Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zůstat – ale kde?

31. 12. 2006
Obrazek

Dnes je poslední den roku 2006. Všude kolem sebe slyšíme mnoho vyhodnocování toho, jak tento rok dopadl. Dovídáme se, že většina ekonomických faktorů vykazuje letos ekonomický růst. Dovídáme se, že koruna posilovala k většině měn. Dovídáme se, že se od jara nepodařilo vyslovit důvěru vládě. Připomínáme si sportovní úspěchy a neúspěchy a mohli bychom dlouho pokračovat.

                Je dobrým zvykem, že nehodnotí jen země či národy, ale i jednotlivci. Jaký pro vás byl tento rok? Jak se vedlo v práci? Jak v rodině? Jak jste na tom finančně? Jak to vypadá se zlozvyky, kterých jsme se chtěli zbavit? To všechno jsou dobré a důležité otázky. Ale teď jsem v kostele a možná se ptáme, zda jde nějak vyhodnotit i naše víra. Jde se nějak podívat zpět a říci si, jaké to s tou vírou bylo v tomto roce? Podle čeho ji můžeme měřit? Musíme si přiznat, že to moc dobře nejde. Ano, Bible nám říká, že podle ovoce poznáme, jaká je víra. Co je tím ovocem? Jako začátek bychom si mohli připomenout ovoce popsaná v knize Galatským: „láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.“ (Gal 5:22-23) Toto jsou projevy živé víry a radujeme se, když je u sebe nacházíme. Ale ani tyto se nedají jednoduše měřit. Jedna alespoň trochu měřitelná hodnota je popsána v textu, který budeme dnes číst. O co jde? Poslouchejte!

Ježíš tedy řekl těm Židům, kteří mu uvěřili: "Jestliže zůstanete v mém slově, jste opravdu mými učedníky. A poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí." Odpověděli mu [tedy]: "Jsme símě Abrahamovo a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak [můžeš] říkat: 'Budete svobodní'?" Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, říkám vám, že každý, kdo dělá hřích, je otrokem hříchu. A otrok nezůstává v domě navěky, syn zůstává navěky. Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete opravdu svobodní." (Jan 8:31-36, NBK)

                Náš Pán, Ježíš Kristus, tady hovoří o zůstávání v Božím slově. Zůstávat v Božím slově znamená neopouštět je, nechat se jím vést, nechat se neustále vystavovat jeho vlivu. Co jiného to v praxi znamená než to, že chceme pravidelně denně číst Boží slovo s modlitbou, abychom podle něj mohli žít. A tady už je něco, co lze měřit. Jak je to s Božím slovem ve vašem životě? Kolik má prostoru? Nechtělo by to náhodou nějakou změnu, nějaký nový plán, nějaké rozhodnutí? To jsou otázky, nad kterými by se měl každý z nás dnes večer zamyslet. Ten dnešní text, nám totiž ukazuje, jak zásadně důležité toto zůstávání v Božím slově je. Ten text nám tady ve třech větách  dává tři důvody, proč je zásadně důležité, abychom žili Božím slovem.

1.důvod: Jsme Kristovi učedníci

                V přečteném textu jsme slyšeli tyto slova: „Jestliže zůstanete v mém slově, jste opravdu mými učedníky.“ (v.31) To znamená, že prvním důvodem, proč je tak strašně důležité, abychom žili Božím slovem je to, že pouze v takovém případě můžeme být učedníky Ježíše.

A Jan to ještě posiluje tím, že do té věty vkládá slůvko „opravdu“. Janovi nejde jen o nějaké učedníky, kteří jimi byli jen naoko. Jde mu o opravdové učedníky. Už v době ranné církve bylo totiž mnoho těch, kdo se za Kristovy následovníky považovali proto, protože si mysleli, že to pro ně bude nějak výhodné. Když pak přišlo období těžkostí a počátky pronásledování, tak se od Krista odvraceli. Ten kdo je „opravdu“ učedník Ježíše Krista, musí zůstávat v Božím slově, musí žít Božím slovem, musí to slovo poznávat, musí to slovo číst a poslouchat.

Pokud si někdo přečte Marxe, neznamená to, že chce být komunistou. Pokud někdo čte Hitlera, neznamená to, že chce být nacistou. Pokud někdo čte korán, neznamená to, že chce být muslimem. Ale pokud někdo chce být marxistou, určitě bude číst Marxe. Pokud někdo chce být nacistou, určitě bude číst Hitlera a pokud chce být někdo muslimem, určitě bude číst korán.

Stejně je tomu i s Božím slovem. Můžete číst nebo třeba v kostele poslouchat Boží slovo, ale to neznamená, že jste Kristovi učedníci. Ale pokud se toužíte těmito učedníky Krista stát, tak určitě bude číst Boží slovo. Budete po něm toužit, budete se snažit vše zařídit tak, abyste na něj měli čas.

2.důvod: Poznáme pravdu

                To druhé, co tento text uvádí jako důsledek zůstávání v Božím slově je to, že poznáme pravdu: „Jestliže zůstanete v mém slově … poznáte pravdu.“(v.31-32) Sám Pán Ježíš říká, co je zdrojem pravdy. Když se modlí ke svému Otci, říká: „Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.“ (Jan 17:17) Boží slovo je pravda a proto pokud v něm zůstáváme, zůstáváme v pravdě, poznáváme pravdu.

Ale co je tou pravdou, kterou najdeme, když budeme zůstávat v Božím slově? Určitě se tam dovíme něco o Bohu, dovíme se tam o vztahu Boha k člověku a k celému stvoření. Dovíme se tam, co Bůh od člověka očekává a mnoho dalších pravd.

Podívejme se spolu, jak nový zákon používá slovo pravda. V novém zákoně vidíme, že pojem „pravda“ nebo „život v pravdě“ jsou používány pro ty, kdo přijali evangelium, dobrou zprávu o odpuštění hříchu skrze Pána Ježíš Krista. (např. 2Tim. 2:25; Židům 10:26; 1Petr 1:22; 2Jan 1:1) Takže nejde o to znát všechny pravdy, co jsou v Bibli, ale jde o to, poznat tu jednu zásadní pravdu. Pravdu o tom, že jsem hříšník a že díky oběti Pána Ježíše mi mohou být mé hříchy odpuštěny.

Ta pravda o oběti Pána Ježíše Krista za naše hříchy je neměnná a platí stále. Pravidelně si ji připomínáme, je pro nás zásadní a v postním a velikonočním období se na ni soustředíme ještě více.

Ale ten náš lidský aspekt, aspekt našeho hříchu, je proměnlivý. Ne v tom, že bychom snad dokázali žít bez hříchů, ale v tom, že hřešíme stále znovu a znovu a potřebujeme si to uvědomovat. Apoštol Jan zapsal: „Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není.“ (1Jan 1:8) To znamená, že pravda v nás je, když si uvědomujeme náš hřích. A náš hřích si uvědomujme, když čteme Boží slovo. Boží slovo nás totiž vede k uvědomění si toho, čím jsme zarmoutili Boha. Stále si připomínám slova bl. p. bratra Karla Kuliga, který mne opakovaně vyzýval, abych kázal tak, aby lidem vycházejícím z kostela bylo hanba. Tím chtěl říci, že člověk musí být v kostele obviněn ze svých konkrétních hříchů. A to samé se musí dít při našem osobním čtení Písma. Musíme být obviněni ze svých osobních hříchů. A když to ani v kostele ani doma nezažíváme, tak bychom se měli modlit, aby nám Bůh ukazoval naše hříchy, protož jinak platí ta citovaná slova apoštola Jana, že „klameme sami sebe a pravda v nás není.

Samozřejmě nemůžeme zůstat jen u pravdy o naších hříších, musíme činit pokání a musíme skončit u pravdy o milujícím Bohu, který slyší naše pokání a který okamžitě odpouští. Proto je tak nesmírně důležité zůstávat v Božím slově. Protože Boží slovo je jak zrcadlo a ukazuje nám naše pomluvy, naši přetvářku, naši hrubost, naše závislosti, sexuální hříchy, naši neochotu pomoci bližnímu a všechno ostatní. Boží slovo nás vede k poznání pravdy.

3.důvod: Budeme vysvobozeni

                To třetí, co nám říká náš text, je to, že budeme vysvobozeni: „Jestliže zůstanete v mém slově …  pravda vás vysvobodí.“(v.31-32) Zde nám Pán Ježíš říká, že poznání pravdy o našem hříchu a o Boží milosti nás vysvobodí. Boží slovo má moc nás vysvobodit. Dnešní člověk může mít tendenci reagovat stejně jako Žid v prvním století. Když to totiž Židé slyšeli, řekli: „Jsme símě Abrahamovo a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak [můžeš] říkat: 'Budete svobodní'?“ (v.33) I dnešní člověk může říci: „Vždyť jsem svobodný. Žiji ve svobodné zemi, můžu si dělat, co chci. Nepotřebuji, aby mně někdo činil svobodným, když jsem svobodným.“ A stejně jak Židé kdysi, i my dnes potřebujeme slyšet další slova Ježíše: „Amen, amen, říkám vám, že každý, kdo dělá hřích, je otrokem hříchu. … Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete opravdu svobodní.“(v34,36)

                Ježíš nás tady upozorňuje, že jsme otroky hříchu a ke svobodě máme sami o sobě hodně daleko. Luther velmi často zdůrazňoval tu pravdu, že dokonce nemáme ani svobodnou vůli, abychom si vybrali, zda chceme být svobodnými či otroky. Rodíme se jako otroci hříchu a pokud nás někdo z tohoto otroctví nevyplatí, tak otroky zůstaneme navždy. Sami s tím nic nedokážeme udělat. Jediným, kdo nás dokáže vyplatit z otroctví je Ježíš Kristus. On to řekl sám o Sobě: „Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete opravdu svobodní.“ (v.36) Opravdová svoboda přichází až tehdy, když je zaplacena cena. A tu Ježíš zaplatil na golgatském kříži. Za mne a za tebe.

                John Newton byl také otrokem hříchu. Žil hrozným životem opilce a brutálního obchodníka s otroky. Když se dostal do těžké krize, vzpomněl si na to, co ho učila maminka, našel Bibli a četl ji. Při čtení Bible byl zasažen. Uvědomil si, že on, kdo se vždy při práci s otroky cítil svobodný, není svobodný. Činil pokání a jeho život byl naprosto změněn. Zůstával v Božím slově a Ježíš Kristus jej učinil svobodným. Jeho život se zásadně změnil. Stal se bojovníkem proti otroctví, pastorem a také skvělým skladatelem. I v naších kancionálech máme nejednu píseň, kterou on složil. Jen Ježíš Kristus může z otroka učinit člověka svobodného.

                A tak jsme si dnes znovu uvědomili, že je zásadně důležité, abychom žili Božím slovem, protože skrze Boží slovo se stáváme Kristovými učedníky, poznáváme pravdu a jsme vysvobozeni. Proto mým silvestrovským přáním pro vás je to, abyste zůstávali v Božím slově a nezůstávali tam, kde vás to od Božího slova odtahuje. Přeji vám, abyste učinili praktické kroky k tomu, abyste na Boží slovo měli čas. Možná bude potřeba v novém roce trochu si přivstat. Možná to bude znamenat odpustit si to či ono. Ale je důležité se rozhodnout a za svým rozhodnutím stát. A pamatujte, že nejde jen o vás, ale o vaše rodiny. Možná to ve vaší rodině nejde každý den, pak to zkuste alespoň jednou týdně. Sejděte se u Božího slova, čtěte je společně, modlete se jeden za druhého. Potom bude pro Vás rok 2007 obrovským požehnáním.