Michal Klus - Je psáno...

Když se dnes řekne láska, tak si jedni představí sex, druzí si představí domácího mazlíčka, který nikdy nezradí a třetí máchnou rukou a řeknou, že pro lásku už tady není místo. Slyšel jsem o jedné ženě, která kdysi řekla, že by své děti nemohla posílat do křesťanských tříd, protože tam jsou vedeni k pokoře, odpuštění, vzájemné lásce a to už prostě dneska neplatí. Říkala, že chce, aby se její syn uměl o své postavení porvat a k tomu potřebuje patřičnou hrubost, která křesťanům není vlastní.

V dnešní době vidíme mezi křesťany velkou různorodost. Kdysi byl základní rozdíl v tom, ke které církvi kdo patřil. Dnes se tyto rozdíly často zmenšují. Rozdíly naopak narůstají v tom, za co lidé považují Bibli. To je také kritérium, podle kterého dokážeme snad nejlépe posoudit, kde daný člověk ve své víře stojí. My to samozřejmě nemůžeme posoudit úplně, to dokáže jen Pán Bůh. Ale pokud nám člověk řekne něco o svém vztahu k Bibli, tak si o jeho křesťanství dokážeme udělat jakousi představu.

Milé děti, vážení rodiče, dnes si připomene biblický příběh o učiteli a žákovi. Je začátek školního roku a tak to je určitě vhodné téma. Jak by se vám děti líbilo, kdybyste měli svého vlastního učitele, o kterého byste se nemuseli s nikým dělit? Jak by se vám líbilo, kdybyste byli ve třídě sami? Představte si, že jeden chlapec, o kterém čteme v Bibli, to tak měl. A to nebyla jediná zvláštnost. Další zvláštnosti bylo, že nebyl ve škole jen dopoledne, ale někdy měl vyučování dokonce i v noci. Domů se dostal jen výjimečně. Ten chlapec se jmenoval Samuel a jméno jeho učitele bylo Élí. Poslechněte si, jak vypadalo jedno noční vyučování.

Téma, které dlouhodobě zaměstnává přední stránky novin je otázka státu Izraele a Židů vůbec. Není týdne, aby se v Izraeli něco zásadního nedělo, co by se neobjevilo i v naších novinách. Když se zaměříme jen na naše území, tak i zde v historii vidíme mnoho zranění a těžkostí ve vztahu k Židům. Židé se na těšínském Slezsku objevili v polovině sedmnáctého století za panování Alžběty Lukrécie, která zajistila i značné náboženské svobody také pro protestanty. Ale nebylo snad doby, kdy by místní Židé nezakoušeli pronásledování a útlak.

Představte si, že žijete v době Ježíše Krista. Jednoho dne vám člen vaší rodiny řekne, že má nějaké vyrážky. Zeptáte se ho co snědl, a pošlete ho za knězem (kněz musel každého nemocného zkontrolovat a určit, zda patří nemocný stále ještě mezi čisté, nebo se stává nečistým). Kněz vašeho příbuzného prohlédne a řekne mu, ať přijde zase za týden. Vyrážka se však den ode dne horší, svědí a mění se ve vředy, které jsou stále hlubší. Chloupky na postižených místech bělnou. Najednou je vám jasné, o co jde – malomocenství!

Jeden z faktorů, který hýbe tímto světem je strach. Lidstvo zažívá strach způsobený mnohými okolnostmi. Dnešní svět má strach z teroristů, z globálního oteplování, z přírodních katastrof. V České republice je teď velmi aktuální strach z ptačí chřipky. V pátek měla třetina obyvatel České republiky strach z toho, že byl pátek třináctého. To je ale strach, který je nám tak trochu vzdálený. Mnohem bližší je nám strach z nemoci, kterou máme my nebo někdo z našich blízkých. Bojíme se o zaměstnání. Bojíme se o své děti a vnuky. Někdo se třeba bojí, aby nevyšlo najevo něco, co tajil. Někdo se bojí o své manželství nebo manželství svých dětí nebo rodičů. Je toho spousta, čeho se bojíme. Strach nás obklopuje a ovlivňuje.

Jedna z otázek, kterou často klademe, je otázka „Kolik to stojí?“ To není vůbec nepodstatný dotaz. Často se totiž stane, že si něco chceme koupit, ale když zjistíme cenu, tak si to rozmyslíme. Stalo se vám to někdy? Otázka typu „Kolik to stojí?“ je otázkou, kterou řešíme téměř každý den.

„Žbluňk!  Pavlík se po hlavě vrhl do vody a rychle plaval. Byl výborný plavec a potřebnou vzdálenost uplaval za několik sekund.“ Milé děti, určitě by Vás zajímalo, kdo je Pavlík a kde plaval. Poslouchejte tedy celý náš dnešní příběh.

V roce 1979 byl v Jeruzalémě učiněn jeden z velmi významných archeologických objevů. Skupina z Tel Avivské univerzity vedena archeologem Gabrielem Barkayem objevila dva malé stříbrné svitky, které pocházely ze sedmého století před narozením Krista. To znamená, že se jich třeba mohl osobně dotýkat prorok Izajáš. V těchto svitcích byla vyražena slova Starého zákona. Na obou svitcích byl stejný text. Jde o text, který patří mezi vůbec nejznámější texty Starého zákona. Jde o text, který slyšíte na každých bohoslužbách a jehož poselství si mnohdy ani neuvědomujeme. Jde o text, který je čten při slavnostním uvedení do funkce prezidentů v USA a Izraeli. Tím textem není nic jiného než slova Áronova požehnání.