Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zvol si život aneb kázání nejen o eutanázii

12. 6. 2016

1.jpgMilí bratři a sestry, dnešní biblický text je nejkratší, co jsem kdy použil jako základ kázání. Prosím Vás, abychom se postavili a přečetli páté přikázání z 5. Mojžíšovy 5,17: Nezabiješ!

 

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

Poslanci na konci května dostali návrh zákona o důstojné smrti, který zavádí možnost eutanázie a asistované sebevraždy. Dovolte tedy, že se tedy dnes dotkneme toho tématu. Ale nejprve si laicky vysvětlíme pojmy. Slovo eutanazie pochází z řečtiny a znamená dobrá smrt. Dá se definovat jako usmrcení na žádost. Potom je tady asistovaná sebevražda. V tomto případě člověk připraví smrtící látku, nejčastěji jed ve formě roztoku, který si pacient sám vypije a tímto se usmrtí.  Podle českého právního řádu jde o vraždu či napomáhání k vraždě. V několika zemích jde už ale o legální čin a to především v případě nevyléčitelně nemocných, kteří trpí velkými bolestmi.

Internetový portál idnes.cz, který také informoval o předloze zákona, uspořádal anketu. Otázka zněla: Jste za jasně stanovených podmínek pro zavedení eutanazie? Když jsem si připravoval toto kázání, tak ANO odpovědělo skoro 8.000 čtenářů a NE odpovědělo necelých 1.500 čtenářů. Přestože připravovaný zákon letos nemá velkou šanci na úspěch, veřejnost je otázce eutanázie nakloněna. Možná se ptáte proč.

Sám nemám jasnou odpověď, ale zdá se, že se západní kultura stává kulturou smrti. Ale proč? Tou první odpovědí by bylo to, že nevěří ve vyšší moc, která k tomu má co říci. Evropa ztrácí svoje křesťanské kořeny a tím i etickou základnu. Takže lidé dělají to, co se jim zrovna zdá dobré.

V otázce eutanázie hraje velkou roli strach z bolesti a utrpení. Přestože ještě nikdy v historii člověk neměl tolik bolest tišících prostředků, lidé mají z umírání a bolesti strach. A hlavně, nevidí v ní žádný smysl. Možná i proto je eutanázie jistou odpovědí. Zastánci eutanázie hovoří o milosrdné smrti. Říkají, že to je vlastně to nejlepší, co pro trpícího člověka můžeme udělat. Proč si to ještě před několika desítkami let nemysleli? Taky uměli podat člověku jed.

Chci ještě tady na začátku říci, že jako křesťané rozhodně neschvalujeme bezdůvodné prodlužování umírání. A to je něco jiného než eutanázie. Dnešní lékařství je tak daleko, že díky přístrojům se může smrt odkládat velmi dlouho. Díky přístrojům se může dařit vracet k životu smrtelně nemocné a staré lidi. Často je prostě čas, kdy je třeba nechat člověka zemřít. A je jasné, že ta linie mezi neprodlužováním smrti a tím, že člověku pomůžeme na věčnost, není úplně jednoznačná a pro lékaře je to velmi těžké. A musíme se i za ně modlit.

Dovolte, že ještě připomenu malou část z Hippokratovy přísahy, kterou skládají už po dva a půl tisíce let lékaři: „Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku. Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné. Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal, a nikomu také nebudu radit (jak zemřít). Žádné ženě nedám prostředek k vyhnání plodu.“

Po tisíce let toto bylo všeobecně přijímanou normou. Lékaři byli ti, kteří měli při životě udržovat a ne život brát. Věci se začaly měnit. Nejprve se zbavilo práv nenarozené dítě. A kdo jiný tomu pomohl než Lenin a komunisté. Už v roce 1920 legalizovali potraty. A toto rozjelo obrovskou kulturu smrti. Jakmile se Československo vydalo na cestu budování komunismu, prošlo schválení potratů i u nás.  Od roku 1958 tak bylo u nás legálně usmrceno 3,3 miliónu nenarozených dětí, z nichž většina by dnes asi ještě žila.

Kdo myslíte, že začal s eutanázii? Byl to další s diktátorů, Hitler. Hitler schválil tzv. milosrdnou smrt pro nevyléčitelně nemocné. Na základě tohoto pověření s krycím názvem T4 spustili nacisté v roce 1939 program, při kterém bylo zavražděno dvě stě tisíc pacientů, kteří trpěli různými druhy fyzického i duševního postižení.

Aby svoje počínání ospravedlnili, natočili celovečerní film nazvaný Žaluji. Je to film o ženě, která onemocní roztroušenou sklerózou. A jelikož trpí stále více, poprosí manžela, aby její utrpění zkrátil. Ten ji proto dá nadměrnou dávku léků a tím ji usmrtí. Potom je souzen, ale u soudu on obviňuje a žaluje své soudce a celou společnost, za jejich krutost, protože nechtějí dovolit nemocným umřít. Po válce byli autoři tohoto filmu souzeni a film je zakázáno veřejně promítat. Film byl zařazen mezi zrůdnou propagandu.

Jak se ale společnost změnila? Dovolte příklad. V roce 2004 natočil Clint Eastwood film, kde je podobná pointa. Myslíte, že byl souzen? Ne, film získal Oskara v kategorii nejlepší film. Už to není válečný zločin, je to v pořádku. V takové době žijeme. A podobných filmů a ještě drsnějších bychom našli mnoho.

V novinách, které komentovaly projednávaný zákon, jsem si přečetl: „Kdo by se snad domníval, že zakotvení eutanazie či asistované sebevraždy v zákoně může odstartovat neetický byznys se smrtí, mýlil by se.“ Ale praxe je jiná. V Holandsku, které je průkopníkem, už jsou mnohem dále. Zákony se stále posunují. Rodiče mohou vyžádat eutanázii pro své nevyléčitelně nemocné dítě. Byly tak už legálně zavražděny desítky dětí. Důvodem pro žádost o eutanazii je i neuspokojivý psychický stav. V současné době se v Holandsku aktivisté snaží prosadit zákon, který by umožňoval eutanazii zdravým osobám starším 70 let, pokud se cítí unavené životem.

Toto je kultura smrti. A aby toho nebylo málo, pokud se na této kultuře nechcete podílet, můžete přijít o práci. Takových lékařů a zdravotních sester už byly stovky a to především v USA a západní Evropě. V takové době žijeme. A teď se projednává zákon o eutanázii a asistované sebevraždě i u nás. Pokud se jednou ty dveře trochu otevřou, posunuje se to stále dále a dále. Dnešnímu člověku totiž chybí objektivní etické mantinely. Jako v pohádce o Smolíčkovi pacholíčkovi. Pouze dva prstíčky chtějí jeskyňky strčit dovnitř. A než se nadáme, jsou tu se vším všudy.

 

A tak se ptáme, co k těmto tématům říká Bible? Jaký postoj máme zaujmout my křesťané. Dovolte tedy několik myšlenek. Ta první je ta, kterou jsme začali a to je příkaz NEZABIJEŠ! A nejde o to, že se to objevuje jen v desateru. Tento příkaz se v Bibli objevuje opakovaně jak ve starém, tak v novém zákoně. Ale i to si musíme nadefinovat, protože dle Bible to znamená, že je zakázáno připravit o život nevinného člověka, který si nezaslouží smrt. Jinými slovy, Bible nevylučuje trest smrti, zabití ve válce či při ochraně života či majetku před násilníkem.

Samozřejmě Bible ke stejnému tématu používá i jiné termíny. Mezi nejrozšířenější patří fráze „neproliješ nevinnou krev“. 19 krát se v Bibli opakuje příkaz, abychom očistili zemi od prolití nevinné krve.

To druhé, co bych chtěl zmínit je připomenutí toho, kdo je člověk. Lidský život se totiž dle Bible liší od ostatního života. Podle Bible není člověk jen vyspělejší zvíře, ale je bytostí, kterou Bůh stvořil ke svému obrazu. A Bůh nás stvořil jako věčné bytosti, věčně máme být Božím obrazem. Náš život je Božím darem a Bůh je ten, kdo o něm rozhoduje. Bůh člověku svěřil autoritu nad životem všech ostatních živých bytostí. Ale autoritu nad životem člověka si až na výjimky ponechal ve své moci.

Bible dosvědčuje, že On rozhoduje o tom, kdy na tento svět přijdeme a kdy z něj odejdeme. Vidíme to v Bible opakovaně, dovolte jeden z citátů: „Hospodin usmrcuje i obživuje, do podsvětí přivádí a vyvádí též odtud.“ (1 Samuel 2,6) On je svrchovaný v tom, kdy na svět přicházíme a kdy z něj také odcházíme.

Další oblast, které se musíme dotknout, je otázka utrpení. To je na několik kázání, ale alespoň stručně. Bez jakékoli pochyby souhlasím, že jsou lidé, kteří hrozně trpí. Utrpení je velké břemeno, které neseme. Na druhé straně jsem se setkal s těmi, kteří to utrpení nějak překonali či překonávají. Mám na mysli jednu ochrnutou osobou, která chtěla umřít. Kdyby ji v té době nabídli eutanázii, určitě by nadšeně souhlasila. Ale něco se změnilo, Pán Bůh se dotkl jejího života a ona teď žije radostný a šťastný život, přestože se ze zdravotního hlediska téměř nic nezměnilo. Z Bible vidíme, že utrpení může být někdy cesta a Pán Bůh může z utrpení vybudovat něco dobrého. Největším příkladem je samozřejmě utrpení Krista. Z velkého utrpení vzešlo odpuštění našich hříchu a záchrana člověka.

Pro nás křesťany je ale zásadní, že si uvědomujeme, že je tady Pán Bůh, který přesně ví, co se děje. Ano, my často nevíme. My nevíme, proč někdo musí dlouze trpět, nevíme, proč někdo odchází na věčnost mladý, nevíme mnoho věcí. Ale víme a věříme, že On ví a to je naší nadějí. Tím základním principem je, že utrpení není nikdy tak hrozné, aby ospravedlnilo neposlušnost vůči Pánu Bohu v tom, že by si člověk vzal život nebo si ho nechal vzít.

A také víme, že pro nás připravil věčnost. A právě utrpení může být cesta, která přivede člověka k Bohu a zachrání ho nebo jeho blízké pro věčnost. Tady bychom mohli dávat spoustu příkladů. A právě proto byla církev vždy církví modlitby za trpící. Prosím, modleme se za ty, kdo trpí, aby je Pán Bůh přes to utrpení přenesl a ve svém čase vzal domů. Neuvěřme tomu, že usmrcení je projevem milosrdenství a soucitu. Projevem milosrdenství a soucitu je zápas o nemocné a umírající a péče o ně.

Dovolte, že tu poslední část věnuji jednomu důležitému biblickému textu. Jsou to závěrečná slova Mojžíše před jeho smrtí a před tím, než Izraelci vešli do zaslíbené země. Mojžíš řekl: „Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Na něm závisí tvůj život a délka tvých dnů, abys mohl sídlit v zemi, o které přísahal Hospodin tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá.“ (5. Mojž. 30,19-20)

Mojžíš tady říká: Vyvol si život. A tím nám jasně ukazuje, že Bůh se vždy pojí s životem a ďábel je ten, kdo přivedl do světa smrt. Vybírání mezi životem a smrtí je vybírání mezi dobrem a zlem. Pá Bůh nás volá, abychom odmítli kulturu smrti. A to se projevuje v oblastech potratů, eutanázie, sebevražd i nesmyslných mocenských válek či jiných násilnických projevů. Dnes je populární nosit na oblečení lebky. Proč je kultura smrti tak přitažlivá. Proč je dokonce módním trendem lebka? Protože tento svět je duchovní bojiště a jde tu o víc.

Mojžíš říká: „Vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo.“ Když si vyvolíme tu Boží kulturu života, tak je tady budoucnost pro nás i pro naše děti. Kultura smrti se sama zničí a zničí i člověka. Ale jde tady o víc než o pozemský život. Jde o věčný život. Vyvolte si život. Ježíš sám říká: „Já jsem ta cesta pravda i život.“ (Jan 14,6) Vyvolte si život, znamená, vyvolte si Krista a život pro Něj. Pak budete žít. Pak je tady naděje i pro vaše potomstvo. Přečteme ten Mojžíšův text ještě jednou: „Vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Na něm závisí tvůj život a délka tvých dnů, abys mohl sídlit v zemi, o které přísahal Hospodin tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá.“ Když vyvolíte život, tedy Krista, budete duchovně živi a budete milovat Hospodina. A co udělá On? On vám dá zemi. Jakou zemi má pro nás? Tu novou zemi, kterou učiní, až tahle ta skončí. Má pro nás věčný život, pro který nás stvořil. Vše záleží na naší volbě. Volme Krista a volme život i ve všech dalších oblastech našeho života. Amen.

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář