění.
3.aspekt: Zpívejte v různých formách
Je určitě velmi zajímavé, že apoštol Pavel se tady nespokojí s výzvou zpívejte, ale on tuto výzvu ještě rozšiřuje a to i tím, že definuje různé formy písní. Dovolte, že to znovu připomenu: „Mluvte k sobě navzájem v žalmech, chvalozpěvech a duchovních písních.“ Myslím si, že apoštolu Pavlovi nešlo o to, abychom zpěv zařadili do nějakých kategorií, ale chtěl tady vyjádřit, že neexistuje jen jedná stará forma zpěvu. A znovu nám je tady připomenuto, že nejsou jedny formy písní více pobožné než ty druhé. Když to přeložíme do dnešní doby, tak chtěl říct, že zpívání čtyřista let starých písní s doprovodem varhan není jediná forma zpěvu křesťanů. Na druhou stranu také nemůžeme říci, že je třeba staré písně i s varhanami vyhodit z kostela.
Ano, vidíme jasný rozdíl. Většina těch nejstarších písní, které máme v kancionálu, má velice jednoduchou melodii a přestože ty písně neznáme, tak se dokážeme připojit. Modernější písně jsou naopak rytmicky i melodicky mnohem složitější. Starší písně mají často mnoho slok, skrze které se mnoho učíme. Novější písně často opakují stejnou myšlenku. Nechci vůbec hodnotit, co je lepší a co horší. I písně tady reagují na svoji dobu. Nicméně chci podtrhnout, že různé formy písní odrážejí fakt, že nás Bůh stvořil nádherně a dal na různé možnosti jak vyjádřit v umění naše postoje. Různé druhy písní na bohoslužbě ukazují na různost složení sboru, na generační zastoupení.
Hudba byla často důvodem rozkolů ve sboru. Kdykoli tomu tak bylo, bylo to znamení nějakého duchovního problému. Kéž by nám šlo o to, aby se v našem společenství cítili dobře všichni. Kéž bychom se s radostí učili písně nové a s úctou a nadšením zpívali ty staré. Kéž by fungovaly pěvecké sbory i třeba mládežnické hudební skupiny.
4.aspekt: Zpívejte srdcem
To je ten poslední aspekt, který bych chtěl dnes vyzdvihnout. Jsme volání k tomu, abychom zpívali srdcem.
Jaký je můj postoj, když tady v kostele dnes zpívám písně? Ne, nechci tady navádět k tomu, abychom měli zavřené oči a předváděli nějaké obličejové grimasy, abychom druhým ukázali, jak moc to prožíváme. To mnohdy působí spíše demotivačně. Když mluvíme o zpívání srdcem, tak nejde o naše emoce. Ty mohou být a budou různé. Jde o to, jak soustředěně zpívám. Jde o to, zda je moji touhou vyvýšit Boha nebo ty písně na bohoslužbách jen tak nějak protrpím a ani nevím, o čem vlastně byly. A tak je tady otázka: Zpívám skutečně srdcem?
Opakem zpívání srdcem je zpívání pouze ústy. Ježíš o tom hovoří a cituje proroka Izajáše, který prorokoval těmito slovy: „Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne.“ (Matouš 15:8) Z tohoto textu nám je jasné, jaké nebezpečí nám tady hrozí. Hrozí nám, že moje ústa mohou zpívat o tom, jak oslavuji svého Ježíše, jak Mu děkuji, že zemřel za mé hříchy, jak Mu chci sloužit, ale ve skutečnosti mohu zrovna žít v neodpuštění, mohu tolerovat flirt ve svém životě, mohu podvádět své rodiče či cokoli jiného.
A tak Boží slovo nás tady volá, aby za našimi slovy, stálo i naše srdce. A když třeba zpíváme nějaké odvážné vyznání o tom, že Pánu Ježíši budeme sloužit, tak to spojme s modlitbou, aby tak v našem životě bylo. A pokud jsme si dnes opět uvědomili svoji povrchnost a slabost i v této oblasti, tak máme tu úžasnou výsadu, že se před naším svatým Bohem můžeme sklonit v pokání, vyznat Mu svoji bídu a poprosit Ho o odpuštění a také o to, aby nás učil radostným srdcem zpívat k Jeho chvále.
Bratři a sestry, moji touhou je, aby bohoslužby byli mimo mnohé jiné i místem radostného zpěvu k Boží chvále a k našemu povzbuzení. Zapojme se do toho všichni, dle našich schopností a možností. Ale chci vás také povzbudit, abyste se zapojili do pěveckého sboru či dalších těles. A také vás prosím, abyste se na nás obrátili, pokud budete mít nějaké dobré rady, jak ten náš zpěv na bohoslužbách zlepšit. Modleme se, aby i v naší službě zpěvem a hudbou našel Pán zalíbení.
Audio záznam naleznete zde.
