Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ztracení ráje

14. 3. 2011

a.gifBratři a sestry, od pátku jsme svědky hrozivé destrukce, kterou v Japonsku napáchalo ničivé zemětřesení a následná vlna tsunami. Jsme svědky obrovské tragédie. Soucítíme s těmi, kteří přišli o své nejbližší, o svoje domovy. Je to tragedie, kterou si ani nedokážeme představit. Nechci snižovat velikost tragedie v Japonsku. Naopak, mám pocit, že se mně to dotýká intenzivněji než katastrofy minulosti. Nicméně, dnes budeme hovořit o ještě horší katastrofě, o největší katastrofě v historii lidstva. Zaposlouchejme se tedy do dnešního biblického textu.

 

Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?" Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«" Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé." Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi. Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?" On odpověděl: "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se." Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?" Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl." Proto řekl Hospodin Bůh ženě: "Cos to učinila?" Žena odpověděla: "Had mě podvedl a já jsem jedla." I řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu." Ženě řekl: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout." Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš." Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých. Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je. I řekl Hospodin Bůh: "Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky." Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života. (Genesis 3)

 

Bratři a sestry, třetí kapitola Genesis by se dala nazvat Ztracení ráje. Je to vlastně drama, které má tři dějství. V hlavní roli je Bůh stvořitel, Adam, Eva a ďábel ve formě hada. To zásadní ovšem je, že nejde o drama, které si vymyslel Mojžíš, ale jde o drama, které se vskutku odehrálo. A my si dnes, na počátku postního období, chceme toto drama připomenout. Podívejme se tedy na tři dějství tohoto dramatu.

 

1.dějství: Pokušení a pád

Vše to začíná v rajské zahradě. Bůh v této zahradě umístil muže a ženu, Adama a Evu. Nyní se však idylka začíná měnit. Na scéně se objevuje ďábel. Adam a Eva se ocitnou v jeho přítomnosti a ďábel neoslovuje je oba, ale jen Evu a říká: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ (v.1) A hned tady se ďábel vybarvuje. Co v této otázce vidíme? Vidíme lež! Bůh přece nezakázal Adamovi a Evě, aby jedli ze všech stromů v zahradě. Naopak! Bůh řekl: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."“ (Gen.2:16-17) Z každého stromu jíst můžete. Jen z jednoho nejezte, protože by vás to zabilo. Bůh dokonce ani neřekl nesmíš. Jen varoval před důsledky.

Ďábel tedy lže, převrací Boží slovo a dělá ještě něco. Obrací pozornost k zakázanému. Snaží se o to, aby Eva neviděla vše, co má, ale to, co nemá. A to je ďábelský trik, který on s úspěchem používá do dnes. Ďábel nás oslepuje, abychom neviděli to, co máme, ale to co nemáme. A je to pravda v otázkách majetkových. Ale je to pravda i ve vztazích a v dalších oblastech lidského života.

Mohli bychom tady mluvit dlouze a jednotlivých krocích vedoucích k pádu. Mohli bychom se ptát, proč Eva vůbec s ďáblem diskutuje. Mohli bychom se ptát, proč Eva k Božímu příkazu něco přidává a říká, že se toho ovoce nemají ani dotknout. Mohli bychom se ptát, proč Eva dělá Boží příkazy přísnější, než ve skutečnosti jsou. Mohli bychom hovořit o tom, jak ďábel útočí na naše smysly a nabízí to, co je lákavé. Každopádně důsledek je ten, že Eva viděl, vzala a jedla. Stejně tak Adam jedl.

Toto je první dějství o tom, jak se člověk, kterého Bůh stvořil se svobodnou vůli, rozhodl Boha neposlechnout a šel svojí vlastní cestou. Člověk zhřešil. Konec prvního dějství.

 

2.dějství: Následky hříchu

Samotný hřích většinou není tak špatný, nebolí. Lež nebolí, podvod nebolí, cizoložství nebolí, pomluva nebolí, opití se nebolí, neposlušnost Boha nebolí. Problém je, že následky jsou hned za dveřmi. A o tom je druhé dějství. Je o tom, že hřích má následky. Bůh jednoznačně řekl, proč nemají jíst ze stromu poznání dobrého a zlého. Neměli z něj jíst, aby nezemřeli. My si ale samozřejmě musíme uvědomit, o jaké smrti je tady řeč. Když je řeč o smrti, tak je řeč o oddělení člověka od Boha. Je řeč o zničení společenství, které měl člověk s Bohem. Člověk už nemohl zůstat v Boží přítomnosti. Důsledek hříchu je vždy ztráta společenství s Bohem.

Ale nejen to, hřích ničí i společenství mezi lidmi. Čteme: „Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.“ (v.7) Najednou už ani Adam a Eva nebyli schopni zakoušet plné společenství a viděli potřebu oddělit se něčím, oddělit se tím, že se oblečou, že zakryjí svoji nahotu. I toto společenství mezi lidmi už není přímé, ale je porušeno hříchem. Hřích vždy porušuje i vztahy s lidmi. Projevuje se to také v reakci Adama. Když se ho Bůh ptá na to, co se stalo, Adam říká: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“ (12) A na tu, ze které se Adam tak radoval, nyní Adam hází vinu, aby očistil samého sebe. Hřích buduje bariéry mezi lidmi.

Někdo by mohl říci, že to tedy Adam s Evou zvorali a my se teď můžeme poučit a žít lépe. Jenže problém je v tom, že se plně poučit nemůžeme, protože nejsme ve stejné situaci jako oni. Adam s Evou otevřeli dveře, které zavře až Ježíš v soudný den. Otevřeli dveře hříchu a ten je součásti našeho života. Říkáme tomu dědičný hřích. A přestože jsme my osobně žádné zakázané ovoce netrhali, rodíme se všichni, jako ti, co se proti Bohu provinili. Poslechněme si apoštola Pavla: „Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny.“ (Římanům 5:12) A dále Pavel píše: „Proviněním Adamovým smrt se zmocnila vlády skrze jednoho člověka.“ (Římanům 5:17) Žijeme tedy ve světě, kde vládne hřích a smrt. Co to prakticky znamená? Znamená to, třeba to že i příroda je hříchem porušena a stávají se katastrofy jako zemětřesení v Japonsku. Ale je tady ještě něco horšího. Člověk ztratil svobodnou vůli dělat morální rozhodnutí. Adam a Eva měli dokonalou svobodnou vůli. Mohli ovládat svoji vůli. My to už nedokážeme. Naše vůle je zotročená hříchem. Takže si sice můžeme říci, že už se nikdy nenahněváme, ale naše vůle není svobodná, abychom měli schopnost vykonat to, co chceme. Mladí si mohou říct, že už se budou vždycky chovat k rodičům slušně, ale nedokážou to. A důvod je ten, že naše vůle není svobodná. Je zotročená hříchem. A jediný, kdo nás z tohoto otroctví dokáže zachránit je Ježíš Kristus. Ale to už se dostáváme do třetího dějství.

 

3.dějství: Boží milost

My lidé tedy přicházíme na svět v tragickém stavu a jsme vlastně živé mrtvoly. Každý člověk, který se narodí je na cestě do věčného zatracení, protože tento světě je na cestě do věčného zatracení. Ale Bůh je láska a nenechal to tak. A už v tom našem textu vidíme několik projevů Boží milosti. Dovolte, že zmíním tři a vezmu to od konce.

První projev Boží milosti, který chci zmínit, je to, že Bůh Adama a Evu vyhnal z ráje. Proč říkám, že je to projevem Boží milosti? Poslouchejte, co Bůh říká: „Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky.“ (v.22) Co to Pán Bůh říká? Říká, že nepřipustí, aby člověk zůstal v ráji, protože by měl přístup ke stromu života. A kdyby jedl ze stromu života, tak by žil věčně ve svém hříšném těle a nebylo by mu pomoci. Zůstal by navěky hříšníkem bez Boží přítomnosti. A to by se z ráje stalo peklo. Ale Bůh ve své milosti zabránil člověku přistupovat ke stromu života a dovolil tak člověku, aby mohl fyzicky zemřít. A to vše proto, aby mohl zemřít Boží Syn, Ježíš Kristus a takto nás vykoupit pro věčnost bez hříchu, pro věčnost v obnoveném společenství s Bohem. Takže vyhnání z ráje je projevem Boží milosti. Další alternativou byla pouze věčná smrt.

Druhý projev Boží milosti, který zmíním je to, co čteme ve verši 21: „Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je.“ Tento nenápadný verš ukazuje na něco podstatného. Na to, že došlo ke smrti. Aby Adama a Eva byli oděni, zemřelo nějaké zvíře. Bůh udělal koženou suknici. Bůh totiž měl od stvoření světa plán odpuštění. A jak čteme v listu Židům: „Bez vylití krve není odpuštění.“ (Židům 9:22) Ale samozřejmě obětování zvířete nedokázalo smýt hřích Adama a Evy. I to nám připomíná list Židům: „Krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit.“ (Židům 10:4) Ale tato oběť zvířete ukazovala na jedinou oběť, která vskutku dokáže smýt hříchy. Znovu cituji list Židům: „Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť ...Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti  ty, které posvěcuje.“ (Židům 10:11 a 13) Takže opět tady Bůh milostivě zachraňuje a to skrze oběť Ježíše Krista.

A dovolte že zmíním ještě poslední projev Boží milosti, který znovu ukazuje na Krista. Ďáblu Bůh řekl: „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ (v.15) Tady Bůh zaslibuje, že z ženy vzejde ten, kterému sice ďábel bude schopen uškodit tím, že Mu rozdrtí patu, že Mu uškodí, nicméně ďábel sám bude od této Osoby narozené ze slabé ženy rozdrcen, obdrží smrtelnou ránu. Je zde samozřejmě řeč o Kristu, o Jeho smrti a o Jeho vítězství nad smrtí a hrobem, které bude smrtelnou ranou pro ďábla.

Bratři a sestry, četli jsme o prvním hříchu, o tom, jak se člověk stal otrokem hříchu a o tom, jak od samého počátku Bůh ukazuje na Krista. Vstoupili jsme do postního období. Do období, kdy se máme zaměřit na Krista a Jeho golgatské vítězství. Jak to postní období prožijeme? To postní období má být jiné než ostatní části roku. Určitě je úžasné, když se celý rok zaměřujeme na Krista. Ale co teď můžeme udělat jinak? Jak se ještě více přiblížit Kristu? Čeho se pro Krista vzdát? Každý si musíme najít svoji odpověď. Ale jako sbor připravujeme speciální příležitost sejít se u Božího slova. A to každý pátek na postních bohoslužbách. Ale taky v tomto nadcházejícím týdnu od středy do soboty se chceme sejít u studia Bible a soustředit se na Krista. A já vás chci vyzvat, abyste z těchto setkání udělali prioritu. Zkuste si to nějak zařídit, abyste mohli přijít. Ne, nenavádím vás k tomu, abyste dali výpověď z práce. Ale možná přece jen jde udělat nějaké kroky, abychom tady mohli být a soustředit se spolu na Boží slovo. A prosím, nedělejte to kvůli mně, ale kvůli Kristu. Dělejme to proto, že Ho chceme i v tomto společenství oslavit za to, co pro nás na kříži vykonal.

Milí shromáždění, začínáme postní období tím, že hovoříme o tom, jak ďábel svedl člověka. Jak přesvědčil člověka, aby vzal a jedl. A člověk vzal a jedl. A tím, jak vzal a jedl, odešel od Hospodina. To postní období budeme končit ve Velký pátek, kdy si budeme připomínat, co pro nás Kristus udělal. A potom z oltáře zazní slova „vezměte a jezte, toto je moje tělo, toto je moje krev.“ Ta stejná slova, která označují katastrofu z ráje byla Bohem vybrána, aby představovala spasení a život věčný pro každého, kdo věří. A tak vezměme Krista a syťme se Jeho přítomností i v tomto postním období!

Audio záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář