Jdi na obsah Jdi na menu
 


Duchovní růst 4 - Budování zdravých vztahů

24. 11. 2009

ObrazekAudio záznam naleznete zde.  

Toto kázání je součástí série Duchovní růst.

Kázání "Duchovní růst 1 - Blízkost s Bohem" naleznete zde.
Kázání "Duchovní růst 2 - Stálá obrana" naleznete zde.
Kázání "Duchovní růst 3 - Služba po vzoru Kristově" naleznete zde.


Milí bratři a sestry! Už jsme řekli, že dnes je poslední neděle církevního roku. A ta poslední neděli se říká neděle věčnosti. Dnes se máme povzbudit, abychom pamatovali, že jednou přijde konec. Nejen konec církevního roku, ale také konec našeho života a konec všeho časného. Máme si položit otázku, zda jsme připraveni na věčnost. Máme si položit otázku, zda jsou lidí z našeho okolí připraveni na věčnost. Takovéto otázky jsme si v posledních týdnech pokládali opakovaně.

Bylo by mnoho způsobů, jak mluvit o věčnosti. Ale já bych se chtěl opět vrátit k tomu tématu duchovního růstu křesťanů. Už jsem kdysi říkal a to znovu opakuji, že naše víra je buď posilována nebo upadá. A pokud chceme být připraveni na věčnost, tak potřebujeme, aby ta naše víra v našeho Milovaného Pána Spasitele Ježíše Krista rostla.

V těch kázáních o duchovním růstu už jsme se bavili o blízkosti s Bohem, o stále obraně před hříchem a o službě po vzoru Kristově. Dnes chci přidat čtvrté kázání. Tak, jak jsme to asi před rokem z našeho studia Bible definovali s presbytery, tou čtvrtou oblastí pro duchovní růst sboru i jednotlivci je budování zdravých vztahů. A já to dnes spojím i s tou pátou oblastí, která byla nazvána vzájemná vykazatelnost a která hovoří o tom, že máme nechat někomu pravidelně nahlédnout po pokličku naší víry.

 A právě o těchto rozměrech duchovního růstu hovoří i text, nad kterým chceme dnes přemýšlet.

 

Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný. Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův. (Židům 10:23-25)

 

 Podívejme se tedy společně na to, co zde pod vedením Ducha svatého zapsal pisatel listu Židům. Verše před naším textem hovoří o tom, proč a jak se člověk stává věřícím a náš text je tedy určen křesťanům. A začíná výzvou: „Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme.“ (v.1) O jakou naději jde? Jde o naději, že díky smrti Ježíše Krista nám budou odpuštěny hříchy a můžeme strávit věčnost s Ním. Slůvko naděje je vždy spojeno s věčností. Takže se tady dovídáme, že pokud chceme být připraveni na věčnost, máme se držet evangelia. A ještě je nám tady připomenuto, proč tomu můžeme věřit. Čteme: „protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný.“ Pán Bůh nám dává naději a my Mu můžeme věřit, protože tato naděje je neotřesitelná, protože Bůh je věrný.

Žijeme v době, kde nám mnoho lidí dává naději. Ale často je ta naděje falešná. Rodinám ve finančních problémech je nabízena naděje v možnosti rychlé půjčky. Ale často to vede jen k ještě větším problémům. Alkoholici dávají naděje svým rodinám, že už se nikdy neopijí, ale stejně do toho většinou spadnou znovu. Nejrůznější výrobky nám nabízí, že zázračně rychle zhubneme, ale přesto se to většině lidí nepovede. Tyto naděje se rozplynou jako pára nad hrncem. Ale Bůh je věrný! Proto je naše naděje neotřesitelná. Naděje věčnosti je jistotou, pokud ji my sami nepohrdneme.

 Následující slova našeho textu popisují, co se teda od těch, kdo mají takovou naději očekává. Takoví lidé mají mít ve sboru zájem jeden o druhého. Pokud mají mít o sebe zájem, musí mít zdravé vztahy. Když mluvíme o zdravých vztazích, tak bychom tady mohli mluvit o komunikaci, o potřebě odpuštění, o pokoře. Prostě celá škála důležitých věcí. Ale nejde zvládnout vše a tak se zamyslíme pouze nad tím, co říká ten dnešní text. A ten nám dává tři konkrétní rady.

 

1.rada: Povzbuzujme se k lásce a dobrým skutkům

 Milí bratři a sestry. Někdy žijeme v domnění, že pokud chceme mít ve sboru dobré vztahy, tak nesmíme být s nikým pohádaní. Ale to by bylo málo. V našem textu jsme vybízeni: “Povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům.“ (v.24) Máme se povzbuzovat konkrétně v lásce a ke konání dobra. Není tady řečeno, kdo má být objektem lásky. Určitě Bůh, určitě bratři a sestry v Kristu, určitě všichni lidé kolem nás včetně nepřátel. To víme z Božího slova. A k takové lásce se máme vzájemně povzbuzovat. A dále se máme povzbuzovat k činění dobrých skutků, k aktivitě podle Boží vůle.

 Takhle se projevuje, že máme zájem jeden o druhého, že máme zdravé vztahy. A z tohoto textu je jasné, že se tady nemyslí, aby povzbuzoval jenom pastor. Ani se tady nemyslí, že je řeč pouze o těch, kdo mají dar povzbuzování. Tento text říká, že toto je služba, kterou máme prokazovat jeden druhému. Samozřejmě není možné, aby ji všichni prokazovali všem. Přesto je důležité, abychom měli s některými křesťany bližší vztahy a aby o nás platilo, že se vzájemně povzbuzujeme k lásce a k dobrým činům?

 Proč je toto povzbuzování tak důležité? Vždyť by možná stačilo, kdyby se z kazatelny říkalo, že se máme mít rádi a činit dobré skutky. Je to důležité, protože Pán Bůh nás stvořil jako vztahové bytosti a když je za slovy zdravý vztah lásky, tak ta slova působí mnohem silněji.

 Dovolte jednu ilustraci. Možná jste už někdy v televizi viděli, jak se v USA dodávají noviny. Pošťák jede ulicí a noviny hází přímo na chodník před vchodové dveře. Jeden člověk vyprávěl, jak si jednou ráno šel pro své noviny a když odevřel dveře, viděl malého psa, který držel noviny v zubech a vrtěl ocasem. Položil je tomu muži k nohám a díval se na něj. Muže to potěšilo a dal tomu psovi nějaké jídlo. Druhý den ráno, když otevřel dveře, uviděl psa, který měl kolem sebe 8 balení novin, které nasnášel od sousedů. V tomto případě se to povzbuzení projevilo jinak, než se čekalo, ale stejně to ukazuje na to, co působí povzbuzení, ocenění, poděkování.

Ano Pán Bůh může působit jakkoli, klidně i nadpřirozeně. Přesto často působí skrze to, jak nás stvořil. A stvořil nás, abychom ve víře nebyli sami, ale abychom o sebe měli zájem, aby nám jeden na druhém záleželo, aby nám šlo o duchovní život našich bratrů a sester. A protože povzbuzování má zásadní vliv na náš duchovní život, tak říká: „Povzbuzujte se k lásce a k dobrým skutkům.“

 

2.rada: Nezanedbávejme společná shromáždění

 Potom v našem textu čteme druhou radu. To, že máme zájem jeden o druhého, to že máme zdravé vztahy se má projevovat také tím, že nezanedbáváme společná shromáždění. Dneska v době medií často slyším: „Já do kostela chodit nepotřebuji. Já si bohoslužby pěkně poslechnu v rádiu.“ Jenže církev není pouze o vyslechnutí kázání. Samozřejmě zvěst Božího slova je centrem našich bohoslužeb, ale není to všechno. Jak můžu mít zájem o druhé, když zůstanu doma? Jak je mohu povzbuzovat k lásce a k dobrým skutkům, když s nimi nikdy nejsem.

 Ta druhá rada je jasná a nepotřebuje dlouhého vysvětlování. Zní jasně: „Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku.“ (v.25) Všimněme si toho dodatku: „jak to někteří mají ve zvyku.“ Ono se z toho totiž stane zvyk. Lehce se z člověka stanou občasní návštěvníci. Člověk si na to zvykne. A za chvíli mu to ani nepřijde divné. A vrátit se zpět je často velmi těžké. Jedno děvče z dorostu mi říkalo, o své zkušenosti. Ta slečna ještě po konfirmaci několikrát přišla na dorost. Potom už chodila jenom občas, potom jakýsi čas nechodila. Říkala mi, že ji už bylo trapně přijít. Styděla se. Bylo tak těžké se vrátil. Ale někdo ji potkal a povzbudil a ona opět začala chodit. Je jednoduché začít zanedbávat společná shromáždění. Výmluvu si totiž vždy najdeme dobrou.

 Pokud patříte k těm, kdo jsou jen občasní návštěvníci, tak Vás volám, abyste učinili volbu. Chcete si žít po svém? Nebo chcete poslechnout Boží slovo? Boží slovo říká, ať nezanedbáváme společná shromáždění. Proč to říká? Protože jde o naději, kterou máme. Jde o věčnost. A pokud zanedbáváme společná shromáždění, je naše věčnost ohrožena, protože je ohrožena naše víra.

 

3.rada: Napomínejme se

A je tady třetí a poslední ráda: „Napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.“ (v.25) Já jsem zrovna před chvíli napomenul ty, kdo zanedbávají společná shromáždění. Ale když to řeknete z kazatelny, tak je to neosobní a chladné. Chladné to může být, i když to řeknete osobně. Například pokud přijdete za sousedem, který přestal chodit do shromáždění a řeknete mu, že pokud nezačne chodit do kostela, tak půjde do pekla. To je také chladné a není to napomenutí v lásce. Ale pokud přijdete za někým ze sboru a řeknete mu, že jste ho už měsíc neviděl ve shromáždění, že jste měl o něho obavy, zeptáte se, zda se něco nestalo a zda mu můžete nějak pomoct, zeptáte se, jak se za něj máte modlit, tak to vyzní úplně jinak, přestože to také je napomenutí.

Takto se máme napomínat. To, že máme o sebe zájem, se projeví i tím, že se napomeneme. A zase je tady nesmírně důležitá ta naše motivace. Nenapomínáme se, abychom druhé ubili, abychom jim ukázali, jak jsou špatní, ale napomínáme se, abychom si vzájemně pomohli, abychom byli jako Kristus. Je to, jako když rodiče napomínají děti. Rozumný rodič nenapomíná děti, aby je pořád ponižoval a ukazoval jim jejich nedostatky. Napomínání má význam pro pozitivní formování charakteru.  

Právě proto se máme vzájemně napomínat. A Pán Bůh nejlíp ví, proč je to pro nás tak důležité. A myslím, že jedním z důvodů, proč se máme vzájemně napomínat je i to, že se tím učíme pokoře. Přijmout s vděčností napomenutí, vyžaduje pokoru. A my tu pokoru tak moc potřebujeme. Já jsem jedno velmi konkrétní napomenutí přijal zrovna včera a uvědomil jsem si svoji chybu. A díky Boží milosti jsem za to napomenutí byl vděčný.

Milí bratři a sestry, jeden z rozměrů společenství je to, že se máme rádi natolik, že nedovolíme, aby někdo zůstával v hříchu. Místo toho jdeme a se vší láskou, kterou nám Pán Bůh dal, a s modlitbou o moudrost s daným člověkem promluvíme. A zase musím říct. To nikdy nezvládne pouze pastor. Ani kdyby nás tady bylo pět. To musí být naše vzájemná služba.

Mluvili jsme o tom, že máme mít zájem jeden o druhého. To nejde na bohoslužbách. A právě proto připomínáme význam malých skupinek, biblických hodin. Protože tam je toho prostoru více. I dnes Vás znovu povzbuzuji, abyste přicházeli i na jiné setkání než jsou biblické hodiny. Boží slovo nás k tomu vybízí. Poslechneme?

Ten text končí slovy: „Napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.“ (v.25) Dnes máme neděli věčnosti. Připomínáme si, že se blíží den Kristův. Mějme tedy zájem jeden o druhého a pomozme si i takto duchovně růst. Amen.


Audio záznam naleznete zde.  

Toto kázání je součástí série Duchovní růst.

Kázání "Duchovní růst 1 - Blízkost s Bohem" naleznete zde.
Kázání "Duchovní růst 2 - Stálá obrana" naleznete zde.
Kázání "Duchovní růst 3 - Služba po vzoru Kristově" naleznete zde.


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

bozi dite

(romni207@seznam.cz, 6. 1. 2010 19:33)

preji krasny den chci se podelit svama co prozivam s jezisem neco uzasneho vzdy sem po tomhle touzila vedela sem ze to nemam nevedela sem co to je ale mam synovce a videla sem nanem ze je jiny takovy v klidu a chtela sem to taki on je verici uz 2 roky no i kdyz sem mela vsechno nebyla sem stastna ani muj muz a ted vam muzu napsat mame to co sme hledali viru a jezise naseho spasitele vite zijem s duchem svatym to je nadhera zbavil nas hodne veci zehna nam dost same zazraky ja sem uplne nadsena a stastna i manzel moc vam dekuji moc za to ze ste mi psal vite vy ste byl sluzebnik pro boha abiste mi psal vite to?to chtel buh on me volal a ja stale mislela ze on mi nechce otevrit ty dvere ale on tukal na dvere a ja ho neslisela az ted sem mu otevrela dvere haleluja amen tak to bylo lehke ale pronas to bylo tezke zijeme poctivym zivotem az ted ted muzu rict ze sem klidna i manzel a budu zit takovym zivotem jak buh a povede nas nas jezis tou spravnou cestou on nam to ukazuje to je nadhrera miluji ho moc haleluja nikdy sem tak stastna nebyla