Michal Klus - Je psáno...

Dobrý den,

omlouvám se. Odpověď jsem zaslal už kdysi, ale neověřil jsem si, zda tam opravdu je. Z nějakého důvodu ji to nenačetlo. Děkuji, že jste se připomenul. Tady je:

Osobně si myslím, že jsou dva extrémy. První extrémem je naprostá ignorace ďábla, démonů a služebníků temna. Na druhé straně je extrémní zdůrazňování jejich působení a jejich moci. Myslím, že křesťan musí být někde uprostřed mezi těmito extrémy. Je pravdou, že pokud o některých věcech hovoříme, tak ďábel to může chtít otočit proti nám. Nicméně pokud jsme křesťané, tak bychom neměli prchat, ale naopak spoléhat se na moc Ježíše Krista a na pravdu o tom, že On je mnohem silnější, než je ďábel. A pokud Ježíš žije v nás, tak nás i ochrání. Navíc si myslím, že ďábel zná i to, co je v našem srdci. On zná člověka a umí si nás přečíst i bez toho, že to vyřkněme nahlas. Takže nevidím, že by z pohledu ďábla byl rozdíl mezi modlitbami, které vyslovujeme ve svém nitru a mezi těmi, které vyslovujeme nahlas. Tak alespoň já hodnotím to, co vidím v Bibli.

Přeji Vám hodně radost z modlitebního kontaktu se Stvořitelem světa.


Michal

Dobrý den.
Už několik let mám nevyřešenou otázku Božího předurčení, neboli vyvolení člověka ke spáse. Kazatelé snad všech církví kážou tak, že zdůrazňují šanci dosáhnout Boží milosti pro každého člověka, že na každého bez vyjímky Bůh čeká a chce ho přijmout a spasit. Ale já si nemůžu pomoct, že toto v Bibli nevidím. Ježíš sice mluví ve smyslu: Pojďte všichni ke mně! Ale pak v Janovi 17:6 říká: "Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a dal jsi je mně." Tady jasně vyznívá, že ti lidé byli Boha Otce už dřív. Dále pak ve Skutcích 13:48 "Když to pohané uslyšeli, začali se radovat a oslavovat Pánovo slovo a všichni, kdo byli předurčeni k věčnému životu, uvěřili." Není z toho zřejmé, že někdo je tedy ke spáse předurčen už před svým narozením a Bůh prostě ví, že tenhle člověk uslyší Jeho hlas (protože je z Boha a ne ze světa jako ostatní) a protože zkrátka nemůže jinak a vnitřně ho to k Otci táhne, takže stejně k Němu jednou přijde a odevzdá Mu svůj život? Také v listu Římanům 8:28 říká Pavel něco obdobného: "Víme, že těm, kdo milují Boha všechno napomáhá k dobrému - totiž těm, které povolal podle svého záměru. Ty, které předem znal, totiž předurčil, aby se podobali jeho Synu, aby se tak stal prvorozeným mezi mnoha sourozenci. A které předurčil, ty také povolal, a které povolal, ty také ospravedlnil a které ospravedlnil, ty také oslavil." Rozumím tomu správně, že na světě jsou tedy dvě skupiny lidí, jedni, které podle svého svrchovaného záměru Bůh již předem vyvolil k věčnému životu a druzí, kterým nebylo dáno a jsou předurčeni (odsouzeni) k životu v hříchu a tito lidé si prostě Ježíše Krista jako svého Pána nikdy nevyvolí? Z toho vyplívá, že kazatelé ve svém optimismu zkrátka nemají pravdu a Boží pozvání (a následná záchrana) už od počátku světa NENÍ určena bezvýhradně pro všechny lidi.

Dobrý den,
nejprve prosím o odpuštění pozdní reakce. Otázka Božího předurčení je samozřejmě hodně komplexní a patří určitě mezi ty složité a dokonce myslím, že můžeme říci, že ji ani plně nedokážeme pochopit. Nicméně věřím, že něco nám Bůh odhalil. Přesto považuji za důležité, abychom řekli tolik, co víme a neříkali více.
Bible jednoznačně hovoří o vyvolení. Bible hovoří o vyvolení jasně a důrazně. Sama jste už uvedla jasné příklady. Vyvolení je rozhodně více než jen fakt, že Bůh už dopředu ví, jak to dopadne. Vyvolení je aktivní skutek Boží milosti, přestože, jak jsem již řekl, zahalen rouškou tajemství.
Přesto zde musím říci, že nevidíme, že Bůh vyvoluje k zatracení. Tomu se v teologii říká dvojí predestinace. Když čteme, že Bůh někoho zatvrdil nebo uvedl do lži, tak je to vždy jako reakce na lidské odmítnutí člověka. (Například faraon při exodu nebo třeba i 2.Tesalonickým 2:9-12) Naopak, v Bibli vidíme, že Bůh volá hříšníky a opravdu volá všechny. Sama uvádíte příklad. Já bych přidal odkaz na 1.Timoteovi 2:3-4. Tento důraz v Bibli je a nelze přehlédnout. Bible tedy ukazuje na to, že pozváni jsou všichni a že každý člověk nese sám odpovědnost za to, co s tím pozváním udělá. Jinými slovy, pokud toto pozvání odmítne, je to pro jeho nevíru či zatvrzelost.
Jelikož my lidé nevidíme do srdcí člověka, tak určitě musíme volat k pokání a víře každého člověka. Ostatně to dělal i Ježíš. Takže pozvání je pro všechny. Bůh ve své velikosti ví, kdo je přijme a kdo ne. My nevíme a jsme pozvání, abychom evangelium hlásali všemu stvoření! (Marek 16:15-16)
Nevím, zda jsem alespoň trochu nasměřoval možnost dalšího přemýšlení a hledání v Písmu. Přeji Vám vedení Božím duchem k dalšímu poznávání pravdy o Bohu a jeho vztahu k člověku.
Michal

Rozumím a děkuji za vysvětlení. Z tohoto úhlu pohledu jsem to dříve neviděla.
Pěkný den přeje Majka.

Dobrý den, potěšilo mě, Marylo, že panu pastorovi kladete tuto otázku a přidávám se k ní taktéž. Mám trochu jiný motiv a to obavu, že nebudu schopna jako matka svého syna jednoznačně přesvědčit a přivést ho k našemu Pánu. Sice se opravdu snažím (možná na jeho dětský věk až moc) ale bohužel mi toto vedení "kazí" nevěřící manžel, který mou snahu podkopává a víru neustále zlehčuje. Takže mi to u nás doma přijde jako boj o dobrý příklad a směr... Proto bych se za sebe ráda zeptala pana Michala, zda v případě, že dělám naprosto všechno, co je v mých silách (samozřejmě včetně stálé modlitby za syna) mohu být jako matka, (která má zodpovědnost před Bohem za své děti) klidná? Vím, že my lidé, svými silami nikoho na víru nemůžeme obrátit. Ale je to tíživá obava a zároveň i bezmoc, protože dítě v tomto zkaženém světě všechno ovlivňuje ke zlu (škola, kamarádi, televize, PC) a já - jeho matka, jako jediná ze všech sil usiluji o opak. Někdy se cítím (proti té přesile všude kolem) slabá a povzbuzuje mě jen to, že syn je ještě relativně malý (na základní škole) a proto naděje, že se Pán Bůh dotkne sám jeho srdce a daruje mu víru, je stále velká...

Dobrý den Anežko,
děkuji za otázku. Paní Maryle jsem už odpověděl, takže jen doplním něco k té Vaší otázce. Myslím, že Vaše otázka s tím textem z 1.Timoteovi 2:15 nemá moc společného. Podobnou otázku si vlastně může klást v nejrůznějších situacích kdekdo, nejen matka. Dělám toho dost pro druhé jako pastor, aby opravdu žili vírou? To je otázka, kterou se ptám já. Někdo se může ptát, zda svoji víru žije dost dobře jako svědectví sousedům nebo příslušníkům širší rodiny. Ale chápu Váš zápas o vlastní dítě a povzbuzuji Vás k tomu, abyste stejně tak zápasila i o manžela. Otázka tedy zní, zda toho dělám dost pro druhé, aby věřili. Nikdo nemá odpověď a vlastně je to svým způsobem špatná otázka. Je lepší se ptát konkrétněji a v prosbách prosit Boha, aby nám ukázal co víc či lépe můžeme pro ně dělat. Někteří křesťané používají termín „svatý nepokoj“. To znamená, že se nikdy nemáme spokojit s tím, co pro druhého děláme. Máme stále usilovat o více. Na druhé straně by nás tato naše nedokonalost neměla vést do deprese a strachu, ale do ještě většího spolehnutí na Boží dokonalost. Takže, pokud mám odpovědět na Vaši otázku, buďte klidná, ale nedovolte, aby Vás ten klid uspal, ale o to více dávejte prostor Božímu Duchu, aby vás vedl a aby vedl Vaši službu vůči těm, kdo Jej ještě neznají.
Ať Vás v tom Pán mocně posiluje.
Michal

Dobrý den,
opožděně děkuji za odpověď na otázku, kterou jsem Vám tady položila před časem a opětovně využiji toho, že tady máte tuhle rubriku (připojuji se k Anežčině poděkováni, že jste ochoten lidem tady odpovídat).
Ve 2 kapitole prvního dopisu Timoteovi Pavel píše, že žena bude spasena jako matka, ne že bych se tím nějak zneklidňovala, protože z jiných míst v Bibli je jasné, že každý kdo odevzdal život Ježíši bude spasen, přesto vždycky když se při čtení Bible dostanu na tenhle verš tak nevím co si mám o tom myslet. (nemám děti a ani nikoho s kým bych je někdy plánovála mít)

Zdravím Vás Marylo,
máte určitě pravdu, že na nás tento text působí poněkud zvláštně, a kdybychom neměli nic jiného, co hovoří o spasení, tak bychom mohli být zmateni. Přesto je důležité všimnout si kontextu, který hovoří o službě v církvi a primárně o vyučování. Apoštol Pavel tady ukazuje, že úkol vyučování sboru je úkol svěřený mužům. Nicméně ženy se nemusí bát, že by ony nějak zanedbávaly své spasení. Naopak, ony jsou věrny svému spasení a budou spaseny, i když jejich službou bude to, že zastanou svoje mateřské povinnosti. Samozřejmě tím neříká, že budou spaseny díky tomu, ale že budou spaseny, zatímco se věnují úkolu mateřství. Text jasně ukazuje na to, že spasení je založeno na tom, že setrvají ve víře, lásce, posvěcení a to vše ve střídmosti. Takže ten text chápu jako uklidnění pro ženy, které se vlastně věnují dětem. Apoštol Pavel jim říká že nic nezanedbávají a povzbuzuje je, aby ve víře tento úkol plnily. Žena, která děti nemá, se tudíž tímto textem vůbec nemusí cítit ohrožena. Naopak, v církvi je obrovské kvantum služby, kterou takováto žena může vykonávat.
Snad to nějak dávalo smysl. Přeji Boží požehnání do života pro Pána Ježíše.

Michal

Dobrý den Michale, při čtení Pavlových listů Korintským, jsem neporozuměla pátému verši v páté kapilote a chtěla bych Vás poprosit o vysvětlení. Jedná se tu o problémy v tamní církvi, kdy je Pavel kárá, protože mají mezi sebou smilníka, který se tohoto hříchu dopouští dokonce s manželkou svého otce. Nabádá je k řešení této situace a ve verši 5 říká: "Tehdy dotyčného vydejte satanovi k záhubě těla, aby jeho duch byl spasen v den Pána Ježíše." To mě překvapuje, protože zde není žádná zmínka o tom, že by tento hříšník svých činů litoval a činil z nich před Pánem Bohem upřímné pokání. Jak tedy může Pavel předpokládat, že takový člověk bude v den Pána Ježíše spasen? Děkuji Vám předem za Váš čas, který tak ochotně věnujete nám, kteří hledáme odpovědi na otázky víry. Bůh Vám žehnej, zdraví Anežka.

Zdravím Vás Anežko,
text, který zmiňujete, určitě patří mezi ty složité. Já osobně jej chápu tak, že ti, kdo se provinili popisovanými hříchy a nečiní pokání, mají být vyloučeni ze společenství církve. Tímto je jim odňata ochrana, kterou poskytuje Kristovo tělo – jsou vydaní Satanu. Cílem tohoto je, aby padli na dno, uvědomili si svůj hřích a v pokání se vrátili k Bohu tak, aby jejich duch mohl být zachráněn.
Kéž by nám Boží Duch vždy dal vidět náš vlastní hřích. Kéž bychom žili pokáním. Přeji to sobě i Vám.
Michal

Jinými slovy, není žádná jistota, že pokání činit bude, ale je to to nejlepší, co pro něj v dané chvíli můžeme udělat.

Zdravím Vás Michale, děkuji Vám za radu ohledně modlitby! Dělám to tak a je to čím dál lepší :-)Ráda bych se dnes připojila k diskuzi o sobotě, protože mi to taky není moc jasné. Hlavně proto, že mi po přečtení evangelií připadá, že ani sám Ježíš nijak moc sobotní klid nedodržoval. Například v Janově ev. říka (když ho kritizují za uzdravování v sobotu) toto: "Můj otec pracuje i dnes, proto pracuji i já". To ale protiřečí desateru, kde přece Bůh chce, aby lidé v sobotu odpočívali tak, jako odpočívá i On. Zdá se mi, že nejen že Ježíš na sobotní den zrovna moc nedbal, ale ani k jejímu svěcení nenabádal své učedníky (a když tak spíš jen proto, aby nepobuřovali a nedávali záminku farizeům). Působí to na mě tak, že Jěžíš tím pravdivě ukazoval, že pro Boha jsou mnohem důležitější věci, než takové bazírování na dni odpočinku. Dá se to tedy shrnout tak, že člověk nemá hřích, když už v dnešní době nedodržuje sobotu, ale snaží se zvládnout všechna ostatní přikázání?

Zdravím Vás Moniko,
myslím si, že nejblíže správné odpovědi jste byla v předposlední větě, kde říkáte, že Ježíš ukazoval, že jsou pro Boha mnohem důležitější věci, než je bazírování na dni odpočinku. Myslím, že přesně tento obecný princip se Ježíš snažil učit a to nejen v souvislosti se dnem odpočinku. Problémem bylo, že mnozí dělali vše, co litera zákona požadovala, ale ve skutečnosti bylo jejich srdce daleko od Boha. Kdežto smysl všech těchto nařízení byl v tom, aby člověka k Bohu přiblížily. Lidé měli sloužit Bohu, ne zákonu. O to jde Ježíši. Když použiji primitivní příklad, tak člověk lépe využije den odpočinku, když pomůže nevěřícímu sousedovi sklidit prádlo před blížící se bouřkou, než kdyby seděl doma, odpočíval a pomlouval všechny, kdo den odpočinku nesvětí.
A ještě k Ježíši - když se podíváte na to, jak On v sobotu pracoval, tak si všimnete toho, že pomáhal druhým v jejich nouzi. Nikdy nedělal nic pro sebe. Nikdy taky nekritizoval den odpočinku jako takový. Takže, když to shrnu, považuji den odpočinku za velmi důležitý. A považuji za důležitý především ten aspekt, že je to den speciálně oddělený pro Boha a pro službu Jemu ve shromáždění křesťanů. Takže rozhodně bych význam dne odpočinku nepodceňoval, naopak.

Dobrý den, mohl bych poprosit o vysvětlení, proč některé církve světí sváteční den (den odpočinku)v sobotu a jiné zase v neděli? Mě osobně připadá přijatelnější a jaksi přirozenější ta neděle, ale jsou tací, kteří tvrdošíjně trvají na sobotě. Můžete mi k tomu něco napsat? Díky a oceňuji tyhle stránky, pro nás laiky je to určitě pomoc.

Dobrý den, moc se omlouvám za pozdní odpověď, byl jsem teď nějakou dobu mimo internet. Už při stvoření Bůh ustanovil jako den odpočinku neděli. Oddělil ji, aby se člověk nehonil za zajištěním svých životních potřeb, ale aby si odpočinul a zaměřil se na Boha. Po vzkříšení Ježíše Krista, když vznikla církev, se začali křesťané scházet v první den po sobotě, neboli v neděli. Takže došlo k přesunu dne, který křesťané světili ze soboty na neděli a to proto, že v neděli vstal Ježíš Kristus z mrtvých a křesťané to považovali za natolik zásadní, že tento den začali světit místo soboty. V dnešní době naprostá většina církví světí neděli. Jednou z vyjímek je Církev adventistů sedmého dne, která zůstává u původní soboty.
Přeji Vám hodně moudrosti v hledání pravd o Bohu a především Vám přeji, abyste v Ježíši Kristu nacházel svého Pána a Spasitele. Michal

V druhé větě v předchozí odpovědi mám překlep. Má znít takto: Už při stvoření Bůh ustanovil jako den odpočinku sobotu.

Dobrý den Michale, napadlo Vás někdy vydat Vaše kázání knižně? Nedávno jsem si říkala, že už dlouho nemůžu na pultech knihkupectví ani v knihovně najít kvalitní křesťanské čtení. A v této souvislosti mě napadlo, že právě Vaše kázání jsou tím, co bych si velice ráda koupila v tištěné podobě. Slyšela jsem už různá kázání od různých lidí, ale ta Vaše jsou jediná natolik oslovující lidská srdce, že by to stálo za úvahu. (Je možné, že jste již někdy v minulosti něco knižně vydal - pokud ano, dejte mi, prosím vědět.) Úmyslně píšu tento dotaz sem, na tyto Vaše stránky a nikoli na Váš osobní e-mail, protože doufám a věřím, že to někoho dalšího zaujme a přečte si všechna Vaše kázání, která jsou neskutečně silná a plná Božího Ducha. Nesporně mají tu moc přivádět další lidi k Bohu, stejně jako mě - za což Vám nepřestanu být vděčná. Děkuji za vše a přeji celé Vaší rodině krásné jarní dny, plné lásky a radosti a požehnané Velikonoční svátky, zdraví Anežka.

Zdravím Vás Anežko. Moc děkuji za povzbuzení a dotaz. O knize kázání jsem zatím nepřemýšlel. Na druhé straně pracuji na jiné knize a pokud vše vyjde, tak by se mohla objevit během podzimu. Děkuji moc za přání k Velikonocům. I Vám přeji radost ze vzkříšeného Krista. Michal

Dobrý den, mám jeden dotaz. Není mi stále jasné, co přesně Bible říká o tom, co se s člověkem děje bezprostředně po smrti. Cítím v tom jakoby rozpor, protože Pán Ježíš říká lotrovi, který visí vedle něj na kříži - "Ještě dnes budeš se mnou v ráji". Stejně tak Pavel se zmiňuje, že ho to táhne na obě strany a již by chtěl být s Ježíšem... Ale vždy jsem to chápala spíš tak, že naše duše (ať je dobrá, nebo špatná) někde nejdříve čeká až do druhého příchodu Pána Ježíše (na vzkříšení i s tělem a poté proběhne soud). Nebo jsou lidské duše rozděleny na dvě skupiny hned po smrti? Poslední dobou jsem přečetla i několik křesťanských knih, ale jasnou odpověď jsem nenašla. Mám v tom docela zmatek. Pomůžete mi s tím? Děkuji za Váš čas :-)

Dobrý ten, to je samozřejmě nelehká otázka a Boží slovo nám nedává detailní popis toho, jak to bude. A také je nutno říci, že různí křesťané mohou mít různé odpovědi. Nicméně texty, které jste zde citovala, považuji za důležité. Jsem přesvědčen, že hned po smrti staneme před Boží tváří. Jinými slovy, myslím si, že odpověď lze najít v našem chápání časové reality. My neumíme myslet mimo tento stvořený svět. Vše máme ohraničené časem a prostorem. Bůh však časem a prostorem ohraničen není. A tak mé chápání je takové, že hned po smrti staneme před Bohem, proběhne vzkříšení těla a je konec tohoto starého světa. Pro některé je to nepochopitelné a tak navrhují teorie spánku či přechodného nebe a pekla, ale myslím, že pro to nemáme dost biblické podpory. Takže tu biblickou zvěst chápu tak, že hned po smrti můžeme být u Ježíše a nebudeme tam na nic a na nikoho čekat. Vše bude hned. Hlavní tedy je, abychom mohli vyznat, že „Jeho láska k nám dosáhla cíle, a že máme plnou jistotu pro den soudu.“ (1Jan 4:17) A to přeji i Vám a Vašim blízkým.