Jdi na obsah Jdi na menu
 


Duchovní růst 3 – Služba po vzoru Kristově

19. 10. 2009

Audio záznam naleznete zde.  


Toto kázání je součástí série Duchovní růst.

Kázání "Duchovní růst 1 - Blízkost s Bohem" naleznete zde.
Kázání "Duchovní růst 2 - Stálá obrana" naleznete zde.
Kázání "Duchovní růst 4 - Budování zdravých vztahů" naleznete zde.

Můj původní plán byl, abych ještě do Adventu stihnul dokončit sérii kázání o duchovním růstu. Na druhé straně si uvědomuji, že všichni teď žijeme odchodem pastora Pavla a tak bych se rád vrátil i k němu. Bylo by zajímavé zeptat se vás, jak byste jedním slovem charakterizovali farářskou službu pastora Pavla. Každý člověk má od Pána nějaké dary a ty ovlivňují i tu farářskou službu. A tak lze třeba říct, že někdo je především teolog, jiný spíše učitel, kazatel, evangelista, rádce, pastýř, vůdce, povzbuzovač, organizátor, služebník, motivátor či podobně. Když já přemýšlím o pastoru Pavlovi, tak to co mi vyvstane na mysli je slovo služebník.

 A právě o službě bychom dnes měli mluvit. Už jsme mluvili o tom, že abychom duchovně rostli, musíme pěstovat blízkost s Bohem a musíme se stále chránit před hříchem. Tím třetím, k čemu nás volá Boží slovo, abychom rostli v naší víře, je právě budování postoje služebníka. Prostě musíme být připraveni v pokoře se ponížit a sloužit druhým bratřím, sestrám, bližním.

 Tím největším příkladem nám samozřejmě není pastor Pavel, ale sám Ježíš Kristus a tak si přečteme velice známý biblický text o Pánu Ježíši. Tento text sice patří do postního období, ale jsem si jist, že vůbec nezaškodí, když si ho přečteme i dnes.

 

 Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce.Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil,Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází,odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se;pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán.Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: "Pane, ty mi chceš mýt nohy?" Ježíš odpověděl: "Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš."Petr mu řekl: "Nikdy mi nebudeš mýt nohy!" Ježíš odpověděl: "Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl."Řekl mu Šimon Petr: "Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!" Ježíš mu řekl: "Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni." Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čistí.Když jim umyl nohy, oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: "Chápete, co jsem vám učinil? Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat.Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte. (Jan 13:1-17)

 Myslím, že tento text snad nejjasněji ukazuje Ježíše jako služebníka. Ježíš tady navíc opakovaně podotýká, že máme následovat Jeho příkladu a sloužit jeden druhému. A připomínám, že zde není řeč obecně o službě Bohu, ale konkrétně o vzájemné službě mezi křesťany. Samozřejmě, i to je služba Bohu. Máme si tedy vzájemně sloužit tak, jako nám sloužil Kristus. V některých církvích berou tento text doslovně a mají v rámci bohoslužeb obřad, kde si myjí nohy. V naší církvi jsme přesvědčeni, že tady nejde o nějaký konkrétní rituál, ale o to, že si máme vzájemně jako bratři a sestry sloužit. Jak má ta naše služba vypadat? Podívejme se na tři charakteristické znaky takovéto služby, které vidíme v tomto textu u Ježíše.

 

1.znak: Služba musí vycházet z lásky

 První verš čtené kapitoly nám ukazuje hlavní motivaci Kristovy služby. Byla to láska. Čteme: „Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce.“ (v.1) Ježíš šel a myl nohy učedníkům, protože je miloval. Ježíš šel a zemřel na dřevě kříže za své učeníky, ale také za mne a za tebe, za celý svět, protože nás miluje. Pokud má být naše služba po vzoru Kristově, musí být motivována láskou k Bohu, ale také láskou k bratru, sestře, bližnímu.

 A tak potřebuji mít rád bezdomovce, kterému dám najíst. Pokud to dělám, protože se ho chci rychle zbavit, tak to není služba po vzoru Kristově. Potřebuji mít rád svoje bratry a sestry, když po nich myji nádobí či uklízím kostel či sál. Pokud to dělám, jen protože musím, tak nesloužím po vzoru Kristově. Pokud zpívám v pěveckém sboru, jen protože rád zpívám, tak to není služba po vzoru Kristově. Takovou službou se to stane, pokud to budu dělat z lásky k lidem a k Bohu.

 Myslím si, že sloužit si v lásce můžeme i tím, že se vzájemně povzbuzujeme a napomínáme. U povzbuzování a děkování je to asi docela jasné. Jeden náš sborovník mi řekl, jak mu je líto, že pastorovi Pavlovi nijak výrazně neděkoval a nepovzbuzoval ho.  A tak povzbuzujme jeden druhého k dobrému.

 Ale i pokud někoho napomenu nebo zkritizuji v lásce s touhou tomu člověku pomoci, tak to také může být služba po vzoru Kristově. Boží slovo mluví o daru rozpoznáváni. Někdy jsme slepí ke svým hříchům a i láskyplná kritika je ve sboru moc důležitá.

 Pastor Pavel byl pro mne příkladem člověka, který uměl mít rád. Charakterizovala to jeho vřelost, jeho přátelské objetí, poplácání po ramenou. Jeho služba potom z takovéto lásky vycházela.

 A co my? Zamysleme se nad tím, co děláme pro ostatní bratry a sestry ve sboru. Pokud náhodou zjistíte, že vás nenapadá nic, co byste pro ně dělali, tak se prosím modlete, aby vám Pán ukázal, jak můžete sloužit. Případně navštivte mne a můžeme se spolu za to modlit. Vy ostatní si položte otázku. Když v tomto sboru nějak sloužím, dělám to s láskou k lidem? Pokud ne, pak nesloužíte po vzoru Kristově.

2.znak: Služba musí vycházet z pokory

 Pokud chceme sloužit po vzoru Kristově, nestačí když je motivaci láska. Naše činy musí vycházet z pokory. Podívejme se, co vidíme v našem textu. O Ježíši čteme: „Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází,...“ (v.3) Z tohoto verše bez jakýchkoli pochyb vidíme, že Ježíš si je plně vědom svého božství a přesto se chová jak nejposlednější služebník. On to nakonec říká i učedníkům: „Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat.“ (v.14)

 Ježíš je Pán pánů a Král králů. Je Spasitel, který si je vědom toho, že už za několik hodin prožije strašná muka smrti za celé lidstvo. A v této situaci se takto pokořil. Vzal roli toho nejobyčejnějšího otroka a myje učedníkům nohy. Petrovi to bylo trapné. Nejprve se Petr Ježíše ptá, zda to skutečně myslí vážně a když to Ježíš potvrdí tak Petr říká: "Nikdy mi nebudeš mýt nohy!" (v.8) Když mu Ježíš řekne, že jde o věčnost, Petr souhlasí.

 To samotné mytí je totiž pouze stínem skutečností, kterou je Kristovo obmytí našich vin. Pokora, kterou Ježíš prokázal při mytí nohou je jen náznak pokory, kterou musel prokázal při tom, když se stal člověkem, když si nechal vysmívat, když se nechal křižovat. Pokorně sloužil druhým až do konce.

 Pavel tu pokoru pravidelně připomíná ve svých listech. Sboru ve Filipech o Ježíši napsal: „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.“ (Filipským 2:5-8)

 My máme napodobovat Krista. My máme v pokoře sloužit jeden druhému. Kde se ta pokora má projevit? V tom, že pro druhého udělám něco, co ode mne nečeká. Ale třeba i v tom, že udělám něco, čeho si nikdo nevšimne a co nebude oceněno. Ježíš si také mohl říct, že je tady především proto, aby zemřel na kříží a tak se nebude takovými drobnostmi zahazovat. To přece mohli dělat jiní. Ale On se pokořil a dělal to, co normálně dělali otroci.

 Dejme si pozor na opačnou mentalitu. Dejme si pozor, abychom si nevybírali jen tu službu, které si myslíme, že jsme hodni a která je vidět.

 Ve sboru, kde jsem chodil při své studiu v USA byl jeden kardiochirurg, který chystal každou neděli židle. Mohl dělat mnoho jiných věcí. Byl to velmi moudrý člověk. Ale takto v pokoře sloužil. Pastor Pavel taky mohl říci, že on má jinou službu, přesto jsme ho nezřídka viděli v montérkách na brigádě na Hutníku. Pro mnohé by to byla příliš špinavá práce. Ať to udělá někdo jiný. Ale náš pastor Pavel byl příkladem pokorného služebníka, který šel bez řečí.

 Kristus říká, že máme sloužit po Jeho vzoru. On sloužil s pokorou. Pokud chcete být poslušní Kristu, pak se potřebujeme pokořit a vzájemně si sloužit. Dívejte se kolem sebe, určitě uvidíte spoustu příležitostí.

 

 

3.znak: Služba musí vycházet z poslušnosti

 To je ten poslední znak služby po vzoru Ježíše Krista. Ježíš často opakuje, že vše, co dělá, má základ ve vůli Jeho nebeského Otce. O svém vztahu poslušnosti Ježíš řekl: „Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci. A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co tedy mluví, mluvím tak, jak mi pověděl Otec." (Jan 12:49-50) Ježíš, sám Bůh, slouží tak, jak chce jeho Otec. O co víc musí i naše služba být charakterizována poslušností našemu Bohu.

 Připomíná nám to i sám Ježíš v tom čteném textu. Ježíš říká: „Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte. (v.13-17)

 I my nazýváme Ježíše Krista i Boha Otce Pánem. Ten název ukazuje na to, že chceme poslouchat. A pokud chceme sloužit po vzoru Kristově, pak musíme sloužit v poslušnosti našemu Bohu. Ježíš připomíná, že to, že šel umývat nohy učedníkům je příklad toho, jak si máme sloužit. A končí tou větou, že šťastný je ten, kdo to nejen ví, ale kdo to činí.

 Činíme to, co po nás Pán chce? Jsme Mu poslušní? Je náš život a naše služba charakteristická poslušnosti našemu Pánu? Děláme to, k čemu nás ve svém Slově volá nebo si žijeme po svém? Zaujal mne jeden citát Tomáše Kempenského, německého mystika a současníka Jana Husa. Ten o poslušnosti řekl: „Okamžitá poslušnost je jedinou poslušností, která existuje. Odložená poslušnost je neposlušnost. Kdokoli se snaží vyvléct z poslušnosti, vyvléká se z milosti.“

 Myslím, že je tady hodně pravdy. Když svým dětem řeknu ať si uklidí hračky, tak jim je jasné, že to mají dělat hned. Ne za dvě hodiny, ne o den později. Pokud neuklízí hned jde o neposlušnost. Stejně je to s námi. Nemůžeme Pánu říct, že od zítřka Jej už budeme poslouchat. Nemůžeme Pánu říct, že od příštího měsíce pomůžeme sousedce. Nemůžeme říct, že po Novém roce odpustím svému švagrovi. K poslušnosti a k poslušné službě jsme voláni hned.

 

 Pokud chceme duchovně růst, potřebujeme sloužit po vzoru Kristově. A sloužit po vzoru Kristově znamená sloužit s láskou, pokorou a poslušností. Jak vypadá moje služba? Nevolá mne dnes Pán, abych něco změnil? Přijďme k Pánu v pokání, vyznejme svá selhání a přijměme odpuštění a novou sílu být služebníky po vzoru Kristově.

 V jedněch Londýnských novinách se objevil citát: „Většina lidí chce sloužit Bohu – ale pouze v pozici poradce.“ Přátelé, nechtějme Bohu jen radit, co má dělat. Staňme se milujícími, pokornými a poslušnými služebníky po vzoru Kristově a budeme požehnáni víc, než si dokážeme představit.

Audio záznam naleznete zde.  

Toto kázání je součástí série Duchovní růst.

Kázání "Duchovní růst 1 - Blízkost s Bohem" naleznete zde.
Kázání "Duchovní růst 2 - Stálá obrana" naleznete zde.
Kázání "Duchovní růst 4 - Budování zdravých vztahů" naleznete zde.


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

KAZANI-

(KRYSTYNKOVA, 18. 11. 2009 18:47)

JE FAJN TEN CIKLUS NA URČITE TEMA KAZANI...JAK VIDĚT ŽE JE TAKY VŽDY MIT -PAUZU-NA TO CO SE DĚJE PRAVĚ/TED/V TOM KAZANI TO HEZKY ZAZNĚLO---NEVŽDY ALE TO JE MOŽNE A UDĚLA TO I ZMATEK---
JA SE V TIM ALE UPLNĚ KOCHAM---VIDIM TŘEBA RAHOT ZE STŘEHY A PARTU ODVAŽNYH Z NOSITKAMA A JEŽIŠ SUPER-ZMĚNIL TEMA A HOTOVO- NEMOCNY ODHAZI MEZI TŘESOUCIMI BRADY ŽIDKY-UF TO JE NĚCO-
MOC MILUJI BEJT MIDRAŠ NA STARE FAŘE JSME Z MLADYMA SI TOHOTO UŽILI A VŽDY SE ŽIVĚ DISKUTOVALO I KONALO........STAČI DIKY ZA VAS SALOM Edita