Michal Klus - Je psáno...

Asi několik textů je možných:
Jan 1:4  V něm život byl, a život byl světlo lidí.
1 Janův 5:11  A totoť jest svědectví to, že život věčný dal nám Bůh, a ten život v Synu jeho jest.

Dobrý den pane Klus. Moje sestřenka v neděli nechala pokřtít svého syna. A právě když farář citoval texty z Bible tak mě tam velice nadechl jeden citát který hledám po internetu a nemohu ho najít. Bylo to něco o životě,život je život musíme ho žít nebo tak nějak a něco ještě o tom tak jestli by jste nevěděl text toho citátu jau vím že jsem Vám tam toho moc nenapsal ale bohužel už si skoro nic nepamatuji. Předem moc děkuji za odpověď :)

Dobrý den, omlouvám se za pomalou reakci a posílám odpověď kolegy.

Srdečně zdravím,
žel také si to s ničím nespojuji,
přečetl jsem jediný text - Mt 28,18-20, další věci týkající se života asi nejbližší bylo, že to nejlepší, co můžeme udělat je vložit se do Božích rukou, Bůh má nejlepší plán pro nás život, život v hojnosti (plnosti) dává Ježíš Kristus (J 10)... ale nic, co by bylo přímým citátem Písma a vzpomínaná slova si teď už s ničím nespojuji,
EM

dobry den,reaguji na vaše kázaní o křtu.
je pravda Pane Klus že v bibli se o křtu dětí nepíše ale věřím že máme rozum na to aby jsme pochopily že se tam říká,,, kdo uvěří a dá se pokřtít bude spasen.
ne naopak.jak může miminko nebo malí dítě který tomu nerozumí uvěřit pokud tomu aktu křtu nerozumí?sám říkate jsme spaseni skrze víru.Pokud by to dítě zemřelo věřím že Bůh nedopustí aby šlo do pekla očistí ho a vezme si ho k sobě.a musíme se stát dětmi myslím znamená být tak úpřimný jako oni.nechte přicházet děti ke mně nebot takovým patří království.Nikde se nepíše o křtění dětí v bibli a nepíše se ani o tom že je nemáme křtít myslím proto aby jsme nějdřív uvěřily a pak se daly pokřtít s toho vyplíva že je nemáme křtít ale vedli je k Bohu Ježíši naučily je.. Mu důvěřovat ukazovaly jak je dobrý, aby jednoho dne oni mohly svůj život vydat Ježíši.To je náš úkol.vést je ukazovaly jeho dobrotu říkaly jim že jen v něm Ježíši je spasení aby se oni mohly svobodně rozhodnout.ano křest je potvrzení vírou.je hodně lidí se necháva sebe i děti pokřtít ze strachu aby nešly do pekla a řeknou cokoli jen aby byli pokřtění ale jejich srdce je daleko od něho.jak se píše v bibli,, tento lid mě ctí rty ale jejich srdce je daleko.Je důležité mít vztah s Ježíšem né takhle to dělala moje maminka nebo dědeček atd tak to dělám taky tak.říkat lidem i druhou stranu mince kdo věří není souzen kdo nevěří je již odsouzen.Tak je tohle k tomu Pán vám žehnej.Marian

Zdravím Vás Mariane,
určitě spolu v mnohých věcech budeme souhlasit. Rozhodně souhlasím s tím, že základní je vztah s Ježíšem a ne jen nějaké rituály. Je jasné, že na křest mají lidé různé názory a různě chápou Bibli. Dovolte jen kratičkou reflexi k tomu, co jste napsal. Chtěl bych zmínit jen dvě věci. Dovolil bych si Vás jemně povzbudit k větší opatrnosti v nakládání s biblickým textem. Citujete text, který hovoří, že „kdo uvěří a dá se pokřtít bude spasen“. Ano, naprosto souhlasím, tak to říká Bible. Ale pozor, Bible neříká, že „kdo uvěří a PAK se dá pokřtít bude spasen.“ To jste si tam přidal. Pozor na to! A bez toho slůvka PAK, není vůbec jisté, že tady je zmíněno nějaké pořadí. Může být a nemusí. A ze zbytku Bible jsem já přesvědčen, že tady není řeč o časové posloupnosti. Mohu říct dětem: „Kdo mi nakreslí obrázek a napíše báseň, dostane odměnu.“ V této větě není řečeno, že jedno musí přijít dříve než druhé. Na pořadí nezáleží. Stejně tak i ve zmiňovaném verši není řečeno, že jedno musí předcházet druhé. A potom bych se ještě vyjádřil k té víře. Dle mne je spasení milost, kterou si ničím nemůžeme zasloužit. A dle mne je víra nezávislá na našem intelektu. Jinými slovy, jsem přesvědčen, že milost víry mohou obdržet i nemluvňata nebo třeba postiženi lidé. Jsem tedy přesvědčen, že spasení je pouze z víry. A jsem přesvědčen, že i nemluvně může věřit, i když to intelektuálně nechápe. Víra je totiž něco, co tvoří Bůh ze své milosti v srdci člověka. A potom je samozřejmě třeba to dítě vést, aby tak jak se rozvíjí jeho intelekt, tak aby se rozvíjelo i jeho či její poznání Boha a vydání Bohu. Tolik mých poznámek. Jsem vděčný za reakci a za to, že studujete Písmo. To je moc důležité. Přeji Vám do toho hojnost Boží milosti a růst v poznání Pána Ježíše Krista.

Dobrý den
Dovolte zareagovat na "časovou posloupnost", protože si myslím,že to je klíčový bod střetu ...
- příklad s obrázkem a básní je podle mne v případě křtu nesprávně použit. Je přece jedno jak to namalujeme a napíšeme. Z Bible ale vidím určitou časovou posloupnost, takže bych spíše řekl "postavím u domu stěnu a střechu" tady to prostě otočit nelze (protože tady to jedno není) , pokud nechceme střechu stavět jak školu v Kocourkově :)
- To že tam není slůvko "PAK" na významu věty "kdo uvěří a dá se pokřtít bude spasen..." nic nemění (ale nejsem vystudovaný češtinář)
- Sk 8,36-37 Jak pokračovali v cestě, přišli k jakési vodě. Eunuch řekl: „Hle, voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ Filip řekl: „Jestliže věříš z celého srdce, je to dovoleno.“ Odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“ -- Jinými slovy pokud nevěříš, tak nemáš být pokřtěn. Já nevím, mně to zde zní hodně jasně a zřetelně.
- Sk 13,24 - super, takže:
..Mt3,5-6 souvislost s vyznáváním hříchu=pokáním (mohli bychom dnes říct "se znovuzrozením"?)
... Mt 3,7-8 k tomu pár otázek: Není pokání... není křtu? Jan je poslal do háje... Nejen pokaní, ale i ovoce pokání? (z kontextu mi vyplývá, že pro křest chtěl Jan vidět ovoce pokání)

Díval jsem se i na Vaše reakce níže, a moc se omlouvám co teď napíšu. Myslím, že nemluvíte pravdu.
Cituji Vás: "Křest je pro ty, kdo na zvěstované slovo zareagují. (Skutky 2). Takže zvěstování je jistě prvotní úkol. Musí být. Nikdy nekřtíme nikoho proti jeho vůli...."
1) První věta je v podstatě to co já, Marián i Jarda obhajujeme. Takže NEJPRVE musí na zvěstované slovo zareagovat, což nemluvňata NEDĚLAJÍ.
2) To, že SCEAV nikdy nikoho nekřtí proti jeho vůli je lež. Ta nemluvňata vyjádřila svou vůli být pokřtěna? Kolik z nich se rozhodlo vejít úzkou branou a jít úzkou cestou? Kolik se jich naopak rozhodne jít cestou zatracení?

Osobně jsem názoru, že křtít by se měl kdokoliv kdo učiní pokání a rozhodnutí "jít za Ježíšem" bez ohledu na věk ... tudíž i děti (které to ale vědomě učiní) Křest by měl následovat ihned nebo co nejdříve za tímto osobním rozhodnutím...

Přeji pěkný den a ještě jednou se omlouvám, pokud jsem něco nenapsal s dostatkem bratrské lásky.
Provokater Arko

Zdravím Arka a dík za komentář. Můj bod u časové posloupnosti je ten, že nevíme, zda je zde věta typu "obrázek a báseň" nebo typu "stěna a střecha". To prostě z tohoto textu nelze vyčíst. Obojí je možné a nelze exkluzivně tvrdit jedno. Gramatika tam nepustí. Takže argumentovat zde časovou posloupností je dle mne vnášení něčeho do tohoto textu. A to určitě nikdo z nás nechce. Tím jsem si jist.
A k tomu zbytku ... , omlouvám se, ale nebudu na to reagovat. Já tomu prostě nejsem ochoten obětovat čas,nepokládám to za prioritu. Jak jsem napsal jinde, pokud chcete, určitě si na internetu najdete spoustu dobrých argumentů o křtu děti, nad kterými můžete uvažovat. Já to v této chvíli nepovažuji za prioritní. Jsem rád, že ve Vás mám bratra v Kristu, žehnám Vám. Jsem nadšený z Vašeho zájmu o studium Písma a jeho pravd a přeji Vám, aby si to Pán použil ještě k požehnání mnohých.
Omluvu přijímám. :) Minimálně tedy za to nařknutí za lži. :) Přeji Vám hodně moudrosti k dětem, a hlavně k Nikolasovi. Přeji Vám hodně moudrosti k poznávání, co je proti jeho vůli a co ne. :)
Snad to kafe jednou vyjde. :)

díky za odpověď
Kafe je dobrý nápad

Navrhoval bych přidat ještě třetí možnost, která přímo vyplývá z textu Mk 16,16 - Kdo uvěří a pokřtí se - tedy:
KŘEST VĚŘÍCÍCH - bez ohledu na to, kolik je jim let. Ř 10,10 učí o vyznání úst ke spasení. Těžko to vyžadovat od nemluvňat - i když příklad Davida z 22 je zajímavý, ale to bychom analogicky podle Ga 1,15 mohli říct, že apoštol Pavel byl apoštolem ještě před svým narozením, ačkoliv víme, že to tak nebylo a následující verše to také ukazují.

Zdraví Jardo a děkuji za reakci. No to, o čem píšeš, je právě ten žhavý brambor, o kterém jsem se snažil mluvit. Snažil jsem se ukázat, že Nový zákon většinou prezentuje křest ke spasení, ne křest po spasení. A ta analogie z listu Galatským přece jen podle mne neexistuje. Pavel byl sice vyvolen za apoštola, ale stal se jim mnohem později. Ale křest není jen vyvolení, razítko na to, že někdo uvěří. Věřím na základě Bible, že křest samotný zachraňuje. (1Petr 3:21)Ale možná jsem nepochopil, co jste tou analogií myslel. Přeji hodně radosti z Božího působení ve vašem životě.

Pokoj vám a milost, Michale.
Jestli tomu dobře rozumím, tak to znamená, že stačí být pokřtěn vodou a jsem zachráněn?
Mohl byste mi, Michale, prosím, vypsat alespoň několik textů z Písma, které tak jasně prezentují skutečnost křtu KE spasení a nikoliv křtu PO spasení? Slovo křest a křtít je v Novém zákoně více než 80x takže 10-15 jasných míst (což zdaleka není většina, o níž píšete) jistě nebude problémem.
Také je velmi zajímavé, že kromě apoštola Pavla nemáme v Písmu ani jedinou zmínku o spasení (tedy křtu) všech ostatních apoštolů. Je zvláštní, že o tak zásadní věci v životech vyvolených služebníků Kristových Písmo mlčí.
A pokud tedy samotný křest zachraňuje, pak je smutné a skoro zmatené, že Pán poslal Pavla kázat evangelium a nikoliv křtít (1 K 1,17). Ostatně apoštolové měli také na prvním místě kázat evangelium všemu stvoření, že (Mk 16,15). Nedávalo by větší smysl, kdyby je Pán poslal především křtít a teprve potom činit učedníky (Mt 28,18-20)/konfirmovat pokřtěné?
Ještě bych měl jednu otázku - o jakém křtu mluví 1 Pt 3,21? Jedná se o křest Janův (Sk 19,3), nebo zvláštní křest Ježíšův (Lk 12,50), nebo jde o křest ve jméno Ježíše (Sk 19,5), nebo je to křest ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého (Mt 28,19), nebo je to křest Duchem Svatým (1 K 12,13), nebo je to křest ohněm (Lk 3,16) - a nebo je to úplně jedno?
Děkuji za trpělivost se mnou a přeji pěkné prožití adventu v Boží blízkosti.

Vážený bratře Jardo,

hned na začátku chci poděkovat za přání pokoje a milosti. Jak moc to potřebujeme. Děkuji. I já Vám přeji tyto dary Boži dobroty v plnosti.
A teď už ke křtu. Samozřejmě je jasné, že křest vodou není pojistkou věčného života. Na druhé straně, křest je Božím nástrojem (používá se termín „prostředek milosti“), který On svrchovaně používá k záchraně člověka pro věčnost.
Potom tady byla ta výzva, abych vypsal „jasná“ místa. Kdyby ta místa byla tak „jasná“ jak je chcete, tak byste měl na křest úplně stejný pohled jako já. Já bych se zeptal spíše naopak, je nějaký text, který by to jednoznačně vylučoval? Právě když porovnáváme ty různé popsané situace a když sledujeme, jak Písmo svědčí o křtu, tak se mi jeví jako přímější exegeze právě tato. Takže znovu, nejde mi primárně o to, že některé texty to ukazují, ale že celistvé učení o křtu na to ukazuje. Přesto některé texty více než druhé. Takže tady je požadovaný příklad: Matouš 28:19; Marek 16:16; Skutky 2:38, 8:35-36, 13:24; 16:33-34, 22:16; Římanům 6:3-4; Galatským 3:26-27; Koloskýn 2:21; 1Petr 3:21. (Jinak to slůvko „většinou“ tam nepatřilo, to je chybně. Mělo to tedy znít: Snažil jsem se ukázat, že Nový zákon většinou prezentuje křest ke spasení, ne křest po spasení.)
A teď ke křtu apoštolů. Myslím si, že je zase zásadní připomenout si, co dává křtu smysl. Je to Ježíš, Bůh. Skrze křest je vírou v našich životech zpřítomněn Ježíš Kristus. Ale učedníci měli mnohem více. Jak to popsal Jan: „Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života.“ (1Jan 1:1) Být s vtěleným Ježíšem Kristem je mnohem více než být v Něj pokřtěn a vůbec bych se nedivil, kdyby učedníci ani pokřtěni nebyli. Oni byli pokřtěni už samotnou Kristovou fyzickou přítomností. Pavel nebyl. A ještě něco je tu jinak – letnice. Oni je zažili, Pavel ne, my taky ne.
Myslím, že není ani smutné ani zmatené, že Ježíš posílá učedníky i nás, abychom kázali. Vždyť víra je ze zvěstování. Křest je pro ty, kdo na zvěstované slovo zareagují. (Skutky 2). Takže zvěstování je jistě prvotní úkol. Musí být. Nikdy nekřtíme nikoho proti jeho vůli. A právě v textu, který zmiňujete, není pořadí činit učedníky a potom křtít. (Matouš 28) Právě tam je výzva, abychom činili učedníky a potom tam jsou tři slovesa popisující, jak to dělat: tím, že za nimi půjdeme; tím, že je budeme křtít; tím, že je budeme učit (tak je to gramaticky správně a třeba kralický překlad to tak vystihuje).
A teď k té poslední otázce a tedy, o čem je řeč u 1Petra 3:21 (To je předobraz křtu, který nyní zachraňuje vás.) Pokusím se hledat odpověď vylučovací metodou. Nemyslím si, že jde o křest Janův. Ten je církvi označen za historický a překonaný (samozřejmě hrál svoji roli v dané době). Myslím, že Ježíšův křest krví či utrpením můžeme také vyloučit, považuji jej za specifický jen pro Něj, pro Vykupitele. Dle mého přesvědčení všechny ostatní texty, které uvádíte, hovoří o jednom a tomtéž křesťanském křtu.Vybavuje se mi ještě jedno použití křtu a je možné že i ten text z Lukáše 3:16 na něj odkazuje. Jde o letnice, o kterých Ježíš říká, že jsou křtem (Skutky 1:5). Nicméně letnice na základě Písma chápu jako jedinečnou a neopakovatelnou událost.
Děkuji za dotazy, snad jsem alespoň trochu srozumitelně prezentoval své chápání Písma. Také já přeji požehnaný zbytek adventu a hodně radosti z kladení si otázek a z hledání odpovědí. To je zásadní a celoživotní úkol nás všech a věřím, že nás v tom Boží Duch bude vést!
Michal

Tak použil jsem tam speciální znak - proškrknuté slovo a to se nezobrazilo, takže ještě drobná oprava. Má to být takto: (Jinak to slůvko „většinou“ tam nepatřilo, to je chybně. Mělo to tedy znít: Snažil jsem se ukázat, že Nový zákon prezentuje křest ke spasení, ne křest po spasení.)